Pravidelní čtenáři

pátek 29. října 2021

Sud-Ouest de la France

Je to on? Není? Pokukoval jsem po zástupci vinařské firmy Plaimont hospodařící na Jihozápadu Francie, a měl jsem pocit, jako by mně někoho připomínal. To přece není možné, aby každý chlap z Gaskoňska měl geny po d`Artanganovi. Byť když si představím mušketýrský šat, něco z podoby na něm určitě bude… Možná se teď jen lehce usmíváte, ale proč ne? Aspoň vidíte, proč mě vína odtamtud tak přitahují.

Na Galadegustaci Kupmeto jsme s Jardou narazili hned na dva stolky nabízející vína z Jihozápadu Francie. Některé apelace nám byly již důvěrně známy, pár vzorků vín odtud jsme už dříve ochutnali. Některá vína k nám našla cestu jen přes odrůdy, ale vinařství a jejich vyrobená vína byla i pro nás novinkou. Tak mi dovolte malé představení této vinařské oblasti a s odstupem času návrat do sálu plného skvělých vín… 

Kam vyrazit, kdybyste chtěli ochutnat vína z vinařské oblasti nesoucí označení Jihozápad Francie? Zjednodušeně stačí, když se podíváte na mapu, najdete si Bordeaux a poputujete prstem směrem na jih. Nejde o sourodý pás vinic, spíš několik samostatných vinařských ostrovů ve vnitrozemí, položených směrem k Atlantiku, nikoliv na druhou stranu ke Středozemnímu moři, kde nacházíme vinice patřící do oblasti Languedoc-Roussillon.


neděle 24. října 2021

Chateauneuf du Pape

My, co se vyznáváme z obliby k červeným vínům z údolí Rhôny, víme, co se skrývá za zkratkou GSM. Jasně, že jde o cuvée třech modrých odrůd Grenache, Syrah a Mourvédre. Někdy pravda se tam přidá i něco navíc, ale uvedené hrozny jsou základem. Nic však většinou není tak, jak se zdá, takže mi dovolte uvést v dnešním textu jednu proslulou výjimku. 

Severně od Avignonu, zhruba deset kilometrů od Orange je apelace, kde je povolených hnedka deset modrých odrůd. Vím, že to málokdo dočte do konce, ale neodpustím si to… Grenache, Cinsaut, Counoise, Grenache Noir, Mourvédre, Muscardin, Piquepout Noir, Syrah, Terret Noir a Vaccarese.

Všechno za to může historie, teda konkrétně nějakých sedmdesát let čtrnáctého století. V té době nastalo vlivem výrazného zásahu světské moci k volbě dvou papežů a nastalo takzvané papežské schizma. Jeden z papežů, sídlící v podstatě ve francouzském zajetí, měl sídlo v Avignonu, ke kterému si nechal vystavět letní zámek uprostřed vinic v nedaleké vesnici Calnernier, dneska sídlo známé spíš jako Chateauneuf du Pape, nový papežský zámek.


pátek 22. října 2021

Americký košt

Galadegustace umožňuje milovníkovi vína dostat do sklenky vzorek vína, ke kterému by se často neměl šanci vůbec dostat. Teď nemám na mysli ani tak pro jeho cenu, spíš proto, že jeden vlastně netuší, že ono vinařství vůbec existuje a jaká vína nám nabízí. Proto jsem se při akci vyhlášeného dovozce vín Kupmeto sešel s Jardou u několika stolů s nabídkou vín z údolí Rhôny a ochutnával a ochutnával… 

Jenže jak už tomu tak bývá, postupem času odhalíte tajemství úspěchu, proniknete do typické chuti cuvéeček této oblasti a pak po prvním doušku čekáte, zda se víno vinaři povedlo, nebo jen zapadlo do průměru, ke kterému se vracet nemusíte. O to raději pak ochutnáte víno úplně z jiného konce světa. A to se stalo v mém případě právě při koštu vín z Nového světa.

Jarda už tu o tom psal, vlastně to byl v daný podvečer právě takový souboj mezi nabušenou jižní Francií a zbytkem světa, třeba právě západním pobřeží Spojených států. Proč souboj? Já bych to popsal asi takto. Na jedné straně staletími prověřené směsi vybraných evropských odrůd, hra fermentace, zrání v sudech, hledání optimálního okamžiku k ochutnání, aby se pak ve sklence hledal zázrak. Na druhé straně většinou nabušené jednoodrůdovky, které si na nic nehrají, útočí na čich a chuť na první dobrou, hřejí na jazyku, v dochuti se drží několik minut, jen tak vás neopustí. Teď je však na stole otázka, co s tím?


pondělí 18. října 2021

Galadegustace Kupmeto

Při čtení posledního článku mi bylo Rodana až líto. Takový nepovedený večer… Tak aspoň jedna dobrá zpráva. Na galadegustaci, kterou zmiňuje závěrem textu, jsme byli totiž po dlouhé době společně a myslím si, že se moc vydařila. Ale všechno pěkně popořadě.

