úterý 30. června 2020
Grafinger z Kremstalu
pondělí 29. června 2020
Na skleničku…
neděle 28. června 2020
Tomáš Bařina na otevřených sklepech
Jak se mu povedla vína ročníku 2019? Požádám opět Mirka, jednoho z účastníků sklepů z naší party přátel a příbuzných, který to zvládl a vinařství Tomáše Bařiny navštívil.
sobota 27. června 2020
Krásná hora na otevřených sklepech
pátek 26. června 2020
Kalifornie
čtvrtek 25. června 2020
Haluškové víno
středa 24. června 2020
Weingalerie z Frank
úterý 23. června 2020
Za vínem do Nového Poddvorova – část druhá
pondělí 22. června 2020
Za vínem do Nového Poddvorova – část první
Už jednu celou dekádu vyrážím pravidelně třetí víkend v červnu na styčnou hranici velkopavlovické a slovácké vinařské oblasti, šestnáct kilometrů od Hodonína a pět od Čejkovic, na otevřené sklepy vinařského spolku v Novém Poddvorově. Kdysi dávno, před osmi sty lety zde bylo slovanské sídliště Potvorovice, pak i městečko Potvorov, to však díky vojenským střetům v této oblasti zaniklo. Takže kontinuita historického vývoje dvou současných vsí Nového a Starého Poddvorova, ležících jen pár kilometrů vedle sebe, byla přetržena, nové usedlosti zde byly nově přistěhovanými zemědělskými rody postaveny až v osmnáctém století.
Letos mne oznámení o konání každoročního svátku vinařů zaskočilo. Dozvěděli jsme se o něm až na poslední chvíli, celé jaro se předpokládalo, že se otevřené sklepy konat nebudou díky omezení plynoucímu z nouzového stavu. Prý to taky nebylo snadné rozhodování, obec ani členové vinařského spolku se na tom jednoznačně neshodli, hlasování bylo těsné, a ne všichni místní vinaři se do organizace zapojili. Věřím, že se vše srovná a příští rok přijedeme do Nového Poddvorova, kde budou opět všechny sklepy otevřeny.
Přes to všechno jsem se moc dlouho nerozhodoval, přemluvil jsem rodinu, dali jsme do kupy pár přátel a vyrazili na Moravu. Ale aby všem negativním zprávám nebyl konec, pokazilo se nám k tomu všemu i počasí, půlka dne propršela, což ve spojení, že se musel celý program odehrávat před sklepy vinařů, moc příjemné nebylo. Myslím si však, že všem fandům dobrého vína, co sem taky stejně jako my opětovně vyrazili, to nevadilo. Bavili jsme se u vzorečků vína i při poslechu cimbálovky více než příjemně.
Na letošních otevřených sklepech jsem začal u Marka Gertnera. Znám ho za ta léta už jako druhou generaci vinařů, kdy vinařství převzal po svém otci a pustil se do práce se vším elánem. Jezdí často osobně i na akce do Prahy, takže mám možnost pravidelně ochutnávat jeho vína a oceňovat, jak se rok od roku zlepšuje. V tomto prvním reportu vyzdvihnu u každého z vinařů zatím jedno charakteristické víno. Netvrdím, že je to právě víno, které ode mne dostalo nejvíce hvězdiček, spíše to, kterého si v tom daném sklepě všiml každý. U Marka hlasuji jednoznačně pro polosuché růžové cuvée An-zwei 2019, jak jinak z André a Zweigeltrebe.
Dalším navštíveným sklepem bylo vinařství Milana Vašíčka z Prušánek, který se poddvorovských sklepů zúčastňuje pravidelně na jakousi divokou kartu. Litoval jsem, že tu nebyl osobně a nemohli jsme si spolu popovídat, je zkrátka znát, že úspěšný vinař je na roztrhání a musí být v jeden moment minimálně na dvou místech. Mám-li ukázat na nejpřitažlivější kousek v nabídce, váhám. Těžko se vybírá z dobrých vín to jediné. Budu si stát za svým, beru Merlot, 2017, výběr z hroznů. I když to Rulandské bílé, 2017, pozdní sběr, co zrálo v sudu, taky vůbec nebylo špatné.
O kus výše se letos představil s novým názvem svého vinařství Ondra Konečný. Takže pro úplnost, až někde zahlédnete vinařství Vitisberg, ochutnejte, stojí to za to. Strávil jsem zde asi nejvíc času, jedno víno bylo lepší než druhé. Názory na Ondrova vína neměním, však už jsem se zde zmínil v samostatných textech o jeho Rivanerovi či Aureliu. A co ho letos charakterizovalo? Každý si musel všimnout jeho speciální řady kuvéček Jarní louka, Letní slunce a Zimní noc. Snažil jsem se mé přátele pobavit asociacemi, které se mi vybavily ve spojení s těmito víny, jejich ochutnávání bylo vždy spojeno se smyslnými prožitky na rozkvetlé louce, v osvěžující vodě rybníka uprostřed léta či pod hvězdnou oblohou na zasněžených horách… Byť jsem hodně teplomilný, z těchto tří vín bych dal přednost tomu, schoulit se v zimě u krbu do křesla a s lahvinkou krásného červeného vína.
Baví vás číst o vínech, které nemáte možnost ochutnat? Snad ano, třeba se na základě mých vzpomínek rozhodnete a příští rok se v Novém Poddvorově spolu potkáme. Teď však, než se pustím do pokračování, musím se trochu nadechnout a dolít skleničku…
Rodan
neděle 21. června 2020
Exploze vůní a chutí
Dokonalost se skládá z maličkostí, touto známou pravdou bych asi uvedl své dojmy z degustace italských vín, kterou jsem absolvoval ve středu. Zároveň se pokusím o malé srovnání s degustací taktéž italských vín, na které jsme byli s Rodanem minulý týden. Jsou totiž v mnoha směrech podobné.
Obě degustace měly za cíl představit vinařství, případně jejich novinky v portfoliu dovozce. Na každé degustaci bylo prezentováno vždy deset vzorků, pět bílých, pět červených vín. Je pravda, že v případě minulé degustace se jednalo pouze o vína ze dvou regionů ze severu Itálie, tuto středu se ochutnávala celá Itálie, tedy výběr vín od některých vinařů a jejich nových ročníků.
A teď k těm zmíněným maličkostem. Minule jsem zmiňoval nešťastnou volbu degustačního prostoru, kdy akustika velkého sálu velmi negativně ovlivnila celkový dojem. Tentokrát se akce uskutečnila v odhlučněném konferenčním sálu s kobercem, audiovizuální technikou a příjemným odvětráváním. Účastníci byli přivítáni sklenkou suchého perlivého Malvasia Daphne z vinařství Medici Ermete. Milovníkům Lambrusca by toto vinařství neměl být neznámé, neboť je jeho průkopníkem. Pro každého z účastníků bylo připraveno lehké degustační občerstvení, které obsahovalo variace sýrů a uzenin. Nechyběl ani Il Salame al Tartufo, tedy salám s lanýži, jehož typická vůně a později i chuť podpoří všechny smysly. Po celou dobu degustace byla samozřejmě nabízena voda.
Účastník je tedy příjemně naladěn a těší se na novinky v nabídce, jak se degustace prezentuje. Velká část italských vín je vhodná pro gastronomické párování. Pokud je nicméně nabízeno víno, ke kterému si máte představit studený předkrm, těstoviny se smetanovou omáčkou nebo bílé maso, smysly neošálíte. Pokud ale nezůstane jen u představy a k vínu máte možnost zakousnout alespoň lehké sousto, je to něco úplně jiného. Příkladem může být Soave z odrůdy Garganega, které při minulé degustaci nezanechalo výraznou stopu. Tentokrát spolu s kouskem sýra nebo uzeniny nicméně chutná výborně. Voní hezky po ovoci, citrusech a meruňkách, v chuti je ovocné s tóny hrušek a jablek.
Z bílých bych chtěl určitě pochválit piemontské Roero Arneis, které je trochu ve stínu blízkého Barola. Jeho citrusová vůně s tóny bílých květů a heřmánku a svěží chuť s příjemnou kyselinkou mě utkvěla v paměti. Tady zůstane u představ, ale k chřestové polévce nebo rizotu bude dobrým společníkem.
Zlatým hřebem večera a po pravdě se přiznám, že největším lákadlem pro mě, byla finální trojice Barbaresco, Barolo a Brunello di Montalcino.
Barbaresco „Autinbej“, DOCG 2017, zraje 24 měsíců ve velkých sudech ze slavonského dubu. Barva ve skleničce je granátově červená, ve vůni se objevují tóny připomínajících maliny, marmeládu, nebo sladké koření. V chuti je víno s příjemným ovocným projevem a výraznějším tříslem, složky chuti tvoří delikátní kombinaci. Toto víno bych asi označil jako vítěze večera.
Barolo del Comune di Serralunga d'Alba, DOCG 2016, je víno, které oceňováno vysokým počtem bodů a hodnoceno jako „best buy“. Má světlejší granátovou barvu a ve vůni se objevují hedvábné tóny zralého červeného ovoce, lékořice nebo lístků růže. V chuti je plné, robustní a delikátní. Přikusuji piemontský salám a sýr a jediné, co mě napadá říci, je nádhera.
Snad ještě něco málo o vinaři. Ferdinando Principiano je dnes v regionu výraznou osobností a advokátem tradičního přístupu při výrobě vín. Ve vinici praktikuje některé biodynamické postupy, odmítá používání chemikálií, pesticidů či umělých hnojiv. Při výrobě vín zasahuje do procesu minimálně, vína kvasí spontánně, jsou bez aditiv a prakticky také bez přidané síry. Pro zrání vín používá pouze velké sudy ze slavonského dubu.
Brunello di Montalcino, DOCG 2015, zraje 36 měsíců v sudech ze slavonského dubu. Je to velmi noblesní víno hluboké granátově-rubínové barvy. Jeho vůně je intenzivní, ovocitá s tóny fialek, třešní a zralých višní, později se přidává exotické koření a čokoláda. V chuti je velmi komplexí, elegantní a harmonické. Má velký potenciál k dlouhému zrání. Asi největší problém bude nevypít ho příliš brzy.
Z degustace jsem si odnesl velice příjemný zážitek spojený s myšlenkou, že i za rozumné peníze se dá koupit špičkové víno. Hlavní je, aby nám víno chutnalo. Těším se na následující týdny, kdy se budu k jednotlivým vínům vracet.
Jarda
sobota 20. června 2020
První ze Sylvánů, před kterým poklekám
Je to někdy náhoda, která vám předhodí do cesty zážitek ze světa vín, který byste v tu chvíli nečekali. Potřebovali jsme s Lindou domluvit plánovanou degustaci chorvatských vín, našla se dvouhodinová díra v programu, byli jsme kousek od Benediktské ulice na Starém městě a oblíbené vinotéky Víno-klubu… Pokud nevíte, jak to tam chodí, jde primárně o e-shop s dobrými víny a těch pár míst k sezení je spíš na ochutnání z vybraných lahví, abyste si mohli vybrat a objednat. Přechutnávali jsme vzorky bílých a růžových vín z lahví, které byly ten den otevřené na baru, vše moc chutnalo, dobře se domlouvalo, co bylo třeba.
Poté, co nastal čas se přesunout na další schůzku, jsme uhradili, co jsme vypili, a měli se k odchodu. Slovo dalo slovo a slečna na baru se pochlubila, že Víno-klub dnes slaví své třinácté narozeniny. Popřáli jsme, proč ne, hezké prostředí, příjemná obsluha, skvělá vína… Tak abyste od nás odcházeli s dobrým pocitem, pojďme si ještě spolu připít. Kdo by odolal?
Slečna vytáhla z chladničky lahev Sylvánského zeleného. Už jsem si ho prvně všiml v nabídce, ale jednak byl dvojnásobně dražší než ostatní vzorky, ale především sylván je pro mne vždy sázka do loterie. Kromě jednoho sylvánu z vinařství Volařík ve výběru z hroznů, ročník 2018, který mi moc chutnal, jsem zatím narážel spíš na průměrné vzorky s vyšší kyselinkou, byť s atraktivními tóny citrusů, zelených jablek a banánů. Nechal jsem si teď od oslavence nalít degustační vzorek tohoto sylvánu z lahve s atraktivní etiketou s výrazným názvem „Jesus“.
Znáte vinařství Tomáše Krista? Pochází ze Slovácka, sídlo vinařství je v Miloticích u Kyjova. S víny od Krista se potkávám už řadu let, na regálech ho nemůžete minout. Výrazné etikety parafrázující jeho příjmení. Pro mne tedy lehce starosvětsky kolotočárské, ale patrně si své zákazníky nalézt dokáže. Vinařství vyrábí přívlastková vína za pomoci moderních technologických postupů z hroznů z vlastních vinic.
Na kolekci označenou „Jesus“ jsem vlastně narazil poprvé. Vinařství Krist do ní zařazuje svá nejšpičkovější vína, která byla vybrána z celé produkce daného ročníku, a to v počtu maximálně dvě vína ročně. Šanci mají vína, která v sobě mají autenticitu dané odrůdy, chuť, barvu a buket. Pečlivý výběr se jim pak odvděčuje tím, že vína z této řady vozí z tuzemských i zahraničních soutěží mnohá ocenění.
Proč mne ochutnávaný vzorek Sylvánského zeleného tak zaujal? Suché víno z ročníku 2017 v pozdním sběru ze slováckých hroznů z Milotic krásně vonělo. Určitě po květinách, ale ne lacině na první dobrou, spíš jemně, abyste se nechali postupně podmanit a poté, co vás lapí, na vás nasadí co nejintenzivnější útok. V chuti jsem pak hledal charakteristické citrusy či jablka, ale tady se zase spíš vyskytovaly jemné tony, pokud si mám vybrat, přikláněl bych se k šťavnatým rynglím.
Pro mne je zásadní, zda si po jedné vypité skleničce řeknu o nalití další, nebo raději hledám rozmanitost vůní a chutí v další lahvi jiného ochutnávaného vína. Myslím si, že se tento Sylván zelený Kristovi moc povedl, je plný a zanechává charakteristickou stopu. Určitě mne jeho víno nenudilo, dokázal bych si ho užít celou lahev.
Rodan
pátek 19. června 2020
Ještěrka ve vinici
Mám rád letní dopoledne prohřátá sluncem, když sedím s hrnkem voňavé kávy v pergole na kraji mé jednoarové vinice na Plzeňsku a kochám se… Liánové šlahouny vinné révy přichycené poctivým rýnsko-hesenským vedením na dráty natažené mezi akátovými kůly, laty květů v počtu větším, než je doporučováno, ale redukujte, když se o to samé spolu s vámi pokouší později u zrajících hroznů i špačci a vám pak již nic na keřích nezbude, voňavá okopaná a načechraná hlína kolem kmínků, zatravněné řádky přitahující na zahradu hmyz, aby pomohl v boji se škůdci… No uznejte, nekochali byste se taky?
Minulý víkend jsem se dočkal. Konečně je tu letní slunce a pomáhá mé vinici se vzpamatovat po květnovém řádění ledových mužů. Ožívá, zazelenala se, rozkvetla. Je to moc hezký pohled. Očima vytahuji výhony, ať rostou a sílí. Když tu jsem náhle zpozorněl. Nejsem tu sám, kdo se přišel vyhřívat do pergoly. Po dlažbě přeběhla ještěrka. Hnědá se zelenými zády. Za chvíli druhá, víc hnědá, třetí s kratším ocáskem… Jsem potichu, abych rodinku ještěrek nevyplašil. Panečku, kdo z vás to má? Vždyť to je takový můj soukromý certifikát zdravého prostředí na vinici. Opatrně si je fotím do svého mobilu, abych si pak mohl o nich zjistit víc.
V České republice žijí čtyři druhy ještěrek, tou nejobvyklejší, se kterou se můžete setkat, zpravidla vyhřívající se na kamenech či ležících polenech někde v klidném prostředí, je ještěrka obecná. Latinsky lacerta agilis. Ve svém vzhledu se liší mohutnější samečci, kteří mají na zádech zelené pruhy, a drobnější samičky, které jsou celé hnědé. Pokud jste na ni ještě nikdy nenarazili, zvu vás k sobě do vinice, je to právě ona, která se mi tu usídlila. Jsem rád, že ji ve vinici mám. Beru ji jako pomocníka při likvidaci škodlivého hmyzu, jako jsou mouchy, vosy, housenky, ale třeba i k chytání malých plžů či mláďat hlodavců.
