Lucemburský Pinot

Vystoupal jsem na galerii královodvorské vinotéky pana Goldšmída. Dal jsem na doporučení, určitě tu prý objevím něco zajímavého. Zatímco přízemí si dalo za cíl lapit zákazníka, co se chce za málo peněz dobře pobavit, tady bylo už opravdu na co se dívat. Po delší době jsem narazil na božský MOPR od pana Kupsy z Velkých Žernosek, který se ve vinotékách prakticky nevyskytuje. 

V regálech však byla i řada poutavých zahraničních vzorků, byť pro mě méně známé značky vín z Itálie, Portugalska, Francie… Když tu mi nečekaně padl do oka jeden červený Pinot. Proč? Protože byl téměř z výjimečné produkce lucemburských vinařství. Narazili jste snad někde na něco podobného? Tak dlouho mi Jarda slibuje, že z místa svého současného pobytu něco na stránkách blogu představí, až se mi ho podařilo předběhnout okukováním vín na regálech vinotéky v severovýchodních Čechách.

Držel jsem opatrně v obou rukou lahev červeného Pinot Noir a pročítal informace na vinětě. Château Edmond de la Fontaine, rychle googlím, místní básník, dramatik, skladatel, co v devatenáctém století pozdvihl slávu lucemburského velkovévodství. Hrozny pocházejí z Domaines Vinsmoselle, čili z břehů vinařsky proslavené Mosely, z té části protékající Lucemburskem.

Pro lajky i pro fajnšmekry

Děvčata procházela podél stolů a nalévala další rundu whisky. Tentokrát se ze sklenek linula velmi příjemná aromatika. K tomu si hned přisadil náš someliér. Víte, jak se zpočátku whisky využívala? Nebudete tomu věřit. Jako pánská kolínská. Zkuste to… Namočil jsem si do whisky prst a potíral zápěstí, pěkně do sucha. Přivoněl jsem si a vážně, zpocený chlap po práci u koní, opláchnutý ve vědru ledové vody, ošlehaný větry z rašelinišť.

Nejenže pěkně voněla, ale byla i mnohem přístupnější než předchozí vzorky. Nebudu napínat, odskočili jsme si ze Skotska za oceán do Kentucky. Díky tomu se tato whisky může nazývat Bourbon. Základní rozdíl je pochopitelně ve sladu. Na rozdíl od skotských, kde se pálí obilný slad, především z ječmene, tak u Bourbonů je to převážně pálenka z kukuřice.

Limitované edice a rarity

Na plátně se střídal jeden slajd za druhým. Šedesátka členů odborného spolku ISACA CRC mezi prsty držela nalitou sklenku, nosem se pokoušela zachytit podmanivou vůni linoucí se do prostoru a se zájmem naslouchala poutavému výkladu sommeliéra. Byl jsem potěšen, že jsem se dnes mohl mezi přítomné kolegy zařadit. Kdy se poštěstí ochutnat zajímavé vzorky z palíren whisky po celém světě a dostat současně množství informací, proč právě ta která stojí za pozornost…

Ano, udělám v tomto textu výjimku, mé putování za krásnými víny nahradím reportem z degustace whisky. V počátcích našeho blogu jsem se rozepisoval v Generačních vínovinách o tom, co mě k vínu přivedlo. Nemohl jsem opominout etapu v devadesátkách, kdy jsem se snažil přijít na chuť právě whisky. Cílevědomě ji v současnosti nevyhledávám, ale dobrý vzorek mi dokáže udělat radost dodnes. Mimochodem i sledování volebních prezidentských výsledků mi dokázala whisky docela fajn zpříjemnit.

Sedm nalitých sklenek na degustačním listu a další tři vybrané vzorky při následném přechutnání zarámovalo zajímavý večer. O whiskách se dá vlastně mluvit až od osmnáctého století. Teprve od té doby se žitné pálenky nechávaly stařit v dřevěných sudech. Postupně se výroba whisky šířila po celém světě, ale za kolébku se stále považuje Skotsko.