Společnost Kupmeto je nám velmi dobře známá. Koneckonců na její galadegustaci a mimochodem i na jiných degustacích zaměřených na jednotlivé vinaře, případně novinky v portfoliu, jsme rozhodně nebyli poprvé. A i přesto, že loňský ročník se nekonal, po dvou letech jsme potkali známé tváře zástupců jednotlivých vinařů, a to je moc fajn. Úplně největší překvapení bylo to, že někteří poznali nás, my jsme vlastně mohli navázat na minulé setkání před dvěma roky.

Přemýšleli jsme s Rodanem o tom, jak Vám celou akci zprostředkovat. Já vždycky říkám, že se snažíme vyvarovat se předání seznamu degustovaných vín plného analytiky. Rodan měl nápad pojmout věc jako souboj. Tak já to zkusím jako první, Rodan se možná přidá.




pátek 15. října 2021

Zklamání

Tak jaké to tam bylo? Protancoval jsi noc až do rána? Takové otázky mi přilétly whatsappkou od kamarádky ledva jsem opustil místo konání konference. Co jí mám odpovědět? Sám jsem to ještě neměl v hlavě srovnané… Tance jsem si vlastně užil dostatečně, bylo to docela fajn. Až na pro mě závěrečný, pomalý hudební kousek. Využil jsem pánské volenky, vybral si hezkou tanečnici, a ačkoliv se snažil zaujmout, dostal jsem košem… Takže vlastně se mi to moje štěstíčko onen večer rozsypalo na kousky a přišlo zklamání.

Ty máš vlastně vždycky velká očekávání, pokračovala po síti kamarádka. Pak se nediv, že se nenaplní a jsi zklamaný… Zkus se taky někdy zamyslet nad tím, co chce druhá strana. Pak to třeba dopadne líp, uvidíš. Přiznám se, že na nepříjemné poznámky moc nedám, zpravidla se vždy zachovám podle svého. Ale tentokrát se mi to stále vrací, musím se nad jejími větami zamyslet. Nejraději bych se hlasitě ozval. Copak má někdo jiné tužby než se večer příjemně pobavit, zatancovat si a dát si pár sklenek dobrého vína?


pondělí 11. října 2021

Mlaskání nad volebním výsledkem

Sotva jsem v pátek v podvečer odvolil, stavil jsem se kousek od naší volební místnosti v oblíbené vinotéce. Ještě ve dveřích se mi vybavilo, že kdysi dávno byly doby, kdy se ve volební dny nesměl podávat alkohol. Zaplať pánbůh, už to máme aspoň v tomhle jinak. Koneckonců ani jsem neměl v úmyslu něco vypít hned tady a teď, měl jsem jen chuť si udělat radost v případě, pokud druhý den volby dobře dopadnou a mnou preferovaná strana uspěje. Vím, že to je jen takový adrenalin pro dospělé, ale přece jen sněmovní volby dokážou pořádně ovlivnit náš život.

Co vybrat? Co se hodí pro tuto příležitost? Francie, Itálie, Španělsko? Čím zapít vítěznou volbu? No hezký výběr tu mají… Ale přece jen, jsou to české volby, měl bych se podívat do nabídky tuzemských vín… Jak jsem tak kroužil kolem moravských regálů, čím dál víc mě přitahovala nabídka vín z Velkých Bílovic. Konečně něco, co mám rád. Malý vinař Mádl… Už jsem tu před časem smekal pomyslný klobouk před uměním Františka Mádla a jeho ženy Hany, či pokračovatele rodu, jejich syna Davida. Rád se k Mádlovic vínům vracím, obdivuji bílé Sauvignony, růžové Frankovky nebo povedená červená cuvée.


pátek 8. října 2021

Pohádka o víně ze zámku

Mám rád pohádkové příběhy. Kdo by ostatně neměl, byť se patrně mezi sebou neshodneme, které nás berou nejvíc.  U mě to možná ani nebude tak klasika od Němcové či Erbena, kterou jsem v dětství čítával na prázdninách u babičky. Berou mě takové ty naoko reálné historky, ve kterých je však možné všechno. Trocha snového tajemna, trocha netradičního vysvětlení na oko naprosto normálního děje. Takže se dnes do jedné takové pustím.

