úterý 7. února 2023

Pro lajky i pro fajnšmekry

Děvčata procházela podél stolů a nalévala další rundu whisky. Tentokrát se ze sklenek linula velmi příjemná aromatika. K tomu si hned přisadil náš someliér. Víte, jak se zpočátku whisky využívala? Nebudete tomu věřit. Jako pánská kolínská. Zkuste to… Namočil jsem si do whisky prst a potíral zápěstí, pěkně do sucha. Přivoněl jsem si a vážně, zpocený chlap po práci u koní, opláchnutý ve vědru ledové vody, ošlehaný větry z rašelinišť.

Nejenže pěkně voněla, ale byla i mnohem přístupnější než předchozí vzorky. Nebudu napínat, odskočili jsme si ze Skotska za oceán do Kentucky. Díky tomu se tato whisky může nazývat Bourbon. Základní rozdíl je pochopitelně ve sladu. Na rozdíl od skotských, kde se pálí obilný slad, především z ječmene, tak u Bourbonů je to převážně pálenka z kukuřice.


V případě ochutnávaného jantarově zlatého Bourbonu pod názvem Rebel Yell Cognac Finish Limited Edition byla kukuřice doplněna ještě pšenicí a žitem. Právě pšenice se podepsala na kouzelné jemnosti. Úžasného zakulacení pak bylo dosaženo použitím nových dubových sudů, na kterých whisky zrála 4 roky, následovalo pak 6 let ležení na sudech po Cognacu Napoleon. Výsledkem byl plný Bourbon s nádechem ovoce a dubu doplněný o tóny karamelu, rozinek a vanilky s decentním kořenitým závěrem.

Myslím, že podobný Bourbon je přijatelný i pro ty, kteří se s whisky setkávají prvně. Na rozdíl od skotské single malt whisky, kde z ní lezou kouřové a rašelinové tóny, různé těkavky, co zatřesou i silným jedincem, tak Bourbony dokáží lahodně zpříjemnit chvíle pohody, nijak svým projevem neurazí. Nebudu si zde hrát na otřelého pijana, tento vzorek mi dost chutnal a dostal ode mě hvězdičku.

Náhoda tomu chtěla, hned následující vzorek byl právě pravý opak. V poznámkách mám výkřik: Lysol! Znáte tu hrozně nepříjemnou vůni nemocničních podlah, o kterou se každé ráno postarala četa uklízeček při povinné dezinfekci. Kdo někdy ochutnal asi nejtypičtější vzorek s tímto aroma ze všech, asi tuší, o čem chci psát. Jsem opět ve Skotsku a ve sklence mám Lagavulin.

Charakter popisované whisky je pevně spjatý s ostrovem Islay a jeho rozsáhlými rašeliništi. Díky tomu vzniká hutná, aromatická whisky, se silnou rašelinovou chutí. Destilérka Lagavulin leží přímo na břehu moře, mimochodem návštěvy zde povinně před přílivem fasují holínky, slaný mořský vzduch se tedy rovněž podepisuje na výsledném aroma. Zde se při výrobě nikam nespěchá. Pomalá fermentace, pomalá destilace a náležitý odpočinek v dubových sudech. 

Naše ochutnávaná whisky se nazývala Lagavulin 9Y Game of Trones Limited Edition. Jak už název vypovídá, šlo o kolekci, která byla vytvořena pro Hru o trůny. Zrála 9 let v sudech po Bourbonu, díky tomu získala nádhernou světle zlatavou barvu. Jde tedy jednak o sběratelskou záležitost fanoušků uvedené hry, jednak je tu příležitost si opět připomenout typickou ukázku skotských singl maltek. 

Kdo by chtěl hledat ještě něco navíc, než jsem tu strašil v úvodu, tak snad rašelinový kouř, vypalovaná tráva, sůl, mořské řasy, pečené bramborové slupky. Z toho příjemnějšího možná dezertní tóny karamelizovaných banánů, hutné vanilky a připálených marshmallows. V závěru pak suchý, lehce slaný karamel. 

Obě zmíněné whisky jsem v závěru ještě jednou přechutnal. Bourbon se opravdu pil nádherně, doporučuji klidně i lajkům. Košt Lagavulinu připomíná boxerský ring, kde se dva boxeři do sebe rukami zaklesnou, drží se a buší do sebe.

Rodan


Žádné komentáře:

Okomentovat