Dovolenka mezi viničními řádky

Z nižší frekvence nových textů na našem blogu by se dalo usuzovat, že horké léto vínu dvakrát nepřeje. Trávím už druhý týden na chatě, a tím pádem i na mé vinici, a skutečně při teplotách nad třicet stupňů otevírám vychlazené plechovky piva mnohem častěji, než ve srovnání s tím tahám špunty z lahví vína. Ale na druhou stranu, kamkoliv se po zahradě podívám, tam na mě vykukují mladé hrozínky a signalizují letos velmi dobrou úrodu.

Vinná réva v údolí řeky Mže má zpravidla čtrnáctidenní zpoždění oproti moravským vinicím. Většinou konec prázdnin nechytám ani v raných odrůdách, například loňská sklizeň Solarisu v posledním srpnovém týdnu se vyznačovala poměrně vysokou kyselinkou v moštu, což mi pak ve svatomartinském víně vyčinilo, že jsem si měl pohrát s mírným doslazením. Jak letos procházím mezi řádky, mám radost, že díky parným červencovým dnům by úroda mohla přijít dřív… Zaznamenal jsem už dokonce první bobulky na hroznech modrých odrůd, co se mi začínají zbarvovat do červena.

Víkend v Lucembursku

Zajímá vás, jak se tráví víkend v Lucembursku? Mohu se s Vámi podělit o svůj víkend, pokud zrovna nejedu někam pryč a zároveň je teplé až horké počasí, asi jako poslední měsíc nebo právě včera.

Tak jako u našich západních sousedů, i v Lucembursku mají všude v neděli zavřeno. Je to asi dobře, jen je třeba s tím počítat a všechny aktivity si dobře naplánovat. Pokud tedy potřebujete zařídit nějaké nakupování, ať už jde o potraviny, hobbymarket nebo nábytek (pokud se zabydlujete jako já), jde to jedině v sobotu. V neděli nakoupíte jen dopoledne potraviny, jinak ani ránu. Takže sobota je většinou alespoň z poloviny vyčleněná na různé shánění, obhlížení a nakupování. Radši vyrážím ráno, dokud není ještě vedro. Večer by mohla být nějaká grilovačka, ale o prázdninách většina kolegů odjíždí někam s rodinou nebo za příbuznými. Spíš to vypadá na nějaký odpolední výlet nebo na skleničku někde venku, pokud se najde nějaký kolega, co tu zůstává.

Schengen

Co se Vám vybaví, když se řekne Schengen? Ano, Schengenský prostor, dohoda, úmluva. Nechci slovíčkařit, ale víme, o co jde. Hraniční kontroly a zábrany mezi členy Schengenu byly prakticky zrušeny. Tím dostalo právo občanů EU na svobodu pohybu v rámci EU velice konkrétní podobu. To znamená, že mohou žít, studovat, pracovat nebo odejít do důchodu kdekoli v EU. Těchto práv využívají i turisté a hlavně podniky.

Dobře, ale kde vlastně je ten Schengen? Věřím, že málokdo to ví. Asi budou mnozí tipovat Belgii nebo Holandsko, samá voda. Je to v Lucembursku. Krásné městečko na řece Mosele umístěné na hranicích s Německem a Francií. Jen dodávám, že Schengenskou smlouvu uzavřely Francie, Německo, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko 14. června 1985 a dosud ji podepsalo 26 států, které tím tvoří Schengenský prostor. A poslední drobná poznámka - smlouva nebyla ve skutečnosti podepsána v městečku Schengen, ale na palubě lodi Princesse Marie-Astrid, která kotvila na řece Mosele u Schengenu. Přesto se Schengen běžně uvádí jako místo podpisu smlouvy a na jejím území je umístěn i památník Schengenské smlouvy.

Žabí stehýnka, šneci a Napoleon Bonaparte

Opět po roce Kampa a vyhlášený francouzský trh při příležitosti státního svátku… Když se povede počasí, tak to nemá chybu, parádní atmosféra, živá muzika postavená na šansonech. A k tomu dlouhá řada stánků s pochutinami všeho druhu, nabídka koštů vín a crémantů z různých regionů, nebo pro fandy i spritz či cider. Zkusím zapátrat v paměti a podělit se o pár zážitků. 