Letošní léto jsem pracovně trávil v Děčíně. Pár dní u lesáků v městských lesech, pár dní mezi úžasnými zvířaty a milými lidmi v místní zoologické zahradě, a nakonec i pár dní na děčínském zámku. Právě zde jsem podlehl kouzelné atmosféře balancující na pomezí současnosti a odkazu historie.

Před třiceti lety opustili zámek vojáci sovětské armády. Dokážete si asi představit, v jakém stavu to tu zůstalo, když se zámecké prostory přeměnily na ubikace žoldáků, světnice politické výchovy či sklady zbraní. Díky několika vizionářům, kteří milovali památky a odkaz minulosti, se to tu postupně změnilo opět do podoby, kdy se sem hrnou zástupy natěšených návštěvníků a odchází spojeni.


středa 6. října 2021

Konečně sklizeň zralých hroznů

Někteří z vás mě letos na tomto blogu zpovzdálí sledovali, jak se pinožím na mé zahradní vinici nad zříceninou hradu Buben. Od prvních pokusů s novým střihem Simonit & Sirch, přes zelené práce a pučení révy, až po dozrávání v poměrně chladném létě. Pochopitelně vše to bylo spojené s očekáváním, aby mi hrozny zesládly na potřebnou úroveň a došlo k tomu dřív, než je za mě sklidí ptáci, vosy a sršáni. A kupodivu vyšlo to.

Využil jsem uplynulého víkendu, kdy se slunce naposledy postaralo o záchvěvy babího léta. Pro úplnost něco málo už jsem sklidil začátkem září, kdy jsem trhal rané odrůdy. Voňavý Solaris a část úrody červené marmeládově podmanivé Boskop Glory je už v demižonech. Letos mi to bublá v kanceláři mé poradenské firmy, což je sice opojné, ale raději všechna jednání řeším u klientů, abych si nekazil jméno odérem vinného sklepa.

Takže teď došlo na zbytek. S obavou jsem po příjezdu proběhl zasíťovanou vinici. Po měsíci všechno, jak má být. Odolala náletům ptáků, jen tu a tam se předčasně postaraly o laty, které prolézaly přes oka sítí. Zobal jsem teď i já kuličky vína jednotlivých odrůd, abych si potvrdil, že je správný čas. Možná vás napadá, že to není to pravé, ale zatím jsem k něčemu takovému, jako je refraktometr na cukr, nedospěl. No co, prsty se začaly lepit od sladké šťávy a ty největší bobule měly cukru na rozdávání. Možná některé hrozny by si ještě mohly pár dní počkat, ale sotva jsem se jich dotkl, začaly i z nich některé kuličky padat na zem. Hurá, jde se na to.


pátek 1. října 2021

Svatováclavské bílé poznámky

Zmínil jsem se, že letošní vinobraní na Svatováclavské vinici se neslo v minimalistickém duchu. Pět stánků u Villy Richter, pět u horního vstupu do areálu… Dalo by se zjednodušeně říct, pár skleniček při úžasném pohledu na stověžatou Prahu a může se jít domů. To bych to však nesměl pojmout jako neřízenou degustaci, což představuje od každé vystavené lahvinky degustační košt. Cože? Vždyť to je jen jednoduchá násobilka…

Mile mě překvapilo Vinařství Velké Bílovice. Už jsem tu napsal řadu textů o vínech z této největší vinařské obce na Moravě, ale na zmíněné vinařství jsem ještě nenarazil. Upoutal mě hned první vzorek Ryzlink rýnský, sur lie, ročník 2019. Z ležení na kvasnicích si odnesl plné zakulacené tělo, nemohu mu však upřít odrůdovost po lipovém květu a medových tónech. Hned na úvod první pochvala. Poté však přišlo ještě větší překvapení v podobě Chardonnay, ročník 2017. Mohutné víno jakoby ani nepatřilo na Moravu. Přitom v nerezu, ve vinařství mají i bílá v dubových sudech, ale toto tímto zráním neprošlo. Pochvala hned dvojnásobná.

S chutí jsem si nechal nalít Sylvánské zelené, ročník 2018. Třetím rokem ho při mých návštěvách u vinařů vyhledávám, a i tentokrát jsem byl nadmíru spokojený. To, co jsem od tohoto vína očekával, jsem ve skleničce našel. Povedlo se, moravský šohaj, svalnatý, lehce upocený, bez zbytečné vůně, zkrátka plná ústa poctivého vína.