Pitarra z Extramadury

The Tempest. Bouře. Stoprocentní španělské Tempranillo. Původně jsem si říkal, že o tomto vínu psát nebudu. Proč? Inu, nebyl to, jak se říká, můj šálek čaje. Byť mám v zásadě vína z Iberijského poloostrova rád a jejich vlajkové odrůdě se nevyhýbám. Nakonec jsem potlačil emoce, zapojil rozum a důvod pro text se našel.

Začnu však popořádku. Skončil jsem v pátek jednání na českobudějovické radnici a procházkou se vracel na vlakové nádraží. Kdo zná, ví, kdo ne, asi se bude muset spolehnout jen na mé vyprávění. Sotva se člověk vymotá z kouzelného náměstí Přemysla Otakara II, přejde ulici, co obtéká historické centrum, dostane se na Lannovku. Tedy nikoliv na dopravní prostředek, ale na Lannovu třídu. Obchody známých značek, restaurace, kavárny, občerstvovací stánky…

Zpravidla se tu stavuji v obchoďáčku Marks & Spencer. Oproti Praze je přes den prakticky prázdný. Když mám čas, rád si projdu jejich nabídku vín. Jasně, jde koneckonců taky o supermarketovky, ale přece jen, nechávají si je dělat pod svou značkou, a tak si svou kvalitu hlídají. Tentokrát mě zaujala červená vína, seřazená pěkně podle zemí, regionů a tím prakticky podle odrůd. Užuž jsem sahal po Montepulcianu z Abruzza, když mi pohled sklouznul na španělská vína. Nebylo jich tam tolik jako těch italských či francouzských, ale něčím mě zaujala. Asi se mi vybavil nedávný Jardův text o víně z odrůdy Monastrell s povzdechem, že bychom měli španělská vína prozkoumat více. Tak bylo rozhodnuto, vyhrála to bouře z Tempranilla. Pomohlo Vivino a jejich hodnocení 3,9. Co se blíží ke čtyřce, to nemůže být špatné.

Dvě terroirová vína z Mikulovska

Konečně u mě došlo na dvě zajímavá vína z chladící vinotéky. Přinesl jsem si je z ochutnávek navštívených během pár měsíců loňského roku, kdy to ještě šlo. Vína mě tam zaujala natolik, že jsem zatoužil vypít celou lahev nehledě na drobet vyšší částku peněz. A jak už to tak u mě chodí, ač jsem se o ně dobře postaral a připravil na konzumaci, tak při výběru vína na večerní popíjení na ně dlouho nedošlo. Volba padla zpravidla na jakoukoliv běžnou lahev, pokud se však dá o nějakém vínu říct, že je běžné.

O prvním vzorku jsem tu již psal v rámci mých zápisků z degustace vinařství Tanzberg. Ze všech ochutnávaných vín to tehdy u mě vyhrál suchý Dornfelder, ročník 2018 ve výběru z bobulí, z viniční tratě Turold. Marmeládové tóny peckovitého ovoce, hořká čokoláda, harmonicky sladěné taniny… Však si ho vinařství cenilo natolik, že ho zařadilo do své nejvyšší řady Black Label.

Večeře v Manfredonii

To nejzajímavější na mých cestách po světě prožívám tehdy, kdy mám možnost se tam potkat s někým z místních, který mi věnuje čas a ukáže mi něco ze svého běžného života. Nejúžasnější pak je, když mě kromě turistických lákadel upozorní i na dobré jídlo a hlavně víno, které se u nich pěstuje a vyrábí. Teď už asi tušíte, kam se bude ubírat pokračování mého vzpomínání na letní dovolenou na poloostrově Gargano v oblasti Foggia v italském regionu Apulie.

Dostal jsem se na jižní pobřeží poloostrova Gargano vlastně na doporučení kolegy, se kterým jsem jeden čas úzce spolupracoval. A nešlo pouze o tip na kouzelný pobyt u moře, ale i předání konkrétní adresy, kdo mi tam může pomoci se dobře ubytovat. Nemusel jsem se moc přemlouvat, ihned jsem zavolal onomu spolumajiteli hotelu na skalnatém výběžku pár desítek metrů nad mořem. Volno v termínu bylo, rezervaci mi hned udělal a jen podotkl, že nás tam bude čekat a rád celou mou rodinu přivítá. Koneckonců z Manfredonie, kde bydlel, to bylo jen pár kilometrů. Stačilo zavolat a do deseti minut byl na místě.

VIVIR SIN DORMIR

Původně jsem chtěl napsat Monastrell z Jumilly, pak mi však přišlo, že už tento titulek odněkud znám. No jasně, z našeho blogu! Zhruba před rokem totiž Rodan popisoval hledání odrůdy Monastrell při své návštěvě Murcijského regionu. Tady je totiž Monastell jako doma a jen připomínám, že se jedná o odrůdu, která se ve Francii jmenuje Mourvedre.

Na rozdíl od Rodana, který měl možnost pátrat po odrůdě přímo na místě, já jsem bohužel ve Španělsku nebyl, aspoň ne tentokrát. Ve Španělsku jsem byl mnohokrát, zejména pracovně ve službách Českých aerolinií. Obvykle jsem se alespoň na skleničku někde zastavil, a když bylo času skutečně málo, vyběhl jsem do duty free koupit nějakou lahev. Náš oblíbený trumf byl El Coto Crianza, což je asi jedno z nejznámějších vinařství oblasti Rioja. Poznáte ho podle obrázku jelena na etiketě. Za dobré peníze dobře pitelné víno.

Vzpomínání na vína z Monte Sant’Angelo

Všimli jste si, jak se teď všude v supermarketech objevila vína z odrůdy Primitivo? Já aspoň jo. Dřív jsem ho musel pracně shánět u dovozců, objednávat si ho v pizzerii k jídlu a teď je téměř na každém rohu. Mám vína z Apulie, či chcete-li z regionu Puglia, jehož východní pobřeží na jihu Itálie omývá Jaderské moře, docela rád. Před rokem tu ve dvou článcích vzpomínal Jarda na své zážitky z návštěvy salentského městečka Lecce a představil v nich jak odrůdu Primitivo, tak Negroamaro. Pokusím se na ně tak trochu navázat.

Absťák z nemožnosti cestovat za víny po světě se u mě teď promítá mimo jiné do vzpomínek. A když Apulie, tak vytáhnu pár fotografií z naší rodinné dovolené, když jsme to tam před lety projížděli. Zapátrám tedy v paměti, co mi v hlavě ještě zůstalo. Trávili jsme tehdy týden v hotelovém letovisku na skalnatém jižním pobřeží poloostrova Gargano. Úplně typická Apulie to není, ale patří to tam. Celé této oblasti se říká Foggia a v rámci regionu Apulie leží úplně na severu. Na vinice jsem tam také zrovna nenarazil, ale bylo tam krásně, moře jsme si užili vrchovatě. A vína pochopitelně taky.

Bílé Burgundsko

Opět se vracím k našim pravidelným degustacím, tentokrát jsme zabrousili do Burgundska. Téma posledního setkání znělo „bílé víno z Burgundska do 1000 Korun“. Je to hodně peněz nebo naopak myslíte, že za takové peníze pořídit skutečně kvalitní a dobré víno nebude jednoduché?

Je pravda, že po vyhlášení tématu se na skupině přátel dobrého vína rozběhla diskuse, odkud je vlastně dnes reálné za rozumné peníze sehnat kvalitní Burgundské. K tomu jen poznámka, že jste asi slyšeli o jarních mrazech, které decimovaly úrodu burgundských vinařů, mnohdy škody dosahovaly i 90 % očekávané odrůdy. Je to samozřejmě trochu teoretická úvaha, jaká by mohla být úroda, počasí si to vždycky nakonec udělá podle sebe. Jisté však je, že mrazy způsobily natolik velké škody, že jsou vinaři nuceni zvyšovat už tak vysoké ceny, a to již v ročníku 2020, aby ztráty z toho letošního alespoň částečně kompenzovali.

Letošní květen ve vinici

Konečně se oteplilo. Dokonce tak, že jsem se svlékl do tílka a šortek, vzal motyčku a vyrazil mezi řádky mé vinice. Před rokem jsem zde v jednom z textů smutnil nad pomstou ledových mužů, zatím to letos vypadá mnohem nadějněji. Noční mrazíky si pospíšily a prošly vinicí dříve, než se má réva zazelenala. Sláva, snad mi to tedy už nepomrzne. Aspoň to tak výhled počasí na následujících deset dní potvrzuje, a pak už přijde konečně teplý červen.

Jako kancelářskému auditorovi mi dalo okopávání a odplevelení řádků docela zabrat, celou neděli jsem lezl po kolenou a v pondělí se pomalu nenarovnal. Ale nestěžuji si, je to úžasný pocit, když vidíte, jak se ostříhaná vinice chystá vyrašit. Pupeny se nalévají, jen trochu víc sluníčka chybí k tomu, aby pukly a vylezla z nich první ouška. To od kořenů to raší jako divé, smutně jsem musel vylamovat nové výhonky, nepotřebuji ve vyvázané vinici keře stojící na deseti nohou.

Mezinárodní den Sauvignonu

Jsem sice fanda do vína, ale křepčení kolem svátku té které odrůdy mě doposud jaksi míjelo. Psal jsem tu sice již o Malbec Day, kdy jsem neodolal a při této příležitosti ochutnal, ale to je tak asi všechno. Považoval jsem to spíš za marketingovou záležitost obchodníků, jak se dostat nám lačným konzumentům pod kůži a prodat tak některé z vín ve větším množství.