Možná si teď říkáte, vždyť to není nic nového. Přece Znovín Znojmo na tom postavil svou marketingovou kampaň a jednu řadu vín z ekologicky čistého prostředí označuje nálepkami ještěrky. Na rozdíl od těch z mé vinice jde na Znojemsku o ještěrku zelenou, latinsky lacerta viridis. Tento druh hýřící smaragdově měnícími se barvami se v České republice vyskytuje jen na několika lokalitách, jednou z nich jsou právě vinice na kamenitém podloží v povodí přirozeně meandrující řeky Dyje táhnoucí se od Šobesu, přes řadu vinařských obcí, kde Znovín pěstuje své hrozny.
Znojemští vinaři jsou na usazení ještěrek ve svých vinicích náležitě pyšní. Dokonce si nechali svá vína laboratorně analyzovat na přítomnost zbytků chemických postřiků. Potvrdila se tím právě úzká vazba, že přítomnost ještěrek je tím nejlepším indikátorem, že všechny vinice, ze kterých jsou označená vína vyráběna, jsou ekologicky udržovány, a to k přírodě co možná nejšetrnějším přístupem.
Rád se na nálepku ještěrky nechám nalákat. Prvně jsem to dostal i s výkladem ředitele vinařství Pavla Vajčnera na setkání manažerů v Třeboni. Znovín nabízí v této řadě tři vína. Rulandské bílé, Sauvignon a Tramín červený. Právě druhé víno z této drahy, mně fandovi aromatických Sauvignonů, chutná. A to dokonce natolik, že mám-li koupit dárek komukoliv, ať tomu, kdo se o vína zajímá, nebo tomu, kdo se ve vínech nevyzná, tak volba Sauvignonu ze Znovínu s nálepkou ještěrky je vždy sázka na jistotu. Mají ho rádi i na Slovensku, kam jsem ho přivezl k ochutnání auditorovi Marianovi na oplátku za jím nabízená slovenská vína. A chutnal mu.
Abych se však nechoval macešsky k ostatním vínům s ještěrkou, dívám se do mých poznámek a zjišťuji, že jsem ochutnával několikrát i Rulandské bílé a mám u něho hezká hodnocení. Ve vůni sušené rozinky, v chuti medové tóny, čisté harmonické víno s příjemnou dochutí. Sbíhají se mi sliny, budu si muset paměťovou stopu obnovit, navíc teď, kdy se věkem do Pinot blanc začínám propíjet. Do té doby se budu věnovat své vinici a patrně mému Müller Thurgau ročníku 2020, které si označím ještěrkou Lacerta agilis.
Rodan
čtvrtek 18. června 2020
Rioja ve sklence
Jsou vína, která ochutnáte, někdy vypijete i celou lahev, ale v paměti vám neuvíznou. Pak jsou vína, ke kterým přivoníte, poválíte doušek v ústech a zajásáte. Takové bych rád pil pořád… Zanechají stopu a rádi si na ně kdykoliv vzpomenete. Do třetí skupiny řadím vína, která možná ani nemají ambici u mne proniknout do první ligy, ale tím, že jsem je ochutnal v příjemné společnosti, nerušila nás, naopak podporovala témata, která jsme tam probírali, tak proto si zaslouží pozornost, abychom na ně nezapomněli. Často to jsou vína typická pro určitou oblast, napadne vás po prvním ochutnání na slepo, že by to mohlo být toto a odtud, nicméně už je dále nerozlišíte, spadnou do množiny stovek sobě podobných vín.
Právě tohle se mi vybavilo, když jsme spolu s Martinou a Lindou otevřeli lahev červeného španělského Tempranilla pod názvem Torno z vinařství Hacienda El Ternero, Rioja Alta, crianza, ročník 2015. Co nám tyto informace na sebe prozradí? Navrhuji začít od odrůdy. Tempranillo je nejrozšířenější místní odrůda vinné révy, která právě v oblastech Rioja či Navarra tvoří páteř těch nejlepších španělských červených vín. Název Tempranillo v sobě obsahuje, že jde o ranou odrůdu, dozrávající dříve než ostatní zde pěstované hrozny, jako jsou například Bobal, Garnacha či Monastrell. Typické pro víno z této odrůdy je tmavá barva, ovocitost v široké škále od jahod, černého rybízu, třešní a švestek, současně však i čokoláda, kůže a tabák. Populární vína z této odrůdy se vyznačují mírnými tříslovinami.
