středa 1. března 2023

Svalnatá slečna Quiotová

Minulo už dvacet jar, co jsme se s rodinkou projížděli po Provence. Jeli jsme tehdy autem po koupání na italských plážích, úložný prostor našlapaný k prasknutí, nebylo už moc možností doplňovat do kufru lahve jistě božských vín. Tak jen tu a tam ochutnávka na hotelu, aby bylo na co vzpomínat. 

Koukám do mapy, připomínám si pár turisticky poutavých míst, které jsme měli šanci na skok projít a uložit si do paměti. Proti tomu na mě vyskakují názvy spousty dalších měst, které jsme tehdy minuli. Třeba ještě někdy příště… Proč ten úvod? 

Včera mi dorazila zásilka vybraných červených vín od karlovarského obchodníka Kupmeto. Každoročně podlehnu jejich výročnímu dni spojenému s dvacetiprocentní slevou. Krabice vín z Itálie, šestice dalších z Francie… Většinou výběr naslepo, jen na základě popisků od obchodníka a mých osobních preferencí, co se týká regionů, způsobu zpracování od vinařů a jistě i odrůdové skladby.


První jsem otevřel právě středozemní červené z Provence. Poeticky nazvané Miss Quiot. Stojí za ním vinařství rodiny Quiot z Jižní Rhóny, přičemž v tomto případě se k němu hlásí jeden ze dvou sourozenců Jérome, jehož manželka část vinohradů v Domaine Houchart v Provence podělila a zbytek zde manžel dokoupil. 

A teď se mohu vrátit k místopisu. Zmíněné vinice leží na úpatí hory Sainte Victoire, nedaleko města Puyloubier. Pokud to nikomu nic neříká, tak 15 kilometrů odtud se nachází jistě mnohem známější Aix en Provence. Z tohoto centra věhlasných malířů pocházel například Paul Cézanne, který se údajně s tehdejším majitelem vinařství přátelil a místní vína z Domaine Houchart měl v oblibě.

Kdybych to v onom roce 2002 věděl, jistě bych už těch pár kilometrů obětoval a k vinařství ze zvědavosti zajel. Takhle alespoň ochutnám víno z hroznů, co odtud pocházejí. Teda vlastně jen částečně… Je to totiž drobet složitější. Na vinětě jsem žádný odkaz na odrůdu nenašel. Není se co divit, to je ostatně u francouzských vín obvyklé.

Trochu mě navedla informace, že část vinic právě v Provence má Jérome Quiot zatříděné jako IGP. Dá se tedy očekávat, že na nich pěstuje nejen místní Mourvedre, ale i jiné evropské odrůdy, typické třeba pro Jižní Rhónu. Pokračoval jsem tedy v pátrání, nic víc, než že jde o cuvée s většinovým podílem Syrahu, jsem se však nedozvěděl. I když… Jérome Quiot sceluje do IGT vín rovněž hrozny z vinic v doménách Gigondas a Châteauneuf-du-Pape, které neprojdou výběrem pro místní apelační vína.

Než se pustím do hodnocení, ještě jednu poznámku závěrem. Toto červené víno pod názvem Miss Quiot se marketingově označuje přídomkem svalnatá slečna. Opravdu jde o dost mohutné víno s téměř 15 procenty alkoholu, což jsme si doma uvědomili už po prvním doušku. Není však pod tímto názvem jediným vínem. Pod názvem Miss Quiot produkují ještě pro Provence typické rosé s přídomkem smyslná slečna a do třetice i bílé s přídomkem bujná slečna. Tak patrně budu v objevování dál pokračovat a objednávku příště rozšířím o jejich úplný sortiment.

Tak a teď k tomu, co jsme včera ochutnali. Barva byla velmi sytě červená, chcete-li s fialovým nádechem. Ve vůni zralé třešně a ostružiny, koření typické pro Syrah tam z aroma zas tak nelezlo. Co jsem zvláště ocenil, tak to byly hedvábné třísloviny a dlouhá dochuť. Víno ve sklence bylo z ročníku 2020, myslím si, že se blíží k vrcholu, možná tak ještě dva tři roky, ale klidně se dá pít hned teď. Nehledal bych v tom nic náročného, šlo typicky o víno pro posezení s přáteli.

Doplním tedy s klidným svědomím mé zásoby a můžeme se spolu někdy potkat. A klidně třeba i s Paulem Cézannem…

Rodan 


Žádné komentáře:

Okomentovat