Pracoval jsem koncem minulého týdne na zakázce v Děčíně. Oproti videokonferencím to má ohromnou výhodu, že se na místě plně soustředíte na daný úkol a s lidmi si popovídáte mnohem více než po sítích. Po večerech vám taky zbude spousta volných chvil, než když jste doma. Využil jsem toho a u skleničky jsem projížděl oblíbené internetové zdroje, kde čerpám informace o vínech. Došlo taky na Madeline Puckette, kterou možná někteří z vás znají pod značkou Wine Folly.

Rád čtu mailová upozornění na novinky na webovém portálu Wine Folly, nenechám si ujít žádný z tweetů. Amatérkou v žádném případě není, myslím, že si z lásky k vínu dokázala vybudovat docela dobrý business. Koneckonců proč ne, kde je poptávka, tam je i nabídka. Obdivuji na ní zejména její analytické myšlení, kdy se dokáže na svět vína dívat systémově, pěkně všechno rozškatulkovat a pak opětovně poskládat. Škoda, že ještě neobjevila vinařské regiony v Čechách a na Moravě, to pak budu vyhledávat její texty ještě raději.

Čtyři červená vína Jirky Uherka

Venku je stále sychravo, doma večer přitápíme, když otevřeme lahvinku, tak povětšinou červeného vína. Jak jste na tom vy? Podobně? Nebo u vás převáží obliba jedné konkrétní odrůdy a v lahvi bude každý večer bílé víno, zima nezima… Ať jste na tom jakkoliv, budu mluvit za sebe, u nás se prostě pravidelně dostáváme do stavu neustálého deficitu červených vín.

Není se tedy čemu divit, vyhledávám teď více v kontaktech vinaře, kteří mají v nabídce dobrá moravská červená a jsou ochotni je obratem dodat. Mohl bych jich tu vyjmenovat minimálně tolik, co se najde prstů na obou rukách, nicméně mezi prvními jsem se obrátil na Jirku Uherka z Dolních Bojanovic. Loni jsme ho navštívili u něho ve vinařství a poté okoštovali celý jeho sortiment. Jeho červená byla famózní, málokdy narazíte na Moravě na tak výtečný Cabernet Sauvignon. Však už jsem tu o něm psal. Škoda, v nabídce zatím není, budu muset objednávku opakovat, až ho znovu nalahvuje.

Průřezově jsem tentokrát vzal v krabicích vzorky od všech červených vín, co Jiří nabízel. Celkem mi jich dovezl pět. Už jsem se do nich pustil. Opět jsou úžasná…

Savojsko a Jura

Zřejmě poprvé jsem se rozhodl psát o setkání s vínem, které se vlastně nestalo. Přesněji řečeno o akci, která ještě neproběhla, ale už teď je jasné, že se jí nezúčastním.

Možná si klepete na čelo, nebojte se, jsem v pořádku a vše vysvětlím. Dnešní večerní setkání přátel dobrého vína má být zaměřeno na vína pocházející ze Savojska a z Jury. Přes víkend mě ale přepadlo nějaké nachlazení, neustále kýchám a smrkám, sotva vidím na jedno oko. V tomto stavu by nebylo rozumné někam chodit degustovat, bylo by to jistě nespolečenské a navíc bych si víno stejně neužil naplno. Takže účast odvolávám.

Nicméně přípravě na dnešní večer jsem věnoval trochu času, vyhledával jsem dopředu nějaké informace a taktéž sháněl víno na večer. Při tom mě toto téma celkem nadchlo, udělal jsem si tu správnou chuť a zkusím se o své dojmy se čtenáři našich textů podělit.

Vína od Svobodů

Tu a tam se v mých textech zmíním, jak se snažím konkurovat zkušeným vinařům z celého světa. Na mikro vinici zabírající třetinu naší zahrady na Plzeňsku, kousek od zříceniny hradu Buben, již téměř jedno desetiletí sklízím hrozny. Několik posledních let jich je už tolik, že se pouštím i do lisování a poté ze rmutu nechávám fermentovat víno. No, víno… Z vinné révy to je, alkohol to má taky, jen tu technologii výroby musím ještě vyladit. Z loňské úrody se mi podařilo dotáhnout do finále tři pětilitrové demižony hroznového vína a jeden demižon vína šípkového. Proč to rekapituluji, když pozorní čtenáři mé snažení sledují?

Máme tu květen, nejvyšší čas začít ochutnávat nový ročník. Teda v průběhu zrání jsem si již pár skleniček dal, ale znáte to. V červeném víně mi stále poletovaly drobné částečky kalů, bílé pak dlouhý čas perlilo, nakonec jsem musel v červeném bojovat i s těkavkami. Za pomoci rad zkušených vinařů z Vinařského domu Kopeček jsem je díky přidání P.V.P.P. porazil. Vůně i chuť téměř přijatelná, jen kdyby surovina měla na začátku vyšší extrakt. Kyselinky je ve víně víc, než je žádoucí, asi bych potlesk při degustaci ještě nesklidil. Třeba se letos bude dařit víc…