Otevřený Poddvorov 2023

V životě jsem toho prožil docela dost, rád objevuji stále něco nového, ale rád se také spoléhám na to, co funguje. A to je každoročně ten náš stále stejný program na třetí víkend v červnu… Většině je to už jasné. Výlet s rodinou a partou přátel na jižní Moravu na otevřené sklepy v Novém Poddvorově. Takže krátký report o tom, jaké to bylo letos.

Začnu drobet netradičně. Levandulová farma ve Starovičkách a levandulové víno. Vymyslela si to naše Týna, že by ráda zažila něco nového, kromě půvabných vinic. Co třeba levandulové pole? Koneckonců, proč ne. Když jsme se před lety toulali po Provence, tak kolem Avignonu bylo fialovo také vlastně všude, kam oči dohlédly.

Na cestě vinoucí se do areálu farmy stál stánek mutěnického vinařství Rylka. Většinou mu rodinky s dětmi dávaly košem, ale to na tu naší naplatilo. Jediný problém, že jsme to měli do cíle ještě dobrých 20 kilometrů a pěšky jsem jít nechtěl. Tak jen přivonět, pomazlit se na patře a dost. 

Novošlechtěnci ze Slovenska

Kdo se motá kolem vína tak jako já, ten si už určitě našel svou oblíbenou odrůdu hroznů, obdivovaný terroir, který je na rodném listě oněch vín, či přímo konkrétního vinaře, který za to všechno může. Pochopitelně ani já v tom nejsem výjimkou…

Tentokrát bych se zamyslel nad odrůdami vinné révy. Přivedla mě k tomu vlastně nedávná návštěva letošního Wine Prague. Obdivoval jsem krásná vína z klasických odrůd jak z Čech a Moravy, tak z vyhlášených regionů celého světa. Měl jsem však příležitost okoštovat i některé autochtonní odrůdy u stánků moldavských, srbských a chorvatských vín. A do třetice, slovenští vinaři mi ve velkém nabídli novošlechtěnce.

Proč vlastně vznikají usilovnou prací šlechtitelů stále nové a nové odrůdy? To dá přece selský rozum. Od planých rostlinek k těm nejsilnějším, co poskytují hrozny pro ta nejlepší vína je vždy strastiplná cesta přes řadu staletí. Někde je to přirozený výběr, sází se dál a dál jen povedené klony, někde k tomu zkrátka dopomůže lidské úsilí. Potlačí se neduhy příslušné odrůdy a zvýrazní se preference konzumentů. 

Díky tomu se občas nabídka obohatí natolik výrazně, že za desítku let už ani nikoho nenapadne, že jde o nově vyšlechtěnou odrůdu… Nedávno jsem narazil na zajímavou informaci, že třeba jen jeden z deseti tisíc pokusů o zkřížení se povede a přinese očekávaný výsledek. Pak se pochopitelně musí namnožit, vyrobit z něho první panenské víno a teprve po několika letech zkušebního pěstování ve školkách se dá uvažovat o zápisu do odrůdové knihy.

Mikulečtí vinaři

Na akcích typu Wein Prague v pražských Letňanech je fajn, že při ochutnávkách narazíte na dosud nepoznané vinaře. Teda, abych byl dobře pochopen, jasně že většinu zahraničních vinných vzorků jsem doposud míjel. Jde mi teď o ty naše, převážně moravské vinaře. Letos jsem na ně měl opravdu štěstí. Bylo jich tam hned několik s docela dobrými víny.

Začnu koutkem mikuleckých vinařů. Společně se tu prezentovala čtveřice vinařů, a to Vinařství Výmola, Vinařství Bartoník, Vinařství Marek Novák a Vinařství Maláník-Osička. Že někteří nevíte, kde Mikulčice hledat? Vždyť já vlastně taky jezdím celý život okolo, ale nikdy jsem se tam na víno nezastavil. Pokud si otevřete mapu a pojedete prstem z Velkých Bílovic do Hodonína, nemůžete Mikulčice minout. Já teda pravidelně odbočuji do Prušánek, Josefova, Dolních Bojanovic či obou Poddvorovů, ale někdy příště to rozhodně risknu a pojedu rovně. Po degustaci mikuleckých vín potvrzuji, stojí to za to.

Než začnu, musím se hned opravit. Zastavil jsem se totiž u paní Osičkové na vzoreček Merlotu, ročník 2021 ve výběru z hroznů. Vždyť my se přece známe, slyším od ní… A je to. Paní Osičková pomáhá vinařům z Nového Poddvorova na otevřených sklepech při výdeji lístků. Lepí mi pásku kolem zápěstí, trhá mi lístky do tomboly a předává super sklínku na košty. Používám ji na domácí ochutnávky, pečuji o ni jako o vzácnost a každý večer tak vzpomínám na známé poddvorovské vinaře.

Na víně s Panenkou…

Po fantastickém víkendu uprostřed vinic v Kremstalu, Kamptalu a Traisentalu, po návštěvách desítek místních vinařství a jejich pohostinných heurigen následovala neméně přitažlivá akce Wein Prague v pražských Letňanech. A ta mě nalákala na množství ochutnávek nejenom českých a moravských vín, ale pochopitelně i na řadu zajímavých lahví ze zahraničí, namátkou mohu uvést vzorky slovenských, francouzských, italských, ale i moldavských, bulharských, chorvatských a taky těch rakouských vín.

O čem mám psát dřív? Poznámek mám mnoho a fotek snad ještě víc. Ve vzpomínkách se mi budou vybavovat zážitky hodně dlouho. Udělal jsem si zde i spoustu osobních kontaktů přímo na vinaře nebo jejich obchodní zástupce, dohledávám si na webu jejich vizitky a říkám si, že by bylo dobré si ještě něco z toho, co jsem ochutnal, znovu připomenout. Nerad bych na ta nejlepší vína zapomněl.

U stánku Weingut Humer z Mühlbachu am Manhartsberg, vinařské obce asi 50 kilometrů od Vídně, jsem narazil opět na důvěrně známé odrůdy dolnorakouských vín, včele s vlajkovou lodí Veltlínským zeleným. Ale nabízeli i pár méně známých vín, jako třeba Veltlínské červené, Veltlínské červené rané (Frühroten), Rivaner, Gelber Muskateller, Rulandské bílé, Riesling, Chardonnay a Gewürz Traminer. Z červených byla nabídka tradičně omezená jen na Zweigelt a Blauburger.