Čejkovický Sauvignon

Mám slabost pro vinaře z Čejkovic. Začínal jsem tu s pravidelnými degustacemi vín, naučil jsem se rozpoznávat základní moravské odrůdy, našel jsem si tu pro sebe dobrá vína. Postupně jsem navázal řadu osobních kontaktů, ve svém mobilu mám několik telefonních čísel, pochopitelně opětované i druhou stranou, kdykoliv potřebuji doplnit zásoby, zavolám a domluvím se. Takže zbývá ještě určit, jakého vína si odtud cením nejvíce…

Čejkovičtí vinaři zatím nenaskočili do čím dál početnějšího pelotonu vín originální certifikace, ani nesází na žádný svůj Kravák či Slípku. Možná škoda… Buď je jich tam moc a nedokážou se domluvit, vytvářejí raději konkurenční spolky, nebo to musí uzrát. Ono taky není jednoduché říct, na jakou odrůdu tam mají vsadit. Vždyť místní vinaři mají v sortimentu skoro všechno. Od tradičních moravských odrůd, jako je milerka či neuburk, přes vyhlášené světové, jako je merlot či šardonka, až po novošlechtěnce typu Sevaru, Neronetu, Rubinetu, Hibernalu.

Vína z Čech

Naše poslední setkání s přáteli u vína bylo zaměřené na vinařskou oblast Čechy. Ta se z mě nepochopitelných důvodů dále dělí na podoblast Litoměřickou a Mělnickou. Zadání tedy máme, ale ještě než prozradím, jaké víno jsem přinesl já a jaké další vzorky se sešly, musím krátce vzpomenout na jednu akci, kterou mi připomněl Rodan svým textem o vínech z Žernosek.

Před několika lety jsem se zúčastnil žernoseckého koštu a po pravdě řečeno to byl nezapomenutelný zážitek. Všechno se podařilo, byl to krásný výlet vlakem, pěšky i po vodě. Samotná akce se konala (a pořád koná, když není lockdown) v kulturním domě Velké Žernoseky. Společnost a atmosféra bývá výborná, má nicméně drobné odlišnosti od podobných akcí, které se konají na Moravě. Standardně se k vínu pije pivo, na žízeň, jak jsem zaslechl od spolusedících. Taky jsem se musel pousmát, když postarší pánové hodnotili tehdejšího guvernéra České národní banky Miroslava Singera. Ten měl stánek s číslem jedna hned u vchodu a byl osobně přítomen. Ekonomice prý sice nerozumí, ale víno má výborné, hodnotili pánové. Tak to vidíte. Já si pamatuji, že mě zaujal jejich Tramín.

Chicago a sklenka červeného

Kolem zaoceánských lodí se motají zvláštní lidé. Kdokoliv jiný, vy či já máme rádi pevnou půdu pod nohama, kam co položíme, tam to taky rádi najdeme. Ne tak ti, kteří s lodní dopravou spojili celý svůj život. 

Kolem zaoceánské nákladní lodě kotvící v přístavu u břehů Atlantiku pobíhali přístavní dělníci v pracovních montérkách s pestrými šátky kolem krku a hučkami na hlavě. Kdo se díval zpovzdálí, měl snad pocit, že se tu hemží mravenečci… Někteří z nich stáli na přepravních vagónech přistavené vlečky, zručně připevňovali na úchyty kontejnerů ocelová lana visící z manipulačních jeřábů. Jeden kontejner za druhým se pak vznášel přes okraj paluby a spouštěl se postupně do útrob lodi, kde ho další lodníci skládali pěkně jeden vedle druhého.

Nebyl tu žádný klid, naopak odevšad se linul značný hluk, jak o sobě dávaly vědět spuštěné stroje a zařízení, tu a tam si odfrkávala natlakovaná pára, z boků lodě se vypouštěla přečerpávaná voda, z otvorů ve výšce tryskala zpět na hladinu, do toho všeho tu a tam zněly zvonivé lodní sirény a nad tím vším pak o sobě dával vědět křik námořníků… Přesto to sem tak nějak patřilo. Nikomu to nepřišlo divné, naopak, bez toho by přístav nebyl přístavem. 

