Fajn sicilská degustace

Víte někdo, na kolika hektarech vinic se pěstuje vinná réva na Sicílii? Tak touto otázkou mě zaskočil Mikuláš Duda hned v úvodu včerejší degustace sicilských vín. Tak to jsem netušil ani náhodou… Nepomohla mi ani nápověda, abychom to porovnali s rozlohou vinic na Moravě. Ani jsem netipoval, však jsme se to vzápětí všichni dozvěděli. Na Sicílii je v současnosti přes 120 tisíc hektarů vinic, na Moravě oproti tomu jen něco přes 18 tisíc hektarů.

Při rozhodování o návštěvě mě zlákalo, že degustace nabízela poodkrytí roušky tajemství, které pro mě představují místní odrůdy vinné révy. Tu a tam jsem se již setkal s nejznámější sicilskou odrůdou pro červená vína Nero d’Avola, jednou dokonce i s vínem odkazujícím se na odrůdu Nerello. Ale ostatní spíše autochtonní odrůdy pro zejména bílá vína mi byly doposud utajeny.

Hned zkraje se hlásím k tomu, že hodnotím degustace na povedené a na ty ostatní, při kterých se možná díky alkoholu a příjemné společnosti dobře bavím, ale nic si z toho kromě lehké migrény neodnesu. Tato rozhodně patřila do té první skupiny. Poznal jsem pár vín, ke kterým bych se rád ještě někdy příště vrátil, a ochutnávka mě inspirovala zařadit Sicílii mezi mé další cestovatelské cíle. Krásný ostrov na jihu Itálie, kde se na úpatí Etny a pak podél jihovýchodního a západního pobřeží Středozemního moře daří vinné révě pro výrobu úžasných vín.

Devatenáct zločinů

Víno s příběhem mě vždycky dostane. Už jak jsem viděl vinětu oné lahve ve vinotéce u jednoho z největších obchodníků s víny, věděl jsem, že ho musím ochutnat. Něco málo jsem pochopil z textu na druhé straně lahve, ale většinu jsem pak musel dopátrat na internetu. Překvapilo mě, že o australských vínech z řady „19 Crimes“, distribuovaných do světa od roku 2012, ví už asi kdekdo, ale jak jsem řekl, já jsem na něho narazil uprostřed letošního léta vlastně náhodou.

Pro úvod trocha osvěty. Vína pod společným označením 19 zločinů jsou inspirována skutečnými příběhy z Anglie na přelomu osmnáctého a devatenáctého století. Na každé lahvi je uveden příběh jednoho ze zločinců, kteří byli za trest vyhoštěni do Austrálie. A to nejen pouze textem na tmavě zbarvených vinětách s fotem zločinců, ale pomocí aplikace po naskenování mobilem i zvukovou nahrávkou.

Trest vyhoštění dopadl na zhruba 162 tisíc zločinců, kteří se dopustili jednoho z devatenácti stanovených přečinů. Vím o tom poměrně málo, abych mohl hodnotit, ale podle uvedených nadpisů by možná v současnosti některé z nich dnes ani nestály za vyšetřování a následné potrestání. Tato unikátní řada vín má připomenout významný podíl těchto vyhoštěných vězňů na následném osídlování městských center kolonizované Austrálie.

Zlevněnky

Pravidelně teď na dovolené vítám nový den v pergole u mé vinice. Pohled na jásavě zelené listy vinné révy chránící nalévající se hrozny postupně zlátnoucí či rudnoucí do své krásy mě dostává a utvrzuje v tom, že to za to stojí věnovat tomuto koníčku takové kvantum volného času. Nad stromy nedalekého lesa se vyhoupne sluníčko, postupně vysaje ranní rosu ze střechy chaty a trávníku kolem ní. Sedím u stolu, ranní káva lákavě vonní a teplé paprsky mě postupně zahřejí natolik, že odkládám nadbytečné vrstvy oblečení a užívám si dalšího podařeného letního dne.

