Vypadá to asi podezřele. Před pár dny jsem na sebe prásknul, že jsem se stal dědkem, a dneska zase naznačuji, že v Lidlu nespustím oči z mladých děvčat. A přitom je to docela jednoduché. Zaujalo mě totiž jedno z vín nabízených na regálech tohoto řetězce. Jen tak pro jistotu jsem se teď podíval na portál Vivino, zda se můj názor shoduje s ostatními, nebo jsem úplně vedle. A mezi hezkými recenzemi jsem objevil krátký a vtipný text. Toto rakouské veltlínské zelené je jako mladá nádherná dívka…
Před mnoha lety, když jsem se intenzivně pustil do ochutnávání vín, uspořádal Jižní svah anketu, ze kterého supermarketu si nejraději každý z nás nosí domů vína. Já jsem po krátkém váhání zvolil Lidl. Nešlo snad tak ani o to, že nejraději, ale pro poznávání toho, co se dá běžně koupit za přijatelné peníze, mi to tak vyšlo. Pochopitelně se pravidelně ztrácím před regály s víny v jakémkoliv obchodě, dokonce žasnu nad nabídkou i v těch pár málo řetězcích, které u nás nabízejí zahraniční vína pod svými značkami, ale já se za Lidl nestydím. Byť tenkrát skončil mezi všemi až na posledním místě… Od té doby si myslím své jméno vylepšil, přece jen akce s Markem Vašutem přinesly do obchodů občas i zajímavá vína.
Mezi mé úlovky z poslední doby se dostal Grüner Veltliner, Reserve 2018. Obvykle k této základní informaci přidávám i název vinařství, odkud dané víno pochází, a pokud to jde, pak doplním i oblast a viniční trať. Tentokrát musím zklamat. Etiketa tyto údaje neobsahuje, ani vyhledávač mi podobné informace nenabídl. Co se dalo vyčíst, tak jen to, že hrozny pocházejí z oblasti Niederösterreich v Rakousku a víno bylo stočeno u německého velkoproducenta Petera Mertese. Tož tak, hlavně když chutná, ne?
Chutnalo… Jak jsem se zmínil, podobný názor měla na Vivinu většina hodnotitelů. Některým sice ve víně chyběly charakteristické znaky Veltlínského zeleného, ale právě to mě překvapilo. Přivítal jsem, že nacházím ve skleničce něco nového, co mi přišlo zajímavé. Kdo má rád mladé svěží veltlíny, nebo kdo si libuje v minerálně slaných vzorcích, případně hlasuje pro mohutná seriózní vína, ten by byl možná zaskočen. Tentokrát šlo o líbivý ovocný vzorek vyloženě chlastacího vína.
Můj první dojem byla chuť broskví. Možná bych přidal i žlutý meloun, žlutá jablka, pokud něco z citrusů, tak spíš aromatické citróny z tádžického tržiště. Celkový dojem pak podpořila střední dochuť v závěru, víno bylo půvabně krémové, hladké a šťavnaté, kořenité se špetkou bílého pepře. Nelze si však ani nepovšimnout lehce nasládlých tónů po medu a vanilce, které vytvářely s ovocnými tóny dokonalou harmonii.
Někteří hodnotitelé doporučili kombinovat ve skleničce víno s perlivou vodou. Psal jsem tu v několika textech, že je pití vinných střiků populární například v Chorvatsku (tady) nebo v Maďarsku (tady), já tomu zatím nepropadl. Přijde mi, že ředění vína ubližuje práci vinaře. Možná jde jen o předsudek. Měl bych to vyzkoušet. Třeba mě to posune k další metě při poznávání složitého světa obdivuhodných vín. Dobrá, teď bych se měl však zase stavit v Lidlu a podívat se po regálech. A bude-li tam opět tento rakouský veltlín, dám si opět minimálně jednu lahev do košík.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat