Nic nebude jako dřív

Zaznělo to tuhle v jedné reportáži v České televizi. Na dotaz redaktorky odpověděl spolumajitel dopravní společnosti Liftago, že nečekají na chvíli, kdy tu zase začneme žít stejně jako před pandemií covid-19. Kdo se během roku uvalených restrikcí dokázal nové situaci přizpůsobit, ten má ohromnou výhodu, protože se posunul dál. Vracet se nazpátek už určitě nebude. Kdo dosud jen čekal na možnost navázat na minulost, bude první skupinu jen pomalu dohánět.

Jak se to týká nás milovníků vína? Došlo mi to minulý pátek poté, co jsem absolvoval nepovedenou on-line degustaci základní řady vín vinařství Kolby. Myšlenka sama o sobě určitě dobrá, možná právě jedna z cest, o které tu mluvím. V zásadě se jednalo o přizpůsobení se nové situaci… Ale ochutnávka špatně připravená, nevhodně provedená, naprosto bez šance nastavit platformu, na které se bude v budoucnosti moci stavět. Spíš se jen snaží zalepit díru v propadu prodejů. 

Rhodanus

No uznáte, tohle jsem si nemohl nechat pro sebe. Včera jsme doma ochutnávali krásné odrůdové červené víno z vinic na úpatí hory Mont Ventoux, kousek severovýchodně od Avignonu, v podstatě tedy pro nás milovníky vína z údolí jižní Rhôny. Čím víc jsem si pak dohledával informace, odkud to víno vlastně je, tím víc jsem se dostával blíž a blíž k původu mého křestního jména.

Celý život jsem žil v domnění, že jméno Rodan je slovanského původu, původně patrně odvozeno od slova rodný. Pak mi to sice drobet narušila série japonských katastrofických filmů z druhé poloviny minulého století s godzillou jménem Rodan v hlavní roli. Ale v tomto případě mohlo jít čistě jen o scénáristovu fantazii.

Dnes mi v tom ale udělala čáru přes rozpočet Wikipedie. Proč? Uvádí, že původ jména jedné z nejznámějších francouzských řek Rhône vychází podle jedné varianty z keltského označení Rhodanus či Rodanus, což by se dalo odvodit od slova „klikatit se“. V řadě jazyků, například v polštině, stále tento název používají. Takže je to tak. Rodan je prostě Rhóna…

Pétanque

Jižní Francii jsem propadl poté, co jsem měl příležitost ji párkrát projet. Však už jsem se tu z mého okouzlení několikrát vyznával, třeba tehdy, když jsem psal o vínech, která mám spojena s pobyty v Cannes, Saint Tropes, Marseille nebo Carcassonne. I v mé vizitce uvádím, že mám francouzská vína rád a zejména ta, co mají v rodném listě údolí jižní Rhony. Přesto si dovolím opět zavzpomínat, tentokrát na překrásné historické město Avignon.

Prvně jsem navštívil Avignon krátce po sametové revoluci, když se nám konečně otevřely hranice na západ. Byť s prázdnými peněženkami jsme museli během dvou let projet snad všechny do té doby zapovězené státy a vidět na vlastní oči vše, co do té doby nebylo možné. Mladí tomu asi nebudou věřit, ale fungovalo to tak, že v noci jsme spali za jízdy v rozhrkaném autobuse Karosa, ráno jsme dorazili do naplánovaného města, na veřejných záchodcích se jakžtakž dali dohromady a pak se pustili objevovat všechny ty krásy, co jsme si, v té době ještě v tištěných bedekrech, načetli.

Víno a sýry z Francie

Víno a sýry k sobě neodmyslitelně patří, to je známá věc. Může se však stát, že si otevřete skvělé víno, k tomu si koupíte výborný sýr, ale není to ono, dokonce začnete řešit otázku. Jaký sýr je k vínu ten nejvhodnější?

Existuje mnoho sýrů a základní principy snoubení, které mohou posloužit jako vodítko. Máme sýry tvrdé, například Čedar, Parmazán nebo Ementál. K těmto sýrům se hodí svěží ovocná bílá i červená vína. K polotvrdým sýrům, například Goudě, Eidamu a Madelandu se hodí vína suchá bílá a středně plná červená.

Máme sýry s bílou plísní jako Hermelín, Brie nebo Camembert, sýry s modrou plísní, typicky Roquefort nebo Gorgonzola, kozí a ovčí sýry, čerstvé sýry a tím výčet určitě nekončí. Obecně platí, že čerstvé sýry ladí se svěžími bílými víny, hutnější a déle zrající sýry se hodí k sladším vínům. Sýry výraznější chutě a sýry s bílou plísní doplní červená vína.