Radost ze Sauvignonu od Loiry

S výběrem vín naslepo je někdy setsakramentská potíž. Jdete do něčeho jen tak na doporučení, vůbec netušíte, zda se vaše preference budou shodovat. Ale máte to tam někde v sobě, neskutečně vás láká podlehnout, toužíte si udělat radost, otevřít lahev přivezeného vína, nalít si vzorek do sklenky, zakroužit s ní, k vínu přivonět, vzít pak doušek do úst a slastně polknout… 

S Jardou si už nějaký ten čas objednáváme vína od známého blogaře pana Skleničky s dovozem přímo od zahraničních vinařů. Tentokrát se v nabídce objevila Francie, a to oblast Loiry, konkrétně Centre Loire, apelace Cateaux du Giennois. Mám slabost pro Sauvignony a přese všechno, co jsem už v životě ochutnal, ty z Loiry jsou nejlepší na světě. Dá se tomu odolat? Já to nedokázal… Jarda se teď v degustacích toulá více na jihu, takže on ano.

Košt vína z Žernosek

Po celodenním auditu jsem toho už měl plné kecky, tak jsem kolegyni Renatě nadhodil udičku. Nečekejte nic prostopášného, můj svět se už spoustu let točí pouze kolem vína. „Nedáte si se mnou před odchodem sklenku žernosecké milerky?“

Já vím, v tomto momentě jsem najisto porušil spoustu zásad bezpečnosti práce, ale kdo něco v téhle koronakrizi už neošidil… Zvláště tehdy, když pracujete z domova formou home office. To k nedodržování pravidel přímo vybízí. Řeknete si, teď jsem to právě odpíchl a jdu domů. Zvednete se ze židle a sednete do vedlejšího křesla. Tak daleko to máte, když jdete z práce dom… Ale když je ten office skutečný? Jako externí konzultant jsem tedy musel počkat, co na to místní. Chvíli to vypadalo, jakože váhá. Pak se Renata zvedla a zašla do kuchyňky. Vrátila se s dvěma skleničkami a lahví perlivé vody. „A nebude vám vadit, když si to budu ředit? Střikem toho moc neporuším, ne? A navíc mi to tak víc chutná…“

Cesta za vínem na sever Čech

Až bude někdo tento text číst za rok nebo třeba později, možná ho ani nepochopí. Žijeme v divné době, která přináší spoustu naprosto abnormálních situací. Mezi ně patří například zákaz vycestování za hranice okresu. Nejsem z těch, kteří by porušovali přijatá opatření na ochranu zdraví před covidem -19, nicméně život mám nastaven přece jen tak, že se z pracovních, rodinných či volnočasových důvodů pohybuji v širším rámci, než je jen bezprostřední okolí mého bydliště.

Uzavřená smlouva včetně termínů v ní uvedených mě přiměla v tomto týdnu vyrazit do Děčína. Postupoval jsem v souladu s pokyny ministra vnitra, stáhl si z webu formulář zaměstnavatele, ten si vytiskl, vyplnil, potvrdil podpisem statutára a razítkem firmy, založil spolu se smlouvou do desek, poté vyrazil na cestu. Tentokrát jsem cestoval vlakem. Kralupy, Roudnice, Lovosice, Ústí nad Labem, Děčín… Projel jsem několik okresů, stále jsem čekal, kdy se mě někdo přijde zeptat, proč překračuji zapovězené hranice. Nedočkal jsem se, nikdo mě neobtěžoval.  Sláva, to bude potřeba oslavit! Koupím si za to pro radost vzoreček vín z této části Čech.

Kouzlo Magnumky

Všichni známe klasickou sedmičku o objemu 0,75 l. A dál? Nechci nosit sovy do Atén, jak říká jedno přísloví, ale přesto by mohlo být účelné zopakovat si velikosti lahví a jejich názvy.

Magnum, Jeroboam, Rehoboam, Methuselah, Imperial, Salmanazar, Balthazar… Poetická biblická jména, která odkazují do Judského království, Babylonu, Asýrie - a taky na velikosti lahví. Trochu to komplikuje šampaňské, protože používá jiné názvy, než tichá vína. My běžní konzumenti jsme se už asi setkali s velikostí Magnum. To je nejčastější z větších lahví a odpovídá dvěma sedmičkám, tedy 1,5 l. Jeroboam to zamíchá, protože ve velikosti 3 l se název Jeroboam používá pouze u šumivých vín. U tichých vín se tento název používá pro objem 4,5 l, což je krabice šesti lahví. S dalšími velikostmi se už asi nikdy nesetkáme, tak jen snad Jeroboam byl první král Severního království izraelského, Rehoboam (4,5 l šampaňského) byl prvním králem Judského království, Metuzalém (6 l) byl jeden z praotců všech dnešních lidí a nejstarší člověk, podle bible se dožil 969 let, Salmanazar (9 l) byl Asyrský král a Balthazar (12 l) moudrý muž z východu, jeden ze tří králů, kteří přišli do Betléma navštívit Ježíše.

