Má cesta od aromatických bílých vín k těm, ke kterým se zkrátka musíte propít, začala u mne Ryzlinkem rýnským a pak především Veltlínským zeleným. Nebylo to z čista jasna, dlouho to trvalo, než jsem v nich našel zalíbení, ale jen co jsem je našel, tato vína mne okouzlila a lapila do svých sítí. Loni jsem však popošel ještě o kousek dál a do sklenky jsem si už začal nalévat i Rulandské bílé. Znáte to, mnoho lidí v něm nachází různé květinové a ovocné tóny, šťavnatou kyselinku, ale já se málokdy dokázal přenést přes odrazující chlebovou kůrku… A z ničeho nic, najednou i u mne převážila elegance, harmonie, šťavnatost a extraktivní látky působící mohutně a plně.
Po zdolání tohoto stupínku přede mnou stál další. Sylvánské zelené… O svém vztahu k této odrůdě jsem psal již před létem v textu „První ze Sylvánů, před kterým poklekám“ (tady), kdy jsem popisoval své setkání se sylvánem z vinařství Krist z Milotic. Co setkání, to by nestačilo, byla to srážka v plné rychlosti. Šlo tehdy o neopakovatelný zážitek, kdy jsem z vína, které obvykle nevyhledávám, zůstal jedno odpoledne docela paf…
Pak následoval můj výlet třetí červnovou sobotu na otevřené sklepy do Nového a Starého Poddvorova, však jsem vám o tom taky ve svých textech něco napsal (první část tady a druhá část tady). Jako rychlý report to tehdy stačilo, ale spoustu zážitků jsem vám doteď zatajil. Co třeba? Například, že jsem putování po sklepech pojal jako Tour de Silvaner… S čerstvým záznamem vůně a chutě Kristova sylvánu v mé vinné paměti jsem šel od jednoho vinařství k druhému a všude jsem si obzvláště vychutnal ten jejich vzoreček Sylvánského zeleného. Do té doby, něž jsem začal takto vědecky bádat po jednotlivých otevřených sklepech, jsem vůbec netušil, jaké skvělé sylvány zde v Poddvorově umí vyprodukovat. Najednou to nebyly průměrné vzorky s vyšší kyselinkou s tóny citrusů a zelených jablek, ale vína, co krásně voněla po květinách, jemně a podmanivě, a v chuti bylo možno najít rovněž spoustu jemných ovocných tónů.
Na první sylván jsem narazil u Marka Gertnera. A z jeho dvanácti nabízených vín toto dopadlo v mém hodnocení úplně nejlépe. Nakupoval jsem pak od něho i další zajímavá vína, chutnala mi šardonka, veltlín, bílá rulanda sur lie i Dornelder, ale jeho Sylvánské zelené 2018 dostalo nejvíce hvězdiček… Voňavý, ovocitý, tělo mohlo být ještě plnější, ale omlouvám ho, protože byl jen v jakostce, ale dohromady z mého pohledu krásně pitelný.
Další zastávku jsem udělal ve vinařství Milana Vašíčka. Rovněž nabízel Sylvánské zelené z ročníku 2018, přesto bylo stále velmi živé, možná s drobet vyšší kyselinkou, než bych si přál. Také bylo nakonec jediným vínem této odrůdy, které jsem si z Poddvorova neodvážel domů.
Hodně mi chutnal sylván od Ondry Konečného z vinařství Vitisberg. Rozhodně nejvoňavější ze všech, co se na otevřených sklepech nabízely. Voňavý, chutný, možná by nemusel být takový lehoučký, mohl mít plnější tělo.
Kdyby mne nepřemohly všechny ochutnávané vzorky po celodenních ochutnávkách, přidal bych sem ještě aktuální hodnocení Sylvánského zeleného od Tomáše Bařiny ze Starého Poddvorova. Letos jsem osobně návštěvu jeho vinařství nestihl, musel mi tak se zážitky pomoci Mirek z naší skupiny nadšených vínomilců (tady). Abych vás o nic neochudil, zapátral jsem po poznámkách z loňského ročníku. U jeho Sylvánského zeleného jsem si napsal, že mělo jiskrnou barvu s velice pěknou strukturou. Bylo hodně ovocité, ale ani ne tak po čerstvém ovoci, spíše šlo do sladkých sušených plodů. Vše bylo doplněno pikantní kyselinkou, která v chuti umocňovala velmi pěkný celkový zážitek.
Vinaři nabízeli na letošních otevřených sklepech Nového a Starého Poddvorova velmi pěkná vína, spoustu z nich jsem si pak přivezl domů. Bylo mezi nimi i několik parádních sylvánů. Když je teď postupně popíjím, připomínají mi, že tato pomalu mizící odrůda zdaleka neřekla své poslední slovo.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat