Pravidelní čtenáři

úterý 30. června 2020

Grafinger z Kremstalu

Vypadá to téměř neuvěřitelně, vyrazili jsme na otevřené sklepy do Nového Poddvorova, abychom tam první večer po příjezdu absolvovali degustaci devíti rakouských vín. Pokud se někdo diví, zase tak nemožné to není, jen poslouchejte. Mám přítele Evžena, se kterým jsem toho už při víně v Novém Poddvorově mnohé zažil, nemohli jsme zde proto letos chybět ani v této mimořádné situaci, jak jinak než s cílem podpořit své oblíbené vinaře. Tentokrát Evžena kvůli omezení cestování nemohla doprovázet jeho milá Janie z daleké Anglie, tak k nám do party kromě své sestřenice s manželem pozval také sestru Dášu s přítelem Mirkem. Stále nejasno? Tak teď to hlavní. Mirek žije a pracuje v Rakousku, navíc má rád víno. Má ho rád natolik, že se rozhodl nás do světa svých oblíbených rakouských vín přizvat…
Kromě jednoho červeného vína na závěr degustace jsme koštovali samá bílá vína. Převážně jsme měli možnost ochutnat vína z Dolnorakouského vinařského regionu, zejména z oblasti Kremstal. Po jednom vzorku však přivezl i jednu klasickou odrůdu z oblasti Thermenregion, nacházejícího se pouhých dvacet kilometrů od Vídně, a jednu zajímavost z Burgenlandu.
Čím je zajímavá právě oblast Kremstal? Rozprostírá se podél řeky Krems, která se vlévá nad stejnojmenným městem do Dunaje. Pokud jste již někdy dříve putovali za rakouskými víny, budete určitě znát navazující oblast Wachau, pokud pokračujete právě podél řeky Dunaj. Údolí Kremže si zakládá při pěstování vinné révy na kvalitních půdách tvořených hlavně pískovcovými sedimenty, kde vznikají spíše lehčí vína s výraznými ovocnými až květinovými tóny v buketu a jemnější kyselinou, a dále pak na půdách s nejrůznějšími částicemi na bázi slídy a jílu, odkud se dají očekávat spíše těžší vína s výraznější mineralitou, komplexností a zemitou kyselinou. Kremstal je regionem bílých vín, s převahou pěstování odrůd Grüner Veltliner, Riesling nebo Roter Veltliner. Z modrých odrůd se pěstuje především Zweigelt.
Všechna ochutnávaná bílá vína z Kremstalu pocházela z vinařství Markuse a Manuely Grafinger se sídlem v Prielu poblíž Senftenbergu, severovýchodně od Kremsu. Ve své produkci se zaměřují na pěstování typických místních odrůd tradičním a k přírodě ohleduplným způsobem. Při výrobě využívají řadu moderních přístupů, zachovávajících tak odrůdovost vín pocházejících z unikátního prostředí. Vína vinařství lahvuje a prodává ve vlastním Heurigenu. Líbí se mi jejich marketing založený na heslu „Víno na doma“. Proč nestrávit konec dne s jednou či dvěma lahvemi vína? Když už, tak právě od Grafingera…
Mohl bych se teď pustit do dolování matných vzpomínek na jednotlivé vzorky vín, ale myslím, že bude mnohem zajímavější, když se na to optám Mirka. Celou degustaci vedl a dokázal o vínech zajímavě povídat. Mirku, prozraď, jak ses k vínům z vinařství Grafinger vůbec dostal?
M: Rád poznávám něco nového a naštěstí bydlím v okrese Krems Land, který je pro milovníky vína zajímavý, ale i mnohotvárný. Kromě zmíněné oblasti Wachau a Kremstal, je zde na dosah další pěkná oblast Kamptal s městečkem s největší rozlohou vinic v Rakousku Langenlois a pár kilometrů odtud již i oblast Traisental a z Moravy asi nejbližší vinná oblast Weinviertel, která navazuje na mikulovskou a znojemskou oblast. V Rakousku je odedávna rozšířená kultura tzv. Heurigenů – tzn. statků vinařů, kde podle celoročního rozpisu vždy funguje podávání vín daného vinaře a rovněž občerstvení, které se k vínu hodí. Po práci a k odpočinku si může každý zajít na dobré a i cenově přijatelné víno, což místní i přespolní hojně využívají. Další výhodou je, že v Rakousku se může při rozumné konzumaci jezdit na víno autem, pokud je u Heurigenu dostatek aut, tak je to znakem, že vinař má příjemná vína i spoustu dobrot. Na pana Grafingera jsem však narazil i na doporučení sousedů. Navíc mne zaujalo, že si u svého vinařství uprostřed vinic vybudoval opravdu pěkné zázemí včetně prodeje i nezbytného ubytování. Není to sice tradiční sklepní Heurigen, ale vývoj se asi ani zde nedá zastavit.
Na úvod jsi nám nabídl lehké cuvée Grafi 2019. Bylo krásně pitelné, co nám o něm můžeš prozradit?
M: Je to lehké víno na úvod nebo také k letní degustaci – Cuvée 11,5% s ovocnými tóny, lehké, složené z odrůd Veltlín zelený, Veltlín červený a Müller Thurgau.

Následoval pomyslný souboj dvou veltlínů. Jednak to byl Grüner Veltliner vom Urgenstein a poté, co jsme se nechali nalákat i do jiných oblastí Rakouska, následoval návrat zpět do Kremstalu na víno od Grafingera, a to Grüner Veltliner Alte rebe. Čím Tě oba Veltlíny oslovily?
M: Vždy se snažím ochutnat u vinaře více vzorků, pokud je člověk autem tak skutečně jen degustovat, to dobré si zakoupit v bedničce na doma nebo pro přátele. Takže jsem v rámci této strategie zvolil i vína od vinaře doporučená a obodovaná v rámci vinného a gurmánského magazínu Falstaff 89 resp. 90 body. Obě vína byla z této kategorie s obsahem alkoholu 12,5%, 2019, suchá, jen se lišila chutí a vinicí, kde byla vypěstována - Urgestein na starém vulkanickém podloží, Alte Rebe – vinice starší révy.
Následovaly vzorky Riesling vom Urgenstein 2018 a Gelber Muskateller 2019. Myslím, že první víno oslovilo přítomné chlapy, druhé pak dámy. Které z těchto vín je Tvým oblíbeným?
M: Ačkoliv nepatřím mezi dámy, rád si dám i dobrá mírně aromatická a voňavá vína. Muškát žlutý mi chutnal příjemně, suchý, vůně po bezu a bylinkách, 12% alkoholu. Riesling opět z tradičního podloží dané oblasti, suchý, ale s příjemným zbytkem cukru – alkohol 13%.

Jako závěrečná tečka degustace byl nabídnut vzorek Chardonnay 2018. Krásně udělaná šardonka, určitě najde své zákazníky. Jak se toto víno uplatňuje mezi ostatními víny z vyhlášených odrůd v regionu Niederösterreich?
M: Kremstal a i okolní oblasti jsou domovem především Veltlínů a následně i Ryzlinku, ale většina vinařů to doplňuje i o další odrůdy. Již jsem slyšel v rámci postupného oteplování těchto oblastí, že se budou vinaři zaměřovat i právě na podobné odrůdy. Prostě na Veltlín začíná být už moc teplo zvláště minulé roky – letos uvidíme.
Nicméně zmíněné Chardonnay bylo něčím výjimečné, a to obsahem alkoholu 15%. Právě proto bylo suché, s příjemnou ovocnou vůní, navíc zlatě oceněné Dolnorakouskou zemskou soutěží. Za zmínku stojí, že i přesto vinař prodává za velmi rozumnou cenu, v přepočtu tak za 220 Kč.
Nevím, zda jsem ten večer Mirkovi za pozvání mezi rakouská vína dostatečně poděkoval. Udělal mi radost, jak víny, která jsme teď krátce popsali, tak i těmi ostatními, ke kterým bych se ještě s Mirkem v našem dalším rozhovoru rád vrátil. Tak se těšte.
Rodan