Nedalo mi to a přidal jsem se k několika odvážlivcům, co se rozhodli ochutnat něco typicky francouzského. No žabí stehýnka to nebyla, zas natolik odvážný jsem nebyl, ale šneka jsem si dal. Evžen objednal talířek s deseti šneky a nabídnul… Opatrně jsem dřevěným trojzubcem nabral z hlubin ulity povařené tělíčko šneka servírované s bylinkovým máslem. No, jak bych to řekl… Kdo si dává na dovolené sépie, tak možná ví. Tuhý sval, co se musí dobře rozžvýkat, máslíčko sice navnadí, ale dlouhá dochuť stejně dokáže zdůraznit všechno, proč takové delikatesy nevyhledávám.

Veselského Neuburg

Seděl jsem u Pavla Veselského v degustační místnosti vytvořené u příležitosti letošních otevřených sklepů v Novém Poddvorově v průjezdu jeho vinařství. Otevřenými vraty z ulice přicházeli jednotliví účastníci vyzvednout si objednaná vína, která je včera při koštu zaujala. Já jsem využil jistého privilegia, že se s Pavlem znám již roky, povídal jsem si s ním o jeho vinicích, o hroznech, které se na nich rodí, a o vínech, která z nich dokáže vykouzlit. 

O příchozí se starala jeho dcera Veronika, která již vyrostla z dětských střevíců a jako studentka vinařské fakulty se pomalu připravuje na převzetí štafety po svém otci. Doufám, že to ještě nějaký ten čas vydrží spolu, vína od Veselského mají u mě totiž pečeť hodně povedených, například Cabernet Moravia od něho považuji za jeden z nejlepších na Podluží. A to jsem se zatím ještě nerozepsal o některých jeho bílých vínech…

Pokaždé, když si přebírám objednaná vína u Veselského, ve vinařství nacházejícím se na samém konci poddvorovské vinné uličky, vím s určitostí, že letošní sklepy definitivně končí. Co vinné uličky, spíše bych měl říct vinařské obecní promenády, co začíná nahoře u Vládi Kašíka a postupně klesá níž a níž, až nezadržitelně končí právě zde u Pavla a jeho vín. Jasně, že s jednou odbočkou doprava k Milanu Sůkalovi, což bývá zpravidla kolem poledne, v čase, kdy je stejně potřeba se nadechnout, něco zbaštit, abychom vydrželi pokračovat…

V Poddvorově s přáteli

Rodinka mě tento rok nechala v Poddvorově ve štychu. Teda lépe řečeno, dcera měla před státnicemi a Dana ji v závěrečném šturmu nemohla opustit. Takže priority rozhodly. U mě otevřené sklepy a u nich závěrečný dril nad skripty. Vyplatilo se, máme doma bakalářku. A víno s tím taky tak nějak souvisí. Ondra z Vitisbergu poslal každé z nich svou horkou novinku, dvě decky Frizzante v plechovce. Hned v pondělí večer po zkoušce jsme to otevřeli. Je to radost, když nás víno spojuje i v normálním životě.

Ani mě přátelé v Poddvorově neopustili. Zcela dobrovolně si mě vzala na starost Miládka a hlídala mě, abych nikde nepřekročil pomyslnou laťku, čehož bych pak třeba litoval. Ochutnával jsem, degustoval, koštoval, ale zůstal přitom člověkem. Tak to má být… A příjemně se taky bavil, o což se postarali Libor i Evžen s Jannie. Já je zasvěcoval do tajů vína, oni mi to vraceli vtipnými postřehy ze života. Přátelé, doufám, že se tu za rok potkáme znovu, bez vaší společnosti by to tu bylo prázdnější, víno přece není jen alkohol…

Je to možná hodně okatý oslí můstek, ale chci vyprávět ještě o další příhodě, která tak nějak s mezilidskými vztahy souvisí. Ve stánku vinařství Milana Sůkala jsem marně hledal jeho skvělé cuvée nazvané prostě „Pro přátele“. Vozím si ho od něho pravidelně, musím tu otevřeně říct, že si mě podmanilo. Právě pro taková vína má smysl na Moravu jezdit.