Jižní Francie si mě podmanila. Měl jsem štěstí, párkrát jsem se sem dostal jako turista. Většinou jsem projížděl podél pobřeží, zastavoval se v městech, která jsem znal z filmů a literatury, ale i v naprosto neznámých vesničkách, které byly rovněž neskutečně krásné. Pokud jsem uhnul pár kilometrů od moře, hned mě okouzlila levandulová pole a pochopitelně na okolních svazích všudypřítomné vinice. Projížděl jsem Provensálskem, povodím řeky Rhony, oblastí Languedocu, všude jsem se tam zajímal o jejich typická vína.
Zpravidla jsem vlezl do první vinotéky, jako správný řidič jsem tam dělal drahoty, že ochutnávat nemohu, ale když tak, pak jenom stopičku na dno skleničky, ale jedno pak od kolika vzorků… Odnášel jsem si pokaždé od nich lahev úžasného červeného, z odrůd typických pro jih Francie. Znáte to všichni velmi dobře, Syrah, Grenache, Mourvedre, Carignan… Strkal jsem je potom do zavazadlového prostoru mezi rodinou bagáž. Vždy to vypadalo stejně, kolemjdoucí se shlukovali kolem auta a pochybovali, že se tam ještě něco dalšího vejde. Ale to se mýlili. Vždy jsem skulinu našel, aniž bych musel něco nepotřebného vyložit.
Nikdy se mi však nepodařilo dojet až na jihozápad. Buď se cesta zakroutila na sever a pak zpět domů, nebo na jih podél moře k hranicím se Španělskem. Zůstává mi tak dosud nesplacený dluh pokračovat v cestě na západ a ochutnat Armagnac a gaskoňské víno přímo v místech jejich původu.
Několikrát jsem se na gala degustacích s vinaři z francouzského jihozápadu potkal, vyzpovídal je i jejich vína ochutnal. Mám založeno i několik vizitek, kdybych se náhodou rozhodl je navštívit přímo ve vinařství. Ale přát a snít je jedna věc, zrealizovat návštěvu ve světě striktních omezení je věc druhá.
Rád vzpomínám na jedno z mých vystoupení na mezinárodní konferenci interních auditorů v polském Krakově. Společně s Marianem, auditorem ze Žiliny, jsme tam před pár lety prezentovali analýzu rizik podvodů a audit preventivních opatření k jejich eliminaci. Tři dni v překrásném městě mezi řadou známých jak z Polska, tak z celé Evropy.
Jednoho večera jsme se domluvili a dali do placu víno z nabídky zajímavých lahví z vyhlášených vinařských oblastí, co jsme objevili v nedalekém shopu orientovaném na prestižní značky vín. Mohli jsme z Francie volit cokoliv, ale oba nás to s Marianem přitahovalo právě do Gaskoňska. Copak lze odolat magickému místu spojenému s přitažlivou místní brandy, kulinářskými specialitami, a hlavně s nejslavnějším mušketýrem d`Artagnanem? Zvolili jsme jejich těžké červené… Značku už z paměti nevydoluji, ale jedno vím určitě. Byl to Tannat, mírně zkupážovaný s Cabernet Sauvignonem. Velmi tmavé víno s vůní a chutí zralého lesního ovoce v kombinaci se zakulacenými tříslovinami. Kombinace divokosti a elegance. Moc jsme ho tehdy chválili…
Kde na gaskoňská vína každoročně narazím, je vyhlášený červencový francouzský trh na Kampě. Pravidelně tam potkávám stejné vinaře z Plaimontu, jedné z nejvýznamnějších apelací Cotes de Gascogne IGP. Pozdravíme se, lámanou angličtinou se pobavíme o tom, co je u nás nového, okoštuji a nikdy neodcházím naprázdno.
Každoročně si od nich odnáším Colombelle, miluji aromatiku tohoto bílého vína postaveného na odrůdě Colombard. Opět jde o cuvée, je v malém množství doplněno Ugni Blanc. Dlouho jsem žil v přesvědčení, že Colombard je místní název pro Sauvignon, ale dočetl jsem se, že je spíš potomkem odrůdy Chenin Blanc. Pěstují ji tu právě pro výrobu vyhlášeného Armagnacu.
Vytáhl jsem včera poslední lahev Colombelle, ročník 2018, ze své chladící vinotéky. Pokaždé mě dostane svou intenzivní vůní tropického ovoce s letmým medovým nádechem. Neskutečně svěží chuť, osobně v ní nacházím vymacerované listy i s větvičkami snad z celého keře černého rybízu. Představuji si, že se mnozí z této živé kyselinky až otřesou, ale já na to ujíždím….
Čím déle jsem v současné době přišpendlen doma do sedačky a odkázán na domácí zásoby vína, tím více začínám toužit se rozjet za vínem kamkoliv, kde mi bude chutnat. Ať do Toskánska, k Mosele, na Loiru, nebo právě sem, do Gaskoňska. Stát se na moment d`Artagnanem, sice bez širáku a kordu, ale zkrátka jen tak zalézt před bistro ve starém centru města do stínu košatých stromů a ochutnávat jejich místní podmanivá bílá a červená vína. A že na stopičku Armagnacu taky dojde…
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat