Vinařství pod Sedlem

Jezdil jsem na Úštěcko celé své dětství. Rodiče zakoupili v obci Levín zemědělskou usedlost a řadu let jsme tu z ní budovali víkendovou chalupu, kde se v létě pravidelně potkávalo celé naše rozvětvené příbuzenstvo. Uběhla od té doby řádka let, po škole jsem vyletěl z hnízda a sám pak založil rodinu. Jedním z důvodů, proč mě tu vzpomínky neudržely a my se s Danou a dětmi přesunuli na chatu do západních Čech, byla skutečnost, že jsem si nedokázal přestavit, že by se v Levíně dala založit malá vinice a já jsem se tady mohl stát mikrovinařem. 

Pro Levín je charakteristická středověká hláska na kopci, který tak je sice dominantou údolí, ale naprosto zastrčen do ústraní oproti protější hoře Sedlo, jedné z dominant Českého středohoří. Od naší chalupy jsme ji měli celý den přímo na očích, jejích 736 metrů nad mořem se přehlédnout nedalo. Zpravidla jednou za prázdniny nás čekal výšlap na vrchol k triangulačnímu bodu, odkud byl výhled na všechny dominanty středohoří od severovýchodu na západ.

Mám k tomuto kraji stále hodně blízko, do Úštěka jezdíme často na jarmarky, pokud to jenom trochu jde, zastavíme se pro víno i ve Velkých Žernosekách nebo v Litoměřicích. Minulý týden potřebovala Týna získat podklady pro seminární práci v litoměřickém infocentru, tak jsem to v pátek zabalil v práci trochu dřív a vyrazili jsme tam autem na malý výlet.

Wine of Tuscany

Oblíbeným způsobem poznávání domácích i světových vín jsou pro mě řízené degustace. Bohužel nám tomu doba moc nepřeje, když už se někdo odhodlá něco zajímavého uspořádat, začne ve mně vrtat červíček, že tu stále ještě žijeme s koronáčem a bylo by tedy lepší se lidem rozjařeným alkoholem vyhýbat. Takže jsem se na rozdíl od Jardy více než čtyři měsíce všeho rizikového stranil a podlehl jsem vábení krásných vín až včera. Petra z Wine of Italy pro nás připravila degustaci známých i neznámých toskánských vín. A tomu se vzhledem k mým preferencím tak nějak nedalo odolat.

Než se pustím do zážitků z ochutnávky sedmi vzorků, chtěl bych se ještě zmínit o místě konání. Sešli jsme se v La Cantina del Gusto, v malém vinném baru na rohu Slezské a Nitranské ulice. Do domu naproti jsem jeden čas chodil poměrně často za kolegou Tomášem, který zde vybudoval business club Amabila. To tu ještě Gusto nebylo, a docela mě překvapilo, jak to tu na nás díky jeho majiteli Paulovi dýchlo Itálií. Nezapomněl ani na typické italské studené i teplé pochutiny, které se tu nabízely k vínu po celý večer. Obsluze tak patří velký dík za to, že jsme se neutopili pouze v alkoholu.  

Víno z obchodu s lahůdkami

Občas si k vínu dopřeji kousek vyzrálého sýra. Sýráren je po Praze několik, liší se od sebe převážně hlavně místem původu sýrů. Nejraději si dáváme s Danou a Týnou holandské goudy, ale proč občas neochutnat rovněž Itálii, Francii nebo Švýcarsko. Jedním z oblíbených míst, kam chodím najisto, je vyhlášené lahůdkářství Sváček. Vybrané zahraniční uzeniny, sýry, olivy… K tomu všemu nepřehlédnutelná firemní politika založená na přístupu tatínka Oty Pavla, bez přestání mluvit a mluvit, až si zákazník koupí vše, co mu prodavač nabídne. 

Zažil jsem to po čase taky. Stavil jsem se u nich na Budějárně pro kus goudy. Jen sýr a nic víc… Odcházel jsem, jak jinak, ještě s klobáskou a lahví vína. Nepotřeboval jsem, ale podlehl. Utopil jsem se ve vodopádu vět, jak se právě vrátili z Toskánska, kde navštívili malého vinaře a přivezli si od něho paletu výborných vín. Stačilo se podívat na regál za pultem, čtyři různé lahve, pestré viněty a cenovky od 300 do 800 korun. 

Odolali byste tomu? Vychvalované toskánské vinařství s víny převážně z odrůdy Sangiovese… Mám rád vína z tamějších vinic, přemlouvat jsem se nechal jen velmi krátce. Ale přece jen šlo o koupi na slepo, takže jen jedna a ta nejlevnější lahev… Ještě dlouho mi rezonovalo rozloučení, až ochutnáte, přijďte nám říci, jak vám víno chutnalo.

Třikrát RED z argentinské Mendozy

Během zimních měsíců otevřeme doma podstatně více lahví červeného vína. Nemohu říct, že by to bylo změnou chuti, na oblíbený rýňák, vlašák či sauvignonek nedám dopustit ani teď, ale když dojde na věc, sáhnu nakonec do regálu pro červené. Přece jen hraje roli pohoda těla, když dorazím prokřehlý domů, nechce se mi sahat do chladničky pro bílé.

