Jsem moc rád, že mne Jarda před pár dny vytáhl mezi mladé pušky… Mezi skupinu čtyř mladých vinařů, kteří se pustili s nadšením do světa produkce kvalitních moravských vín a podle mého názoru se jim to daří, neboť jejich vína se určitě odlišují od běžné masové produkce. A co víc, o některých z nich ještě v budoucnu budeme slýchat víc a víc, protože mají dobře našlápnuto.
Letošní ochutnávka vín ve dvoře pražské Bokovky nebyla jen tak obyčejnou degustací. Obvykle mají vínomilci možnost po celý večer koštnout od konkrétního vinaře kolem osmi vzorků a sotva se to rozjede, už aby šli domů. Druhý model je, že je těch vinařů a vzorků jejich vín plný sál a vy ani při dobré vůli nemáte možnost všechny ochutnat. Nebo si to pak druhý den nepamatujete… Tato vinná střelnice nabízela čtyři různé přístupy k vínu a přiměřený počet nábojů z jejich lahví, aniž by byl problém si vybrat své favority a skamarádit se s nimi.
Není to jen můj dojem, že se letošní ochutnávka Young Guns povedla? Navrhuji to zkonfrontovat s Jardovým názorem. Oslovuje tě podobná přehlídka vín, kdy několik vinařů vybere ze své produkce vzorky, za které se nemusí stydět, nebo bys se raději potkal jen s jedním z nich samostatně, třeba u něho ve sklepě, navázal s ním vztahy, a v průběhu večera přechutnal všechno, co nabízí?
J: Přesně jsi popsal dva přístupy k degustaci. Já se začínám cíleně vyhýbat tomu druhému modelu, a sice stovkám vzorků, které není v lidských možnostech skutečně ochutnat. Vybírám si raději degustace řízené, případně degustace s menším počtem vzorků a ideálně s osobní přítomností vinaře nebo někoho zasvěceného. Young Guns je přesně ten model, kdy množství vzorků je optimální a všichni vinaři jsou přítomni. Jedná se už o druhý ročník, takže byl od loňska nepatrně vylepšen. No a cestu do sklepa k některému z přítomných to může jistě otevřít.
Na letošní ochutnávce jsme se opět setkali se čtyřmi vinaři z různých končin Moravy. Pokud začnu podle abecedy, tak tím nejznámějším z nich byl Roman Fabig a jeho Vinařství FABIG z Hustopečí. Milým překvapením byla vína Radima Masaříka z Blatnice pod svatým Antonínkem. Více jsme pak znali Jakuba Smrčku ze Znojma, od něhož jsme si už nechali během roku dovézt předloňský Pinot Noir. Čtveřici doplňoval organizátor celé akce Matouš Forman, u nás známý jako pražský vinař jednoho vína z hroznů z vinic od Popic. Ohlédnu-li se nazpátek, myslím, že nikdo z nich ostatní nepřevyšoval, nikdo však ani mezi nimi nepropadl. Možná Roman Fabig měl svou kolekci vín kvalitativně nejvyrovnanější, ale každý z vinařů měl jedno víno, ke kterému jsem se po celý večer se zalíbením vracel.
Jardo, co ty, jak se díváš na úroveň vín mladých pušek? Znám tě spíše jako fanouška dovozových vín italských, francouzských či z nového světa. Dokážeš si představit, že tě tato moravská vína srovnatelně uspokojí?
J: Na mladých vinařích je vidět, že se nebojí experimentovat. Mají elán jet naplno a pořád přicházet s něčím novým. Zároveň však už mají dost zkušeností, aby mohli víno dělat. Pokud se budou držet toho, že není potřeba zabývat se nekonečným množstvím odrůd a raději se zaměřit na ty, které jsou u nás doma, bude se jim jistě dařit. Pak budu rád pít vína z Moravy nebo z Čech. A pokud budu mít chuť na Sangiovese, sáhnu po láhvi z Toskánska. Všechno se u nás dělat nedá.
Už tu padlo, že profesionálem mezi přítomnými vinaři je Roman Fabig. Je vyhlášený se svými Sauvignony, které sem také na ochutnávku přivezl. Chutnaly mi, spíše jsem ocenil francouzský projev Sauvignonu Blanc 2019, před moravskou verzí z tratě Růženy. Úplně paf jsem však byl z „podpultového sektu“ z této odrůdy, který si Fabig vyrábí v malém množství ve vinařství tradiční metodou Champenoise.
