Americký košt

Galadegustace umožňuje milovníkovi vína dostat do sklenky vzorek vína, ke kterému by se často neměl šanci vůbec dostat. Teď nemám na mysli ani tak pro jeho cenu, spíš proto, že jeden vlastně netuší, že ono vinařství vůbec existuje a jaká vína nám nabízí. Proto jsem se při akci vyhlášeného dovozce vín Kupmeto sešel s Jardou u několika stolů s nabídkou vín z údolí Rhôny a ochutnával a ochutnával… 

Jenže jak už tomu tak bývá, postupem času odhalíte tajemství úspěchu, proniknete do typické chuti cuvéeček této oblasti a pak po prvním doušku čekáte, zda se víno vinaři povedlo, nebo jen zapadlo do průměru, ke kterému se vracet nemusíte. O to raději pak ochutnáte víno úplně z jiného konce světa. A to se stalo v mém případě právě při koštu vín z Nového světa.

Jarda už tu o tom psal, vlastně to byl v daný podvečer právě takový souboj mezi nabušenou jižní Francií a zbytkem světa, třeba právě západním pobřeží Spojených států. Proč souboj? Já bych to popsal asi takto. Na jedné straně staletími prověřené směsi vybraných evropských odrůd, hra fermentace, zrání v sudech, hledání optimálního okamžiku k ochutnání, aby se pak ve sklence hledal zázrak. Na druhé straně většinou nabušené jednoodrůdovky, které si na nic nehrají, útočí na čich a chuť na první dobrou, hřejí na jazyku, v dochuti se drží několik minut, jen tak vás neopustí. Teď je však na stole otázka, co s tím?

Pochopitelně jsem šťastný, že jsem mohl ochutnat obojí, ale přece jen kalifornská červená vína mě letos okouzlila. Ono vzorků vlastně ani moc nebylo, v poznámkách mám jen čtyři, ale ani jedno nešlo pod mé tři hvězdy. Když si navíc díky milé hostesce můžete dovolit i následné přechutnání, zda jste se v hodnocení náhodou nespletli, tak jsem si jich mohl užít do sytosti. Ostatně tento rozsah by někomu možná zcela vystačil na celovečerní degustaci krásných vín.

Prvním vzorkem byl aspoň podle ceny vzorek, který mě měl ohromit nejvíce. Zinfandel, Beyer Ranch, z vinařství Wente. Okouzlil, což o to, ale přišly ještě lepší. Vydržte… Do tohoto Zinfandelu bylo přidáno 20 procent hroznů odrůdy Petite Sirah, byť to vlastně nebylo nutno přiznávat, víno se krásně zakulatilo. Barva byla úžasně tmavě rubínová, překrásná vůně malin, ostružin a zralých třešní na pozadí dubového dřeva se postarala o první zážitek milovníka vín. Když ovocitost pokračovala i v chuti v plné harmonii a struktuře vína podpořené tříslovinami, nebylo co řešit. Přivřel jsem oči a žasl nad kalifornským pokladem v podobě této odrůdy. Já vím, namítnete Primitivo či Crljenak Kaštelanski, ale nechme chvilku slávy i americkým vinicím…

Další vzorky pak patřily kalifornskému vinařství LZC. Prvním byl opět Zinfandel, tentokrát označený jako Premium Lodi. Proč Lodi? Je to název oblasti, kde se nacházejí vinice pro Zinfandel, které tu mají ideální podmínky. Víno bylo opět velmi plné, koncentrovaná vůně a chuť zralého tmavého ovoce, jak přezrálých třešní, tak ostružin. Minimálně srovnatelný vzorek s tím předchozím.

Dost bylo Zinfandelu… Dalším vínem do sklenky byl tentokrát Cabernet Sauvignon, opět označený jako Premium Lodi. Že v Kalifornii kabernety umějí, není žádná novinka. Ochutnávané víno prošlo školením v dubových sudech, což podtrhlo jeho typickou odrůdovost na základě vyzrálých hroznů. Bobulové ovoce, oproti předchozím vzorkům tentokrát i černý rybíz a určitá bylinná divokost. Celkově podařené víno, šťavnaté, voňavé, v dlouhé dochuti zakompované příjemné třísloviny. Opět jsem ocenil třemi hvězdičkami.

Cože? Dal jsem hned třem vínům po sobě maximum? Tak to musím udělat výjimku. Posledním vínem v řadě byl vzorek, kterému jsem si odvážil přidat extra ještě jednu hvězdu navíc. Zinfandel Bourbon Barrel ze stejného vinařství LZC. Asi bych ani nemusel vysvětlovat, že název odkazuje na použití dubových sudů po bourbonu. Takže ovocitost odrůdy sedí, navíc je ve vůni propojená s kouřovými tóny americké whisky. Pro amíky je toto víno prezentováno v lahvi z těžkého skla a vinětou odkazující právě na kulturu pití whisky.

Jsem rád za galadegustační setkání s víny odjinud. Vím, že i Jarda má pro Kalifornii slabost. I když jsme tentokrát neochutnávali ani Chardonnay, ani Pinot Noir, nezažili jsme ani oblíbené přímé srovnání se zástupci stejných vín z Evropy, moc jsem si to užil.

Rodan