Když jsme s Jardou v době covidu začali psát své fejetony o víně, neměli jsme představu, jak dlouho nám to vydrží… Jardu po čase odvála práce do ciziny, a tak to zůstalo na mně. Snažím se pokorně svěřovat mému vinnému deníčku, co kde s vínem zažiju. Vůbec to však nestíhám, ochutnávám mnohem víc, než stačím zaznamenat. Ale přestat se mi stále nechce.
Jeden z motivů je i skutečnost, že několik desítek milovníků vína si tu a tam Koštýřoviny otevře a do mých vzpomínek se začte. Možná že už to bylo za ty roky i pár stovek čtenářů, každopádně mi teď statistika přístupů ohlásila, že už jste se na mé texty přihlásili více než deset tisíckrát. Klobouček…
Že mě oblast pěstování vinné révy, výroby vína a jeho ochutnávání baví, to je fakt, ale neznamená to, že podobných lidí je kolem mě zas tak tolik. Mám zajisté pár přátel, které na blog nasměřuji, potkám tu a tam lidi nadšené pro víno, co si občas něco ode mě přečtou, ale nepředpokládám, že jim to vydrží a budou se zájmem sledovat vše, co se na blogu objeví. Pevně věřím, že se o někoho z vás postaraly i internetové vyhledávače.
Každý z autorů, co o vínech píše, se zpravidla zaměřuje na oblast, která ho baví. Určitě i já zde předkládám vlastní preference, ale stále se snažím mít záběr co nejširší. Zaznamenávám zážitky s pěstováním hroznů na mé mikrovinici, píšu o toulkách po českých, moravských i zahraničních vinohradech, zvu vás za vinaři do sklepů i na ochutnávky, hodnotím vína při mém objevování těch nejlepších na světě.
Největší radost mám z toho, když při tvorbě nového textu se tu a tam nějak zapomenu, opustím strohé poznámky a začnu si s vínem v duchu hrát, spojovat s ním mé představy a vlastně inspirovat každého, kdo by jinak dané víno minul. Pokud se mi to tu párkrát podařilo, a vy jste si na to vzpomněli při výběru vína na večer, těší mě to.
Teď na začátku prázdnin trávím volný čas na chatě a plánuji pár dní na písčitých plážích u moře. Určitě se to bez dobrého vína neobejde. V pergole zpravidla sahám do mých zásob a dopíjím přebytky vín, na které se tak nějak v běžném shonu nedostalo. Jsem rád, když se sejdou známí z okolních chat a my si můžeme při svíčkách povídat. A pokud jim mnou nabízené víno chutná, pak je to fajn.
Čeká mě s rodinou opět po roce týden na Sardinii. Italská vína mám rád, budu se snažit pár lahví z regionálních vinařství přivézt domů. Letadlem to nebude žádná sláva, ani si nedokážu při současném komplikovaném odbavování zavazadel představit, že bych je přibalil do kufru. Buď by nedorazily vůbec nebo možná v tekutém stavu. Tak si to nechám až do duty free obchůdků na letišti v Olbii a převezu je na palubě. Snad budu mít štěstí a natrefím na něco, co bude stát za to. Pak o tom poreferuji…
Abych skončil tak nějak tradičně, tak se zmíním o tom, co jsem měl ve skleničce včera. Potěšil mě Ondra Konečný z Vitisbergu a jeho suchý Sauvignon, pozdní sběr, ročník 2022. Opět po čase jsem si přišel na své. Kouzelná aromatika i chuť, ve kterém jsem bez problému našel tóny listů černého rybízu, možná až podmanivých přezrálých plodů angreštu. Nechyběla šťavnatá kyselinka s vyváženým zbytkovým cukrem, co svádí bez přestání ochutnávat dál a dál.
Ondra zkrátka umí, mezi vinaři v Novém Poddvorově, kam pravidelně jezdím, patří rozhodně k nejlepším. Však až to vše v mé hlavě uzraje, vrátím se k zážitkům z letošních otevřených sklepů...
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat