United Islands of Europe

Skutečně, je to tak… Multižánrový hudební festival United Islands s několikaletou tradicí není rozhodně o víně. Je to především o mladé muzice a dobré zábavě pro ty, co se bavit chtějí a jsou ochotni se zúčastnit bez ohledu na to, kde to je a jaký komfort je nabízen. Vnímal jsem to vždy především jako akci pro mé děti, účast jsem proto nikdy nezvažoval. Až letos…

Týna se v rámci svých studií zapojila do organizace festivalu. Sledovali jsme s Danou vpovzdálí, jak v průběhu jara vytipovávala hudební skupiny, jak kontaktovala kluby a domlouvala v nich průběh vystoupení. Nic nebylo jednoduché, ale o to větší radost měla, když postupně překonávala drobné překážky a s blížícím se termínem konání festivalu se jí dařilo zadané úkoly plnit.

A když to vypuklo, byli jsme sami zvědavi, jak se jim to povedlo. Přijali jsme proto pozvání do Klubu FAMU na Smetanově nábřeží. V rámci páteční klubové noci zde vystoupilo pět kapel, a přestože se informace o akci šířily převážně pouze po sociálních sítích, kupodivu se prostory klubu zaplnily, a to nejenom mladými filmaři. S minimálními přestávkami se na nás hrnula úměrně hlučná muzika, kterou běžně ve veřejném prostoru neslýchám, ale popravdě se dala docela poslouchat.

Nejvíc nás upoutala kapela NOV ze Slovenska. Jak jsem byl poučen, jejich hudba je průsečíkem žánrů shoegaze, post rocku a psychedelie, což si však ani nedokážu představit, co by to vlastně mělo být. Každopádně mě těšily jejich až romantické melodie, které byly předkládány krásným vokálem zpěvačky a syrovými kytarami doprovodu. Rádi jsme jim s Danou po jejich vystoupení naše příjemné pocity sdělili a třeba se ještě s jejich muzikou někdy setkáme.

A teď konečně k vínu. V klubu byl pochopitelně i bar, kde pivo a cider tekly proudem a koktejly se míchaly ve velkém. Já však zvolil sklenku vína. Velké překvapení pro mě byl nápojový lístek. Bylo tam sice pár levných lahví z moravské velkoprodukce pro ty, co ve víně žádný zážitek nehledají. Ale pak tam byla i vína, která bych rád ochutnal, kdekoliv bych na ně narazil.

První sklenka mi nabídla bílé víno z Itálie, z DOC Soave Classico. Odrůda Garganega mi sice nic neříkala, ale víno se hezky pilo, zaujaly čerstvě květinové tóny hlohu, konvalinky či třešňových květů. V chuti pak o sobě daly znát určitě oříšky a překvapil sympaticky dlouhý závěr. Přece jen však to byl teprve rozjezd.

Při objednávání u baru jsem si všiml typických lahví alsaské flétny. Tak to by byl určitě ještě vyšší kalibr než předchozí Itálie… Jak jsem brzo zjistil, v nabídce měl klub vína od Jeana Beckera. Už jsem měl v minulosti s vinařstvím tu čest a rád jsem si chtěl zážitek z Alsaska zopakovat. Volba padla na Riesling Hagenschlauf. Cenová úroveň oproti prvnímu vzorku byla na dvojnásobku, takže se dala čekat bomba. A skutečně vybuchla. Suchý, jemně aromatický rýňák vyrobený z hroznů na stejnojmenné vinici opravdu stál za to. Hlásím, pro mě nejlepší víno večera.

Pak došla řada i na červené. Podlehl jsem pokušení a zalovil ve vínech z italského Abruzza. Konkrétně Montepulciano d‘Abruzzo z vinařství Poderi Marchesi Migliorati. Tmavá rubínová barva, sympatická chuť černých třešní a švestek, pochopitelně žádná marmeláda, středně tříslovinové víno s dlouhou dochutí. Nehledal bych v něm dřevo, spíš bych to tipoval na zrání v nerezu.

Udělal jsem si radost. Pár skleniček vín z různých končin světa potěšilo, v doprovodu muziky mezi bavícími se návštěvníky klubu jsme strávili fajn večer. No, jak říká klasik naší literatury, aspoň jsi nás dědku někam vytáhl…

Rodan