Pravidelní čtenáři

čtvrtek 12. května 2022

Wine Prague 2022

Tak to máme za sebou. Snad největší vinná událost první poloviny roku… Během dvou odpolední přechutnat ve velké hale Výstaviště PVA vzorky odhadem na 200 stáncích, což při nějakých osmi lahvích na stánku představuje půldruhého tisíce koštů. Ne, to jsem ani já nedal. Ale snažil jsem se…

Jsem rád, když se potkám s vinaři, které osobně znám, mám radost, když se seznámím s vinaři, jejichž vína mohu ochutnat poprvé. Každopádně početné zastoupení vinařství z Čech a Moravy bylo fajn. Užil jsem si to. Ocenil jsem rovněž nemalé zastoupení zástupců mezinárodního vinného světa. Popravdě? Letos mě okouzlila Francie… 


úterý 3. května 2022

Tři střípky ze Svátku růžových vín

Byly doby, kdy jsem si nedokázal představit prvomájové dopoledne jinak než v průvodu s mávátkem v ruce. Jasně, že to bylo takové veselení z povinnosti, koneckonců o účasti se vedla docházka a muselo se vysvětlovat, proč jsem se rozhodl svátek práce neslavit spolu s ostatními. Naštěstí je tomu už několik desetiletí jinak a na nesvobodné časy můžeme jen vzpomínat.

Pohltilo mě však jiné slavení. Díky Vinařskému fondu se mohu každoročně na prvého máje potkávat na Svatováclavské vinici pod pražským hradem s přáteli a společně slavit Svátek růžových vín. Uznejte sami, lepší sklenička růžového a fantastický pohled na červené malostranské střechy, než otřepané mávátko a pohled na otylé straníky bodře tleskající na tribuně.

Letos jsem měl trochu obavy, zda nám to neproprší, předpověď to celý týden signalizovala, pak však přišla prosluněná sobota ideální pro pálení čarodějnic, na což navázala neděle drobet zachmuřená, ale teplá, a hlavně bez deště. Vyrazil jsem hned na zahájení, to proto, aby mě odpoledne neušlapaly davy. Kupodivu pocovidová doba moc milovníků nepřivábila, bylo to tam tak akorát, že jsem měl jednotlivé vinaře jen pro sebe a mohl si s nimi náležitě pobavit.


pondělí 25. dubna 2022

Vinařské Litoměřice 2022

V sobotu se opět po roce zaplnil litoměřický kulturák milovníky vína. Už dvacátý ročník soutěžní přehlídky přilákal několik stovek zájemců o košt vín. Tentokrát nám bylo nabídnuto 661 vzorků z 21 zemí, především z Čech a Moravy, ale samostatné stolky zde měla například vína ze Slovenska, Francie, Itálie, Rakouska, Portugalska, Gruzie, Moldávie. Mám vazby na tento kout republiky, do Ústí, Děčína a Litoměřic jezdím poměrně často, takže když jsem dostal pozvánku přímo od organizátora akce MUDR. Kacerovského z Ortopedického centra, nebyl důvod odmítnout.

Většinou se vyhýbám nějakým jednoznačným odsudkům, ale přece jen jsem měl tentokrát pocit, že se většina přítomných přišla především pobavit při doušku kvalitního vína. Nasadil jsem opět svou metodu malých degustačních vzorků, ale i tak jsem se dostal za celý den možná jen k pětině dostupných vín. Vzorky byly až na výjimky placené, takže mě vlastně nové zážitky přišly na docela dost peněz. Zkusím se s vámi o něco podělit a třeba i nasměrovat, kam se zajet podívat.

Vlastní soutěž proběhla před degustační sobotou, výsledky znám, ale škoda, nejlepší vína mě vlastně minula. Championem výstavy bylo tentokrát Chardonnay ve výběru z hroznů, ročník 2019, Mysterium, z Vinného domu v Bzenci, které vyhrálo mezi bílými víny. Nejlepší roséčko byl Merlot ve výběru z hroznů, ročník 2021, z vinařství Žerotín. Mezi červenými víny vyhrálo Rulandské modré ve výběru z hroznů, ročník 2018, z Habánských sklepů. Mohl bych pokračovat dál, kategorií bylo ještě několik, ale myslím, že to na úvod stačí. Přidám raději pár svých nových poznatků.


úterý 19. dubna 2022

Bůškův Sylván

Určitě to většina z vás taky zažila. Vyrážíte na Moravu za vínem, na poslední chvíli sháníte ubytování, aby bylo blízko vyhlédnutému vinaři a moc vás to nestálo. Možná je pak všechno trochu jinak, ale přes to se už nějak přeneseme. Jakže to tedy může dopadnout? Domluvený košt je kus cesty pěšky, což tam ještě jde, ale zpátky se proklínáme, co vás to napadlo. Cena pak odpovídá běžnému standardu, když totiž nechcete spát se skupinou dalších ovíněnců jako v kasárnách a chcete si navíc ráno dát sprchu, musíte si připlatit… 

Každopádně to většinou přebije jedna devíza, na kterou jen tak nezapomenete. Každý penzion ve vinařské obci je totiž nad sklepem, kam si můžete kdykoliv v průběhu pobytu zajít pro lahvinku a koštnout. Na Moravě totiž víno vyrábí každý, nelze se tedy divit, že zpravidla i majitel penzionu. Byl by tedy sám proti sobě, kdyby nenabídl víno ze svého sklepa, které sám vyrobil. 

Osobně jsem zažil jak košty do petek přímo ze sudů, tak lahve bez etiket, kde se odrůdu a ročník dozvíte díky bílému popisovači na sklo. V nejlepším případě se vinař pokusí o vlastní vinětu, kde sice chybí analytiky, ale neopomine se zdůraznit, že víno je určeno pro přátele a známé. Inu, požadavky legislativy…


úterý 12. dubna 2022

Co se do reportáže nedostalo

Na ilustrační fotografii k minulému textu drží Jarda v náručí magnumku, kterou dostal na rozloučenou od členů vinného klubu. Neochutnávali jsme, už tak byla smršť vzorků rozsáhlá. Zajímalo by vás, o co šlo? Mě taky. Zkusím tedy zapátrat a o informace se podělit.

Z viněty se dá vyčíst, že jde o Pinot Noir Magnum, zemské víno, ročník 2015, od Petra Kočaříka z Čejkovic. Hrozny pocházejí ze dvou místních viničních tratí, a to Padělky a Novosady. Petr Kočařík hospodaří na dvou hektarech vinic, a právě Pinot Noir je tím nejzajímavějším vínem, které tu ze svých hroznů vinař dělá. K vínům přistupuje organicky, jako člen Autentistů ctí minimální přidávání síry. Vína před lahvováním nečiří, ani nefiltruje. Hrozny při zelených pracích výrazně redukuje, právě modré Rulandy zůstává na keři jen 1 až 1,2 kg. 

Zmíněný Pinot Noir v magnumce zrál v nových dubových sudech. Z referencí na něj vybírám, že má intenzívní odrůdovou vůni, plnou a elegantní, určitě s charakteristickými peckovinami a citrusovou linkou, pochopitelně se zaznamenatelnými tóny sudu. Víno je krásně šťavnaté, má střední až plnější tělo, harmonický a plynulý průběh a dlouhou perzistenci. Jardo, užij si ho…