Zmínil jsem se, že letošní vinobraní na Svatováclavské vinici se neslo v minimalistickém duchu. Pět stánků u Villy Richter, pět u horního vstupu do areálu… Dalo by se zjednodušeně říct, pár skleniček při úžasném pohledu na stověžatou Prahu a může se jít domů. To bych to však nesměl pojmout jako neřízenou degustaci, což představuje od každé vystavené lahvinky degustační košt. Cože? Vždyť to je jen jednoduchá násobilka…
Mile mě překvapilo Vinařství Velké Bílovice. Už jsem tu napsal řadu textů o vínech z této největší vinařské obce na Moravě, ale na zmíněné vinařství jsem ještě nenarazil. Upoutal mě hned první vzorek Ryzlink rýnský, sur lie, ročník 2019. Z ležení na kvasnicích si odnesl plné zakulacené tělo, nemohu mu však upřít odrůdovost po lipovém květu a medových tónech. Hned na úvod první pochvala. Poté však přišlo ještě větší překvapení v podobě Chardonnay, ročník 2017. Mohutné víno jakoby ani nepatřilo na Moravu. Přitom v nerezu, ve vinařství mají i bílá v dubových sudech, ale toto tímto zráním neprošlo. Pochvala hned dvojnásobná.
S chutí jsem si nechal nalít Sylvánské zelené, ročník 2018. Třetím rokem ho při mých návštěvách u vinařů vyhledávám, a i tentokrát jsem byl nadmíru spokojený. To, co jsem od tohoto vína očekával, jsem ve skleničce našel. Povedlo se, moravský šohaj, svalnatý, lehce upocený, bez zbytečné vůně, zkrátka plná ústa poctivého vína.
Stále to však nekončilo. Posledním bílým vzorkem byl Ryzlink vlašský, ročník 2017. Pokud jsem u předchozích vín hledal moravské vazby, u tohoto nešlo pochybovat. Krásný vlašáček, který může konkurovat těm nejlepším pálavským… Příště nezůstane jen u koštu, takové víno patří do celé sklenice a zpříjemní dlouhý večer.
Zajímavá návštěva byla i u vedlejšího stánku Vinařství Hort z Dobšic. Kdo ho zná, určitě si vybaví především jejich růžová vína. Nabízeli je i tentokrát, ale já se soustředil na pro mě méně známá bílá. Navíc se nabídka zaměřila na vína zatříděná do znojemského apelačního systému VOC.
Ochutnávku jsem začal Veltlínským zeleným, ročník 2020. Mlaďounké živé víno s vyšší kyselinkou. Povšiml jsem si, že to byl vlastně charakteristický rys všech bílých vín od Horta. Hodnoty kyselin překračovaly šestku pravidelně zhruba o dva stupínky. Více mi ještě chutnal Ryzlink rýnský, ročník 2020. Na rozdíl od předchozího veltlínu mě už upoutal harmonickým projevem, byť vyšší kyselinka v chuti dominovala.
Nechal jsem si doporučit i Sauvignon. Mám rád vína z Kraví Hory, byť ne od všech místních vinařů jsem ze Sauvignonů unešený. Ten od Horta měl mít černorybízové tóny, možná při převalování v ústech se tu a tam objevily, ale určitě bych tam přiznal i francouzský šmrnc bílých broskviček. Po zážitcích, které jsem si odnesl z ochutnávky Sauvignonů z Loiry, to budou mít ostatní hodně těžké, ale tento bych na milost rozhodně vzal.
Na poslední vzorek jsem se obzvláště těšil. Královský Veltlín zelený, ročník 2019. Kdo ví, nemusím dál vysvětlovat. Kdo ještě neslyšel, tak jen špičková řada VOC vín. Jestli je už tak těžké proniknout na Znojemsku mezi zatříděná vína, tak do královské řady je to rozhodně hodně obtížné. Možná to chtělo více času, možná si s tím sednout někam stranou od davů… Řekl bych, nejde o prvoplánové víno, pozornost nás milovníků vín si však určitě zaslouží. Jsem rád, že jsem se s ním potkal, všechno je jednou poprvé…
Kupodivu zajímavé setkání bylo i s víny ze Znovínu. Rozhodně nešlo o vína pro Pražáky, i když jak se to vezme. Všechna byla nadmíru líbivá, ověšená desítkami medailí z různých tuzemských i zahraničních přehlídek. Abych vyzdvihl alespoň jeden vzorek, tak jsem se pomazlil s Rulandským bílým, ročník 2018, Terroir Club. Příznivci suchých vín, dál nečtěte. Nechal jsem si nalít polosladkou rulandu, ale s vysokým bezcukerným extraktem k 35 gramům na litr. Před tímto vínem smekám, božský dezertík na letošním vinobraní.
Tady mé poznámky končí, dál už jsem si nechával nalévat vzorky bez ladu a skladu, něco pobavilo, něco zklamalo. Vlastně ještě jedno víno stojí za pozornost. U stánku mělnického Vinařství Kraus jsem po nevýrazném rýňáku a teple kulaté modré rulandě ochutnal i další víno, na které se zde stála fronta. Hibernal, ročník 2020. Já vím, že tuto PIWI odrůdu někdo nemusí, ale přiznám se bez nátlaku, někdy takovou aromatickou bombu rád ochutnám. Tak ode mě jedna hvězda pro Krause na závěr…
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat