Galerie emocí

Štíhlá plavovláska procházela jednotlivými ateliery Akademie výtvarného umění a prohlížela si vystavená díla diplomantů. Stejně jako řada dalších návštěvníků, které jsem tu potkával, ale ji zkrátka nešlo přehlédnout. Byla mladá, ale přece jen o pár let starší než studenti, kteří u svých obrazů, grafik nebo prostorových děl postávali či posedávali se sklenkami v rukách, přičemž se snažili za každou cenu na sebe upozornit, že jsou právě oni autory jednotlivých dílek.

Slušelo jí to, bylo znát, že už ví, co si má obléci, aby zaujala. Dlouhé splývavé šaty zvýrazňovaly její siluetu, svůdný dekolt přitahoval pozornost přítomných pánů. Mohla by hnedle stát modelem pro některý z obrazů, kdyby se našel nový šikovný Picasso a dostal by chuť prorazit do světa tím, že ji namaluje. Jak se jen odlišovala od mladých kluků a holek v ležérním oblečení, často jen s jediným charakteristickým znakem, že bylo černé.

V ruce držela sklenku bílého vína, přece jen to byla sláva ku příležitosti vernisáže děl na závěr pětiletého studia, takže vše povoleno. Rád ochutnávám víno při různých příležitostech, když je šance spojit víno s uměním, posouvá se zážitek o úroveň výš. Víno beru jako kulturní nápoj, jako prostředek ke společenské konverzaci, jako náboj zacílený na naše emoce.

Co tomu říkáš? Líbí se ti to? Přitočil jsem se a nastavil sklenku k přiťuknutí. Nebránila se, dvě vína se něžně seznámila. Forma na úkor obsahu, s tím jsem souhlasil. Ne všechno mě tady oslovuje, doplnil jsem. Snažím se najít to, co mi chce autor říct, někdy sděluje myšlenku, jindy útočí na mé smysly, často mě však míjí.

Maluješ? Ano baví mě to, ale spíš to beru jako zálibu, rozvíjím to, co mi předali předci v genech. Hraju si s motivy, podtrhuji dojem barvami. Budu to moci někdy vidět? Plánuji v říjnu výstavu, můžeš přijít… Pojď dolijeme si víno.

Mohli jsme si vybrat jak z bílých, tak z červených vín. Co se hodí víc k výtvarným zážitkům? Zamýšleli jste se někdy nad takovým to párováním? První sklenka patřila Rýnskému ryzlinku, ročník 2022, pozdní sběr z Vinařství Hnidák ze sklepa v Novém Poddvorově. Přiznaná odrůda, hořčinky, lehká mineralita, současně lehké medové tóny. Mám toto vinařství spojené ještě se starým pánem Jaromírem, a to především se Sauvignony, ale i tento rýňák byl hezky pitelný. V posledních letech od nich ochutnávám však převážně červená vína. A pak že na Moravě červená neumí…

Mezi bílými jsem dostal i jednu novinku. Veltlínské zelené z malého velkobílovického vinařství Snovický. Moravské zemské víno, ročník 2022. Cukernatost při sběru měla 19 stupňů, což víno provázelo znatelnou kyselinkou. V těle jsem zaznamenal charakteristické tóny veltlínu, ale spíš bych ho zařadil k lehkému popíjení, než k objevování těch nejlepších vín na světě.

V případě nabízeného červeného vína jsem šel poměrně najisto, už jsem s ním měl dříve tu čest. Cabernet Cortis, MZV, ročník 2022 od Ivo a Bronislavy Padalíkových ze Starého Poddvorova. Novošlechtěnec kabernetovského střihu určený především pro moravské vinice. Krásně sametová teplá chuť, hravá kyselinka, delší dochuť. Víno zmizelo hnedle po otevření, každý chtěl přivonět a ochutnat.

Emoce z krásných vín se sice neztratily, ale tentokrát je překryl zážitek z obrazů doprovázený debatou nad našimi preferenci ve výtvarném umění. Útočilo to na mé smysly, jak díla, která jsem si prohlížel, tak to, s kým jsem si je prohlížel. Až ve mně začal hlodat červík, neměl bych se taky pokusit něco namalovat?

Osobě přistupuji k výstavě tak, že techniku studenti určitě umí, jen to budou muset v životě ještě mockrát předvést, aby se prosadili. A přijít s novými nápady, které zaujmou. Ve výtvarném umění je to tak, že to možná ocení až další generace. A třeba se mezi nimi objeví i nějaký ten nový Picasso…

Rodan