Nebezpečné je, že mírné kyselinky v odrůdě Tempranillo mohou u přezrálých hroznů s vysokým cukernatostí znamenat, že se z nich vyrobí plochá vína, která nikoho nezaujmou. To stálo možná i za rozhodnutím podtrhnout chuť vína z Tempranilla využitím dubových sudů. Zkrátka, aby charakteristická dřevitost a vanilkové tóny doplnily tu počáteční střídmost v přirozených taninech získaných z bobulí. Obecně se dá říci, že mladá vína bez zrání v sudech budou mít lehčí tělo, budou vykazovat více čerstvých ovocných vlastností a počítá se, že budou i brzo vypita. Starší vína se pak opírají o rozvinutější chuť podpořenou barikovými sudy, přičemž jim doba zrání v sudech i v lahvích přidává na zajímavosti.
Region Rioja je zařazený do systému Denominación de Origen Calificada (DOCa), který upravuje produkci červených vín postavených na odrůdách Tempranillo a Garnacha. Z nich vyráběná červená vína se dělí do čtyř kategorií červeného vína. Základní řadou jsou nejmladší vína označovaná jako „Joven“. O stupeň výše je „Crianza“, kde je již požadavek na minimálně dva roky stárnutí, přičemž v dubových sudech stráví šest měsíců. Třetí úrovní je „Reserva“, ve které víno zraje minimálně tři roky, nejméně jeden rok pak v dubových sudech. Nakonec je kategorie nejzralejších vín označených jako „Gran Reserva“. Tato vína zrají po dobu minimálně dvou let v dubových sudech, po nichž následují nejméně tři roky v lahvi.
Poslední, o čemž bych se chtěl pár slovy zmírnit, je vinařská podoblast Rioja Alta. Je jednou ze tří dílčích podoblastí slavného nejznámější španělské oblasti Rioja, spolu s Rioja Alavesa a Rioja Baja. Zabírá nejzápadnější část regionu, přičemž většina jeho vinic leží jižně od řeky Ebro. Charakteristické pro tento region je, že se vinice nacházejí ve vyšších nadmořských výškách, půda je spíše hlinitá s železitými složkami a neobsahuje mnoho vápence. To se vše odráží na barvě a chuti vína, kterou ještě podtrhuje onen zvláštní vztah vinařů k dubovým sudům a prodlouženému stárnutí. Ještě jsem na ochutnávkách nenarazil na nové zeměpisné označování vín, které bylo zavedeno na vínech od ročníku 2017. Jedná se o Viñedo Singular (single vinice), Vino Municipio (pojmenované podle jednotlivé vesnice) a Vino de Zona (což je v tomto případě právě Rioja Alta).
A jak nám vlastně víno Torno El Ternero chutnalo? Určitě podtrhuji vše z výše uvedených charakteristik pro chuť odrůdy Tempranillo. Víno bylo typicky ovocité, byť ani ne tak voňavé jako jahody, lesní plody či třešně, spíše bych v něm hledal směs zahradního ovoce a pokud snad peckoviny, tak možná švestky. Trocha toho tabáku či pohlazení zpracované hovězí kůže, nicméně vše dobře vybalancované. Ač to jako crianza prošlo barikovými sudy, patrně spíše již použitých, neboť jsem to ve vůni ani chuti moc nezaznamenal. Mohu podtrhnout, že mi tam chybělo více tříslovin, sladké taniny se ztrácely a nezanechávaly po sobě delší závěr.
Vinařství Hacienda El Ternero má samo o sobě dlouhou historii, počátky zemědělské usedlosti tvořené skupinou budov se datují až do roku 1077 ve spojení s klášterem Santa María de Herrera. Disponuje vlastními unikátními vinicemi obklopenými jehličnatým lesem na jednom z nejvyšších míst v oblasti Rioja, v nadmořské výšce 650 m, navíc jsou ze severu jsou chráněny pohořím Obarenes. Na kvalitě hroznů se podílí určitě orientace k polednímu slunci. Vína zrají ve sklepech kamenných budov usedlosti Hacienda El Ternero, převážně ve francouzských dubových sudech.
Co na závěr? Pár sklenek červené Rioja, pokud ne právě typické, tak spíše zdůrazňující líbivost a ovocitost, na úkor postrádající mohutnosti vína, kterého bych měl plnou pusu a v dochuti mi pak ještě dlouho rezonovalo. Hlavní však bylo, že jsme ho ochutnali v příjemné společnosti a hezky se u něho povídalo.
Rodan