150 +1 Barbera

Vína s číslovkou na vinětě nejsou častá, zpravidla se jedná jen o to marketingově přitáhnout pozornost zájemců při vybírání lahve takzvaně naslepo. Čímž jsem na sebe prásknul, že u mě končí nejenom lahve na základě předchozích degustací, či doporučení autorit, kterým důvěřuji. Občas rovněž zajdu jen tak pro radost do vinotéky či k regálům supermarketu a vybírám si na večer víno jen podle mých preferencí. Přihlížím k předchozím zkušenostem podle známějších vinařství, vyhlášených oblastí či oblíbených odrůd. A pokud mě přitom viněta upoutá nějakým nápadem, dokážu ocenit, že si s tím někdo dal práci, aby mi udělal radost. 

Číslovky na vinětách jsou dost často spojeny se zeměpisnou šířkou, nebo nadmořskou výškou, odkud pocházejí sklizené hrozny, o čemž jsem tu již psal. V poslední době jsem několikrát narazil i na letopočet, se kterým je spojena tradice pěstování vinné révy, na kterou se dané vinařství odkazuje. Říká vám například něco rok 1101? Mně donedávna taky nic, než jsem si nechal dovézt pár lahví z Vinných sklepů Kutná Hora. Na výtečném Cabernetu Cortis 2016 jsem právě na vinětě narazil na upomínku na první záznam o pěstování vinné révy v této oblasti. Snad najdu chuť se o tom někdy rozepsat víc.

Noční můra TCA

Zatím jsme se v našich textech nezabývali vadami vína a je to snad dobře, protože to doufám znamená, že se setkáváme se samými dobrými víny. Přesto se občas stane, že na nějakou vadu vína narazíme a jak to tak bývá, stane se tak právě tehdy, kdy se to nejméně hodí.

Představte si situaci, kdy si naplánujete příjemný večer ve dvou. Společnost Vám (kromě té dámy) má dělat lahev vína a něco dobrého k ní. Přeskočím všechno okolo, zůstanu jen u vína. Lahev otevřete, přičichnete ke korku a hned poznáte, že je zle. Je tam takzvaně korek neboli TCA. Co čert nechce, žádné další víno nemáte.

O co se vlastně jedná? „Korek“ vína je nákazou, která se z chemického pohledu projevuje jako přítomnost 2,4,6 - trichloranisolu (TCA). Do vína se zdaleka nemusí dostat právě jen z korku, i když je to případ nejčastější. V řadě případů je v tom korek nevinně. Sám je sice nositelem této chemické sloučeniny, ale jen proto, že ji „chytil“ například z dřevěných palet při skladování ve sklepě. Z této skutečnosti vyplývá jeden zásadní fakt – „zakorkované“ může být i víno se zátkou z umělé hmoty.

Víno z Chateau Sénilhac a objevování Médocu

Vlastně bych se normálně ani k vínu z Chateau Sénilhac nedostal, kdyby mi k němu nedopomohl Jarda. Vybírali jsme si spolu vína z akční nabídky obchodníka s vínem Kupmeto pod označením 1 + 1 zdarma. Po loňské dobré zkušenosti s víny z Bordeaux jsme se podělili o vína z Chateau Bois de Favereau.  Nový ročník si přece zaslouží degustační porovnání, co? Když tu mě k tomu Jarda ještě navíc začal ponoukat, co takhle jít do Haut Médocu? Nebylo to stejně lukrativní, sice jen 4 + 2, ale víno o řád vyšší úrovně bylo pro nás stejně zajímavým lákadlem. Takže rovněž napůl?

Tak se dostaly do mých vinných zásob tři lahve vín z Chateau Sénilhac, ročník 2014, z Haut Médoc, od vinařské rodiny Grassinů. První z nich už jsem přechutnal, bylo to příjemné překvapení. Dominantní v něm je Cabernet Sauvignon s 65 %, tentokrát ho doplňuje Cabernet Franc s 20 % a Petit Verdot s 15 %. V jiných ročnících se s tímto cuvée výrazně sceloval i Merlot, tentokrát jsme se museli obejít bez něho. I tak bylo víno velmi pitelné. Zralé červené zahradní ovoce, teplé harmonické tělo podepřené ohlazenými tříslovinami, v dlouhé dochuti živočišnost na jedné straně či marmeládovost na straně druhé.