pondělí 29. června 2020

Na skleničku…

Kdo žije jako já od zakázky k zakázce, nemá žádné pravidelné výplatní termíny, a jen čeká, až klient akceptuje dohodnuté plnění a po měsíci pošle zaslouženou odměnu, tak jistě pochopí jedno zásadní pravidlo. Z každé odměny je třeba si udělat radost. Z velké odměny velkou radost, z malé odměny malou radost. Třeba… Došlo vám to, třeba si jen dopřát skleničku vína cestou domů po úspěšně odvedené práci, při čemž se zbavíte nashromážděného adrenalinu a uvědomíte si, že život je pestřejší, než jen plnění pracovních úkolů a dodržování šibeničních termínů.
Několikrát do měsíce přednáším v centru Prahy interním auditorům. Z kanceláře na Vyšehradě na Karlovo náměstí jsem si zvykl chodit pěšky. Ráno si zklidním mysl, připravím se na dané téma, cestu nazpátek beru jako potěchu po celodenním povídání. Možná jsem dosti konzervativní, dělá mi radost, když střetávám místa, která zde byla před několika lety a jsou tu stále, když mohu zajít do vinotéky na dvě deci stejně, jako jsem tam zašel minulý měsíc, na podzim, loni, kdysi dávno. Naopak mne zarazí, když věci nejsou na svém místě, tam, kde jsem se občas zastavil na víno, tam dnes prodávají kola, nebo ze dne na den objevím novou večerku.
Podobně mne zatrnulo dnes ráno, když cestou na Karlák jsem zahlédl, že v mé oblíbené prodejně Sabores se španělskými potravinami a víny je vše vzhůru nohama. Regály nebyly na svých místech, vína nikde, šunky, choriza, sýry také pryč. Celý den jsem se loučil se záchytným bodem, který mne pravidelně přenášel na pyrenejský poloostrov do světa zážitků spojených s doušky španělských vín. Odpolední zpáteční cesta mi však drobet spravila náladu. Prodejna byla evidentně uprostřed rekonstrukce, montovali se nové police, aby se sem vešlo ještě více vín než doposud. Věřím, že se nic měnit nebude a já se snad budu moci brzo stavit na další skleničku vína spojenou se zajímavým zážitkem.

Mám-li uvést jedno ze španělských vín, co na mne v této milé prodejně zapůsobilo, tak to byl Sauvignon blanc z vinařství José Pariente, z Rueda, Valladolid, ročník 2017. Na etiketě jsem se dočetl, že se hrozny pěstují na vinicích starších než 25 let. Vybavuji si, že víno mělo světle žlutou barvu se zelenkavými odlesky. Ve vůni byly znát výrazné tóny černého bezu, jemně pak podepřené bílými broskvemi a bylinkami.  V chuti bylo odrůdově velmi intenzivní a komplexní s jemnými minerály na pozadí. Takové víno stojí za zopakování.
Nepodlehnu-li španělským vínům ve Vyšehradské ulici, následuje táhlé stoupání Vratislavovou ulicí ke spodní Cihelné bráně vyšehradské pevnosti. Tak zhruba uprostřed cesty je malý útulný Wein bar Andílek, který vede pan Zahradník. Nabízí jak lahvová vína z Čech i různých končin světa, tak i stáčená vína převážně z moravského Kobylí. Po mnohých návštěvách bych mohl jít najisto, ale vždy se znovu zeptám. Co máte nejlepšího? Co mi doporučíte? Pan Zahradník odpoví pokaždé úplně stejně. Já piju nejraději Veltlínské zelené. Poděkuji a objednám si ho. Vždy mne okouzlí. Chuť bývá svěží, plná, jemně nahořklá, kořenitá s medovými tóny. Jedna sklenka vklouzne jako nic, bohužel představa další cesty směrem do kopce a potřeba dořešení neodkladných úkolů mne odradí od pokračování. Pilo by se to jedna báseň…

Jsou národy, kde je kultura pití vína spojená s vhodným párováním příslušného jídla. Jsou pak jiné, kdy je víno prostředek k udržování vztahů s přáteli, či k navazování nových lásek. Já jsem měl možnost poznat i taková místa, kde je tradicí se cestou z práce stavit na dvoudecku vína, půllitr piva, pohárek whiskey. Nějak to ve mně přetrvává, i když se zastavím jen na jednu skleničku.
Rodan

neděle 28. června 2020

Tomáš Bařina na otevřených sklepech

Od roku 2018 sídlí v nově vystavené budově vinařství Tomáš Bařina, druhý vinař ze Starého Poddvorova, který se zapojil do společných červnových otevřených sklepů. Jak sám píše na svých webových stránkách, trvalo to několik let, než se rodině podařilo zrealizovat své sny o krásném, milém a útulném vinařství. Kdo se tam byl podívat, určitě potvrdí, že se jim to povedlo. Pojďme tedy na závěr všech představovaných vinařství přijmout ještě pozvání do vinařství Tomáše Bařiny.
Vinařství vyrábí víno pouze z vlastních hroznů na 3,5 ha rozkládajících se na tratích Krásná hora a Nové vinohrady ve Starém Poddvorově a na trati Noviny v Čejkovicích. Z vín, která jsem v minulosti měl možnost od pana Bařiny ochutnat, mne okouzlila dvě. Jednak Dornfelder a pak Muškát moravský. Dokonce bych si troufl říci, že pokud mu nezůstanou v muškátu zbytečné cukry, považuji ho za jeden z nejchutnějších muškátů, které jsem v těchto končinách kdy pil.

