Jsem z generace, která bere jako normální, že vyrazí na Slovensko, potká se tam s přáteli, nemá zde žádnou jazykovou ani kulturní bariéru si s lidmi porozumět. Dokonce jsem prošel roční základní vojenskou službou v Košicích a pokud na něco z těch dob nevzpomínám v dobrém, rozhodně za to nemohou Slováci či slovenští Maďaři, se kterými jsem byl na jedné lodi, lépe řečeno v jednom tanku, spíš za to mohlo omezení svobody a politické školení mužstva…
V tomto desetiletí jsem pravidelně jezdil do Žiliny, kde jsem pracovníkům jedné velké firmy poskytoval odborné konzultace k problematice interního auditu. Útvaru šéfoval Marián, se kterým jsem za ta léta navázal přátelský vztah, postavený nejen na společné odbornosti a zkušenostech, ale i na lásce k vínu. V průběhu naší spolupráce jsme dokázali zorganizovat zajímavé degustace slovenských vín, ale i posedět spolu u sklenky dobrého vína v restauracích i v privátu, či si vzájemně doporučit, jaká nejlepší česká či slovenská vína stojí za to ochutnat.
Díky těmto kontaktům jsem postupně pronikal do slovenského světa vína, seznámil jsem se s existencí 6 vinohradnických oblastí, které se dále dělí na vinařské rajóny a vinařské obce. Nejčastěji jsem se setkával s víny z Malokarpatské oblasti, ale tu a tam jsem ochutnal i víno z Nitrianské či Južnoslovenské oblasti. Odlišně od nás na Slovensku od roku 2009 razantně přešli od kategorizace vína založené na jeho přívlastku k označení původu vína. Kromě vín bez jakéhokoliv bližšího zeměpisného označení, zařazují vína buď do kategorie vína s chráněný zeměpisným označením, nebo vína s chráněným označením původu, přičemž označení jakostního vína a úroveň přívlastku zůstaly jen tradičním doplněním názvu.
Vzhledem k mému zájmu je pochopitelné, že mne Marián přivedl v historickém centru Žiliny do nejznámější Vinotéky Vanko, zaměřené na špičková slovenská i zahraniční vína. Většinou se nám pan František Vanko věnoval osobně a dokázal doporučit zajímavé ukázky slovenských vín, které jsem si pak odvážel do Prahy. Jednou jsem podlehl i vzorku z rakouského vinařství Weingut Sloboda, jehož Sauvignon našemu příjmení ostudu neudělal.
A co že bych na základě svých zkušeností doporučil ochutnat? Pravidelně jsem vybíral vína od vinařství Trnovec, Mrva&Stanko, Vins Winery, Vinidi a Repa Winery. Všechna vína od těchto vinařství byla něčím zajímavá, chutnala mi jejich vína jak bílá, tak červená. Určitě časem si zaslouží samostatné texty.
Nejvíce mne okouzlil suprový Pinot Noir od Repa Winery ve výběru z hroznů, ročník 2009. Hrozny pocházely z trati Viničný vrch z Dvorů nad Žitavou, ze Strekovského rajónu, z Južnoslovenské vinohradnické oblasti. Barva vína byla standardně jemně granátově červená s cihlovým nádechem. Vůně kouzelně připomínala přezrálé třešně a maliny, ale nebyla přímočará, doplňovalo ji kadidlo a orientální koření. V chuti jsem ocenil nasládlé taniny, dochuť pak podtrhovala mléčná čokoláda a vanilka.
Na vinařství Repa Winery od té doby narazím zcela výjimečně, občas se jejich vína objeví na některé z velkých pražských akcí, jako je Wine Prague nebo Prague Wine Week. Vždy si přitom vzpomenu na první zážitek s vínem od Jozefa Repy a těším se, že se třeba někdy do jeho vinařství v Šenkvicích podívám osobně.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat