pátek 17. března 2023

Služebka

Díky pracovním povinnostem jsem se v poslední době pohyboval v přitažlivém koutu severovýchodních Čech. Navštívil jsem pár menších měst v Podkrkonoší a díky nutnosti přespání jsem je měl šanci poznat trochu více než za celý svůj předchozí život. Pravda, vinná réva se ve zdejších končinách prakticky nepěstuje. Pár řádek vinných keřů byste našli jen u Kuksu nedaleko Jaroměře, jde však spíše o realizaci snu pana Rudolfského, než že byste tu našli významný zdroj vín z české vinařské oblasti.

Stál jsem na náměstí v Hostinném a prohlížel si radniční věž. Tuší snad někdo z vás, čím je zajímavá? Já doteď měl jen nepatrné ponětí z hodin zeměpisu, že toto městečko vůbec existuje. A najednou stojím před dvěma velkými obry, kteří dávají věži s hodinami majestátní výraz. Co jsou tito obři zač? Tak to je potřeba začít s pověstí…

Dva měšťani, odvážní a silní chlapáci, prý jeden Němec a druhý Čech, proč ne, jsme tu v bývalých Sudetech, chránili pocestné, co procházeli hlubokými lesy kolem města, před tím, aby je roztrhala zvěř, nebo aby zde v hustých hvozdech zabloudili. Jeden byl snad pekař a druhý řezník. Každému, kdo to potřeboval, pomohli, čímž prý zachránili před záhubou mnoho lidí. Na památku po jejich smrti nechali sousedi z vděčnosti vytesat jejich kamenný obraz v obří podobě a začátkem sedmnáctého století umístili sochy obou obrů na radniční věž.


Je fajn, že fungují ve městech infocentra, díky návštěvě toho místního jsem se k uvedené pověsti vůbec dostal. Okouknul jsem zdejší suvenýry, k žádnému raritnímu vínu s etiketou města jsem se zde nedostal… Tak musím o krok dál. Teda, asi v mém vyprávění mnohé dychtivé čtenáře, co ode mě očekávají bedekr, kam v Hostinném vyrazit za vínem, tentokrát zklamu. Všední den odpoledne, ve městě žádná otevřená vinotéka, snad jen k dostání víno do skleniček pro důchodce v cukrárně, pak dva větší supermarkety s víny za pár kaček a koneckonců na každém rohu vietnamské večerky se spoustou zaprášených lahví…

Co naplat, musím to zkusit tam, kde jsem se ubytoval, na náměstí v Penzionu č. 14. Ano, číslo popisné má penzion v názvu. Dávám se do řeči s paní provozní. To víte v Hostinném to není s cestovním ruchem žádná sláva. Máme tu šest pokojů, z toho dnešní noc jsou jen dva obsazené. K večeři máte na výběr ze čtyř minutek, pak jedno pivko na čepu a pár nabízených vín… Chcete bílé nebo červené? Teda vlastně, budete si muset vzít celou lahvinku, víno do skleniček nerozléváme.

Kupodivu jsem si vybral. Pinot Noir ve výběru z hroznů z vinařství Somnium, po překladu z latiny "vysněné" vinařství, suché víno z ročníku 2021. Nejdřív začnu sepsáním pár řádek o vinařství, doteď sem na něho vlastně nikde nenarazil. Dočetl jsem se, že je hodně mladé, bylo založené v roce 2020 v Rakvicích. Není nic moc velké, hospodaří na 1 hektaru vinic, hrozny rovněž nakupují. Vinaři se soustřeďují na dosažení odrůdového výrazu vína, nepoužívají ušlechtilé kvasinky, pomocí nichž by dosáhly prvoplánové aromatiky.

V současnosti se zde produkuje kolem 12 tisíc lahví vína. Odrůdově Somnium pokrývá celou škálu bílých vín typických pro jižní Moravu, nejvíce je vyzdvihováno jejich Veltlínské zelené, případně Sylván. Z červených vyrábí vína z odrůdy Frankovka, ze které se dělají rovněž  roséčka a nabízejí rovněž čím dál populárnější Frizzante. Kromě toho  pochopitelně Rulandské modré, ke kterému jsem se dostal v penzionu já.

Jak jsem se zmínil v úvodu, čekala mě celá sedmička. Posezení prakticky u prázdného baru s výhledem do krbových kamen navodilo docela příjemnou atmosféru k ochutnávce několika skleniček pinotu. Barva byla drobet tmavší, víno nebylo filtrované, takže byla radost si s ním po stěnách sklínky hrát. 

Kdo by čekal typickou vůni a chuť po peckovitém ovoci, ten by byl patrně zklamán. Bylo tam však něco, co se dralo do popředí, zprvu opatrně, s přibývajícím časem čím dál agresivněji. Zelené tóny, identifikoval jsem přímo tóny šťavnatého lopuchu, co jsme jako děti nosili na hlavách. Víno mělo celkem slušné tělo, kyselinku kolem 13,5 stupňů, nevýrazné taniny. Žádná Evropa, spíš skromná Morava, na vinětě odkaz na Mikulovskou podoblast, Úvaly u Valtic, trať Hůrka.

Návštěva Hostinného, pro mě doposud bílého místa na mapě Čech, spojená s ochutnávkou zatím neznámého vinařství a pokus podlehnout oblíbenému pinotu. Úplně se to nepovedlo, to však neznamená, že bych vinařství Somnium ještě někdy příště nedal šanci.

Rodan


Žádné komentáře:

Okomentovat