Kdyby všechno bylo tak idylické, jak to tu podávám, to by panečku bylo… Se sládnoucími bobulemi se mi ve vinici zčistajasna objevili špačci a kosáci. Charakteristický je šustot jejich křídel pár metrů ode mě, vůbec jim nevadí, že tu sedím a koukám se na ně. Kuličky vína jsou pro ně takovou drogou, že se mi klidně drze dívají do očí a klovou a klovou. Nezbyde mi pokaždé nic jiného než vstát a rozeběhnout se proti nim. Devadesát kilo živé váhy je přece jen odradí a přinutí je rozletět se do všech stran, aby tam vyčkali, co se bude dít dál a třeba se mohli případně vrátit. Vím, budu už muset síťovat, abych jim to alespoň drobet znepříjemnil, ale ještě pár dní se chci kochat pohledem do krásných volných keřů mé vinice držících v náručí ošatky hroznů.

Letní Vé osmička

Možná s tím bojuji jen já sám, možná se to týká i někoho z vás. Stane se, že se potkám se spoustou krásných vín na skvěle připravené degustaci, o čemž by bylo fajn něco napsat. Nosím to v hlavě pár dalších dnů, možná i týdnů, ale pak přijdou naléhavé pracovní úkoly a pak zaplaťbůh konečně i dovolená… No a stále nic. Konkrétní vína splývají čím dál víc do pocitu povedeného koštu, smysl deníčku popisujícího zážitky začíná postrádat smysl.

Pokusím se tedy napravit alespoň něco málo z předchozích týdnů a poreferovat o Tour V8, kterou uspořádala skupina vyhlášených vinařů z Mikulovska v pražském Strahovském klášteře v polovině července letošního roku. Kromě vinařů, z nichž se s řadou osobně znám, padesátky skvělých vín a okouzlujícího prostředí jsem se tu po čase opět potkal s Jardou, který na pár dní dorazil do Čech až z dalekého Lucemburku.

První zastavení bylo u stolku vinařství Reisten. Jejich vína mají pro mě vždy známku té nejvyšší kvality, byť mnohému pro jejich suchost a minerálnost nemusí právě sedět. Také jsem k nim dlouho hledal cestu, což se myslím už konečně podařilo. Jako všechno, co má svou hodnotu, stalo se vinařství Reisten v posledních letech předmětem investičních obchodů, což se naštěstí do jejich vín nepromítlo. A pokud něco, tak věřím, že finanční kapitál J&T přispěje i k něčemu dobrému…

Vlašák od Davida Kerna

Jak ten čas letí… Je tomu už rok, co jsem se tu rozepsal o značce Originál Dunajovské kopce, kterou si skupina vinařů z Březí u Mikulova a Dolních Dunajovic zvolila pro prosazování těch nejlepších Ryzlinků vlašských z Mikulovské vinařské podoblasti. Končil jsem s přáním tyto vlašáky přechutnat a něco o nich napsat. Jenže se má touha někam zasunula za prázdné lahve a do skleniček se mi místo toho dostávají nová a nová vína, Dunajovský vlašák zůstal lehce v zapomnění…

Je škoda trávit letošní léto v rozžhavené Praze, ale občas se to zkrátka tak přihodí, že nic jiného nezbývá a jeden se musí na skok kvůli svým povinnostem vrátit. Mě to potkalo opět tento týden, kdy jsem musel jednak absolvovat schůzky pověřence chránícího osobní údaje a jednak se stavit na interně nemocničního zařízení ohledně preventivního zákroku…

Nechci nikoho strašit, ale na mě vždy v této souvislosti dolehne představa, že třeba potom už víno nebudu moci pít tak často, nedej bože ho nebudu moci pít vůbec. Okamžitě na to sice přestanu myslet, ale přece jen mi to večer nedá, sáhnu proto hlouběji do archivu a vytáhnu něco dobrého, co kdyby… Zkrátka rozhodnu si udělat radost kvalitou, kterou do té doby odsouvám na vhodnější příležitost.