Na skleničku s Pfizerem

Snažím se i v této nepěkné době žít na plné pecky. Jak doma v rodině, tak při auditech v práci, koneckonců i při naplňování mé záliby, co se týče vína. Tam však bohužel musím respektovat spoustu omezení. Nepotkávám se teď vůbec s vinaři, se sommeliery na ochutnávkách, ani s kamarády nad zajímavými vzorky vín. Nezbývá nic jiného, než respektovat realitu a pokusit se čelit ohrožení, co nám ta potvora koronáč způsobuje.

Ani se moc nesnažím podléhat obavám z nebezpečí, co na nás při setkávání s lidmi číhá. Jasně, že si poslušně nasazuji respirátor, nelezu nikam do hromadícího se davu, ani neobjímám a nelíbám neznámé či povětrné ženy… Realitu jsem si uvědomil až ve chvíli, kdy mi přišel do mobilu kód na registraci na očkování. Co to je? Taková oficiální povolenka k tomu, abych mohl předběhnout frontu mých vrstevníků, kteří čekají poslušně na chvíli, až přijdou podle věku v očkování na řadu. To jsem si vlastně uvědomil, že jsem byl autoritami identifikovaný k tomu, že vlastně celý slavný covid nemusím s ohledem na prodělávané choroby ani přežít.

Opomíjené středoevropské Frankovky

Není to ani týden, co zde Jarda publikoval text o jejich srovnávacím koštu rakouských a maďarských Frankovek. Navnadil mě tím pořádně, začal jsem hned prohrabávat své zásoby. Podařilo se, našel jsem jednu ověřenou z Rakvic. A když se ozval Jarda, že se staví a přinese s sebou Blaufränkisch z Mittelburgenlandu, napadlo mě, co takhle ho vyzvat na souboj…

Historka o putování lahve rakouské Frankovky od prodejce z Tábora k ochutnání do Prahy tu už byla profláknutá. Tak jen stručně, pražský e-shop, nabízené konkrétní víno, představa vyzvednutí obratem pro konkrétní akci, místo toho dodávka až po několika dnech ze skladu z jihu Čech. Díky tomu prošvihnutá degustace, jedno vytipované víno s dobrým rodokmenem pak zůstalo ladem. No zas tak úplně plonkově nezůstalo, Jarda věděl, co s tím. Vzal ho ke mně a tak potěšilo, že jsem se vlastně s několikadenním zpožděním dostal k ochutnávce ne zcela běžného vína.

Malbec z dětské postýlky

Přiznám se hned na začátku, že jsem dnešní nadpis zvolil až na druhý pokus. Původně jsem text nazval Den Malbecu… Proč jsem to změnil? Možná to vychází z faktu, že jsme včera s Jardou tento svátek důkladně oslavili, což se jistě projeví v břitkosti mých formulací. Spíš to vyplývá z toho, že jsem se chtěl o odrůdě Malbec dozvědět trochu víc, tak jsem pátral v různých webových pramenech, až se mi podařilo shromáždit pár zajímavostí. 

Dětská postýlka je český překlad francouzského názvu této odrůdy, který používají na Loiře. Říkají ji tam totiž Côt. Není to jediný frekventovaný název, ve Francii se historicky používá i množství dalších, jako jsou například Auxerrois, Pressac nebo Černé z Cahors. V Itálii dostanete toto víno pod názvem Malbech, směrem více na východ Evropy pak zejména Malbeck. Údajně na počest maďarského rolníka, který se významně podílel na propagaci této odrůdy v Bordeaux a sousedním Cahors. Ať už to bylo jakkoliv, hezky se čte, že se někdo o rozšíření pěstování této odrůdy zasloužil, ne?

Blaufränkisch nebo Kékfrankos?

Naše poslední dvě setkání s přáteli dobrého vína byla zaměřena na vína z Maďarska a Rakouska. Nutno říci, že z Rakouska jsme cíleně vyjmuli Riesling a Grüner Veltliner, tyto mimořádné odrůdy stojí za zvláštní pozornost a budeme se jim věnovat důkladně někdy později. I tak při našich setkáních dominovala bílá vína, v Maďarsku zejména odrůda Furmint. Možná měla být i tokajská oblast vyčleněna samostatně, každopádně to byl zážitek. Poznamenal jsem si vinařství Füleky a jejich Tokaji Furmint 2015, kde byla skvěle vybalancovaná příjemná kyselina a zbytkový cukr s květinově ovocnými tóny. Ze stejného vinařství bych neváhal sáhnout po Tokaji Muskotály 2018, přestože odrůdu Muškát moc nevyhledávám. Toto víno bylo suché, elegantní, vyvážené bez přehnaných vůní.