V zásobách mám spoustu lahví červeného vína od oblíbených českých a moravských vinařů, kdo netuší, může si prolistovat záznamy z mých ochutnávek za poslední dobu. Přesto se dostává řada i na zahraniční vína. Díky pan Skleničkovi jsem teď přechutnal komplet vzorky jednotlivých cru z oblasti Beaujolais. Celkově hodnotím jako nadprůměr a už vím, k čemu se budu vracet. Došlo pochopitelně i na Itálii, toskánská vína se prostě neomrzí. S předstihem hlásím, že se s Jardou společně chystáme na degustaci vín z této oblasti, tak brzo budeme referovat, co by nemělo uniknout vaší pozornosti.

A došlo pochopitelně i na vzorky takzvaně ze supermarketů. Nemám na mysli vína pod stovku, spíš mi jde o úlovky, kdy cena a kvalita spolu vedou vyrovnaný souboj a aplikace Vivino ponouká, vezmi si mě, nejsem zas takový propadák. A právě touto náhodou jsem otevíral bezprostředně po sobě tři lahve z Argentiny, z vyhlášené oblasti Mendoza.

Vínko Jožky Šmukaře

„Víno není možné považovat pouze za alkohol, lidé by měli pochopit, že by víno mělo doplňovat jejich běžný společenský život. Mělo by se snoubit s dobrým jídlem, stejně tak by je mělo doprovázet při vytváření blízkých vztahů s rodinou, přáteli a vůbec všemi milými lidmi.“ Podobná slova zazněla v cyklu hudebně dokumentárních pořadů Vínečko, který před časem odvysílala Česká televize, právě z úst zpěváka, moderátora, vypravěče a vinaře Jožky Šmukaře.

Během mého života jsem měl mockrát příležitost se zaposlouchat do lidových písniček, s jejichž pomocí Jožka Šmukař za doprovodu cimbálovky šířil dobrou náladu. Přesto, že zpravidla každodenně poslouchám úplně jinou hudbu, Jožkou podané melodické písně o víně si mě často podmanily. A když to šlo, tak jsem se i přidal, proč ne?

Osobně jsem se s Jožkou potkal vlastně jen jednou na Vinařských Litoměřicích, kde celou výstavu vín moderoval a hudebně doprovázel. Pamatuji si, že po svém vystoupení slezl z pódia, přidal se k nám u stolku, kde jsme ochutnávali některá z výtečných moravských vín. Nechal si do sklenky rovněž nalít pár vzorků, a hnedle ho bylo plno. Chválil přítomného vinaře, doplňoval naše povídání svými postřehy, vyprávěl, co zažil, a vlastně všechny přítomné příjemně bavil… 

Povídání s Lukášem Polišenským z vinařství Rauš zkraje suchého února…

Pozorní návštěvníci našeho blogu jistě zaregistrovali, že jsem na sklonku loňského roku popisoval ochutnávku vín z mikulovského vinařství Rauš. Potkali jsme se s Lukášem Polišenským v Brně koncem listopadu u stánku s jejich víny, a stálo to rozhodně za to. Neměli tam zdaleka všechna nejlepší, takže slovo dalo slovo, využil jsem předvánoční rozvážky, a ještě před svátky dorazilo pár krabic přímo z vinařství ke mně do kanceláře. 

Jako obdivovateli zajímavých vín mně pochopitelně nedalo, abych nevyužil příležitosti se dozvědět více o vinařství, se kterým jsem se doposud míjel. Požádal jsem tedy Lukáše, zda bych ho nemohl trochu vyzpovídat a se čtenáři se o jeho postřehy podělit. Chvilku jsem si na odpovědi musel počkat, ale nakonec to vyšlo a odpovědi dorazily. A hnedka v úvodu emailu Lukáš vtipně nadhodil: Doufám, že únor u nikoho z vás nebude až tak suchý, zkuste to třeba s polosuchým :)

Skvělý Sauvignon v dubu nebo car crash?

Začnu netradičně… Už jste si někdy pošramotili ruku tak, že jste nebyli schopni vytáhnout korkový špunt z lahve? No, mě se to stalo před týdnem na zledovatělém chodníku, a naneštěstí to odnesla šikovnější pravačka. Ještě, že mám kamarády, kteří mě zastoupí. Třeba před pár dny se toho úspěšně zhostil v mé kanceláři Jarda. Už jste si tu mohli o našem koštování něco přečíst, ale byla by škoda k tomu ještě nepřidat malé zamyšlení. 

V předchozím textu tu Jarda představil hnanické vinařství Thaya. Vínomilci určitě potvrdí, že jde o špičková vína z vinařství, které postupně mění své majitele, názvy i nápadité viněty. Původně Kořínek, pak Kořínek a Trávníček a nyní Thaya… Záviděl jsem mu, když vyprávěl, kolik ochutnali skvělých vín v průběhu dlouhého večera. Ještě že přivezl jeden kartónek vybraných vín s sebou, a jednu lahev pro společnou ochutnávku donesl v pořádku až ke mně.

Výborný Sauvignon z prestižní barikované řady Apri, suché víno v přívlastku pozdní sběr, ročník 2019. Spontánně kvašené víno, které zrálo v sudech z francouzského dubu. Čeká-li se i ode mě hodnocení, po chvilce přemýšlení bych řekl, pochoutka…