Jardo, co vím, zajímal ses o dosažení skvělého ohodnocení Romana Fabiga, které dostal v letošním roce za své Sauvignony od Roberta Parkera. Domníváš se, že mu to pomůže v jeho další vinařské práci a současně tím otevře cestu do světa i dalším moravským vinařům?
J: Sauvignony mi chutnaly oba, však je taky Roman Fabig na ně specialista. Už od loňska dokazuje, že ostatní vinaře mírně převyšuje. Podpultový sekt byl mimořádný, nezachytil jsem ale výrobní postup a složení. Ocenění od Parkera je nepochybně významným oceněním a přeji Romanovi, aby mu pomohlo při expanzi na trhy i mimo naše hranice. V tom duchu jsme i diskutovali. A jeho slovy, bere to jako ocenění nejen jeho práce, ale i obecně ostatních vinařů v regionu.
Druhý z vinařů Radim Masařík, který sem loni přivezl skvělý Muškát. Letos nabídl jedno víno, které mi přišlo, že ani na Moravu nepatří. Jeho cuvée Pinot z Rulandského šedého, Rulandského bílého a klaretu z Rulandského bylo sice chuťově mohutné, ale na mne postrádalo tolik potřebnou kyselinku. Přechutnal jsem i jeho rýňáky, až jsem propadl Ryzlinku vlašskému z nakupovaných hroznů z Pálavy od Vinařství Volařík.
Jarda ochutnával spíše vína z odrůdy Ryzlink rýnský. Jak tě jeho rýňáky zaujaly? Pokud je porovnáš ze znojemskými nebo slováckými, mají šanci na úspěch?
J: Poslední dva měsíce jsem pil větší množství ryzlinků, než je u mě obvyklé. Zúčastnil jsem se různých degustací na velmi dobrých úrovních a ochutnával nejlepší ryzlinky z celého světa. Poznal jsem etalon, takže konkurence a moje patro je v tomto směru rozmlsané. Musím ocenit, že Radim Masařík produkuje víno s ohledem na terroir. Jeho ryzlinky terroir odrážejí. Jsou jiné než moselské, alsaské nebo pálavské. Ale to neznamená špatné. Zejména jeho polosuchý ryzlink mě zaujal. Přišlo mi, že těch pár gramů cukru víno podpořilo.
Jardo, co ty a Smrčka? Stále je tvým favoritem Pint Noir, nebo tě letos oslovilo něco jiného? Milerka ze starých keřů, minerálně slaný Sauvignon nebo lehká červená směs moravských odrůd?
J: Já jsem nadšen z Pinotu Noir, ten známe. Letos musím vyzvednout Cuvée Red Light ze Svatovařineckého, Rulandského modrého a Dornfeldera z ročníku 2018. Jsem zatížený na červená vína a tohle se podařilo. Jakub je velice talentovaný vinař a myslím, že o něm ještě uslyšíme. V mém případě určitě, protože máme naplánovanou v půlce října návštěvu vinařství Thaya, vybudovaném na základech původního vinařství Trávníček a Kořínek. Na tu se moc těším.
Na závěr jsem si nechal Prahou odkojeného Matouše Formana, který letos představil dvě vína z odrůdy Veltlínské zelené. Jednak jeho první ročník 2018, tak i čerstvě nalahvovaný ročník 2019. Já byl okouzlen devatenáckou, krásná odrůdová chuť, šťavnaté vrstevnaté víno, co mi bude po večerech přinášet radost. V tomto jsme se však s Jardou neshodli.
Jardo, jak hodnotíš veltlíny od Matouše Formana. V čem tě přitahuje veltlín z ročníku 2018?
J: Já si pamatuju to víno už z loňska, moc mi chutnalo. Navíc to bylo jediné víno, které loni Matouš představoval, takže to se pamatuje dobře. Analyticky možná ročník 2019 vykazuje lepší hodnoty, ale mozek člověka zpracovává množství vjemů velmi komplexně a u mě asi rozhodl celkový dojem vína, takže za mne vítězství ročníku 2018. Každopádně jsme objednali nějaké láhve, tak to můžeme ještě jednou zhodnotit. Zatím máme 2 hlasy pro osmnáctku a 1 pro devatenáctku. Máme však v záloze ještě jednoho hodnotitele, tak to ještě může být remíza.
Věřím, že jsme vás trochu nalákali k objevování nových jmen z moravského vinařského světa. Určitě si to všichni zaslouží. U každého z nich jsme především vyzdvihli vína, co nás nejvíce zaujala, ale znáte to. Každý máme své preference a jinak mlsné jazýčky…
Rodan a Jarda