Z rakouských bílých bych vyzdvihl Neuburger Ried Vordernberg z vinařství Josef & Philipp Bründmayer. Přiznávám se, že jsem tuto odrůdu naslepo vůbec nepoznal. Vinařství Neumeister ze Štýrska zase předvedlo krásné vulkanické Rulandské bílé.

Rakousko i Maďarsko ale dává jak známo též vynikající červená vína, proč tedy nezkusit Frankovku? Je to velmi stará odrůda, která má podle některých pramenů německý původ, jiné ovšem považují za její pravlast Dolní Rakousko, odkud se měla rozšířit v 18. století. Každopádně vyhlášené Frankovky se vyrábí v nejmenší spolkové zemi Rakouska Burgenlandu, rozhodl jsem se proto přinést na naše setkání Frankovku.

Vína z Cotes de Gascogne

Jižní Francie si mě podmanila. Měl jsem štěstí, párkrát jsem se sem dostal jako turista. Většinou jsem projížděl podél pobřeží, zastavoval se v městech, která jsem znal z filmů a literatury, ale i v naprosto neznámých vesničkách, které byly rovněž neskutečně krásné. Pokud jsem uhnul pár kilometrů od moře, hned mě okouzlila levandulová pole a pochopitelně na okolních svazích všudypřítomné vinice. Projížděl jsem Provensálskem, povodím řeky Rhony, oblastí Languedocu, všude jsem se tam zajímal o jejich typická vína. 

Zpravidla jsem vlezl do první vinotéky, jako správný řidič jsem tam dělal drahoty, že ochutnávat nemohu, ale když tak, pak jenom stopičku na dno skleničky, ale jedno pak od kolika vzorků… Odnášel jsem si pokaždé od nich lahev úžasného červeného, z odrůd typických pro jih Francie. Znáte to všichni velmi dobře, Syrah, Grenache, Mourvedre, Carignan… Strkal jsem je potom do zavazadlového prostoru mezi rodinou bagáž. Vždy to vypadalo stejně, kolemjdoucí se shlukovali kolem auta a pochybovali, že se tam ještě něco dalšího vejde. Ale to se mýlili. Vždy jsem skulinu našel, aniž bych musel něco nepotřebného vyložit.

Pětilitrový demižon Fratavy

Popisoval jsem zde už několikrát skromné úspěchy, nebo možná lépe řečeno spíš neúspěchy z chabé letošní úrody hroznů na mé arové mikrovinici nad hradem Buben. V podstatě se mi podařilo naplnit pouze dva pětilitrové demižony. Jednak z odrůdy Boskop Glory se zanedbatelným poměrem Cabernet Cortisu a jednak z hroznů, kterým již přes deset let říkám Mělnické. To je pochopitelně nesmysl, ale ač jsem to již konzultoval s Pavlem Bulánkem z Grébovky, zatím se nám nepodařilo určit, o jakou odrůdu by se mohlo jednat.

Vám, co se v odrůdách vinné révy neorientujete a jde vám hlavně o to, zda koštované víno chutná, to možná moc neřekne. Ale pro mě je setsakramentsky důležité, co vlastně pěstuji. Navíc, když mi hrozny chutnají a dělám všechno proto, abych z nich dokázal vyrobit pitelné víno. Jasně, že nejjednodušší by bylo zeptat se toho, od koho jsem révu dostal. Slepá cesta. Jen pro upřesnění, proutky pro výsadbu jsem získal z vinice po již nežijícím vinaři na jihozápadní stráni poblíž Štětí.

Na cortisové téma

Prvně jsem držel v rukou lahev s vínem vyrobeným z odrůdy Cabernet Cortis v regálech Makra ve Stodůlkách v dubnu 2014. Bylo červené, tak mě pochopitelně trklo, že to bude mít něco společného s Cabernet Sauvignonem, proč ho tedy nezkusit… Drobet jsem sice váhal, bylo totiž od Templářů z Čejkovic, ale ocenil jsem dobrý nápad vytvořit řadu vín New Age z nově produkovaných odrůd. Nebylo divu, že jsem podlehl pokušení.

Ani jsem netušil, že jsem tím vstoupil do vínokruhu jedné stejné odrůdy, přitom však různých stylů vína. Při prvním koštu jsem naštěstí ochutnal suchý vzorek, což nemusí být vždy pravidlem, ostatně mé výlety do Německa u polosladkých Cortisů i končí. V chuti tehdy převládaly tóny rozvařených třešní a ostružinové marmelády, zároveň byly překryté pikantní kyselinou, závěr se pak vyznačoval výraznými taniny. Do poznámek jsem si zapsal zprvu hodně zajímavé, postupně však fádně ovocité.