Jak se mu povedla vína ročníku 2019? Požádám opět Mirka, jednoho z účastníků sklepů z naší party přátel a příbuzných, který to zvládl a vinařství Tomáše Bařiny navštívil.


Mirku, pochopil jsem z Tvých ohlasů, že se Ti vína Tomáše Bařiny líbila. Jak je vidíš v porovnání s ostatními dnes navštívenými vinaři?
M: Ano, toto vinařství nabídlo vzhledem k počtu návštěvníků v podstatě určitou mini degustaci všech vzorků v krásně vytvořeném prostoru pro návštěvníky v prvním patře. Pan majitel postupně usadil hosty a nabízel jim vzorky od prvního k poslednímu. Navíc včetně možnosti zakoupení dalšího občerstvení.
Znám Tě jako obdivovatele rakouských vín. Dají se tamní vína s našimi víny, třeba právě od pana Bařiny, srovnávat?
M: Je to otázka vkusu, srovnávat se dají, kvalita se v obou zemích v posledních letech určitě zvýšila. Na druhou stranu si naštěstí vína v obou oblastech zachovávají svou typickou chuť i vlastnosti. Pan Bařina by jistě uspěl i v Rakousku, vždyť je mnohým známo, že na vinných trzích v Poysdorfu velmi úspěšně soutěží i moravští vinaři.
A nakonec opět ta samá otázka. Které jedno víno od Tomáše Bařiny bys doporučil, aby ho návštěvníci otevřených sklepů neminuli?
M: Já jsem osobně byl nejvíc zaujat víny z trati Nové Vinohrady, a to odrůdami Hibernal a Muškát Moravský. Využil jsem velmi příznivých cen a hned jsem si zakoupil tradiční bedýnku. Vešla se do ní vína jak již zmiňovaných dvou odrůd, tak i další, na která se těším domů, až je v klidu přechutnám.
Slíbil jsem report zakončit tak, jak se sluší a patří, abych na někoho ze zapojených vinařů do otevřených sklepů v Novém a Starém Poddvorově nezapomněl. A to jsem dodržel. Děkuji touto cestou Mirkovi, že se s námi podělil o své dojmy z vinařství Krásná hora a z vinařství Tomáše Bařiny. Brzo ho oslovím znovu a rád si s ním popovídám právě na téma jeho oblíbených rakouských vín.
Rodan

sobota 27. června 2020

Krásná hora na otevřených sklepech

Na dohled od Nového Poddvorova, takřka co by kamenem dohodil, se nachází Starý Poddvorov. Vinaři z obou vsí tu a tam pěstují své hrozny na stejných viničních tratích, z nichž nejznámějšími jsou Krásná hora, Remíz, Novosady, Vinohrádky nebo Přední pole. Je tedy pochopitelná rovněž jejich spolupráce v jednom vinařském spolku. To mělo vliv i na jednu zvláštnost, letošní červnové otevřené sklepy měly na rozdíl od těch předchozích totiž dovětek v Novém a Starém Poddvorově.
Přiznal jsem se zde ve svých reportech o průběhu ochutnávek, že jsem druhou část programu spočívající v přesunu z Nového do Starého Poddvorova již nezvládl. Přijde mi však líto vás o to ochudit. Tak se pokusím dohnat hodnocení oslovením Mirka, jednoho z účastníků sklepů z naší party přátel a příbuzných, který to zvládl a vinaře ve Starém Poddvorově nevynechal.
Než se ho zeptám na jeho dojmy, dovolte mi krátký úvod. Vinařství Krásná hora, za kterým stojí Marek Vybíral se svou rodinou, nese svůj název podle stejnojmenné viniční trati. Dávno již překročilo hranice regionu, je uznáváno na celé moravské vinařské scéně. Někteří z vás ho mohli před pár lety potkávat v rámci seskupení vinařů V8, nyní na něho můžete narazit na četných přehlídkách či organizovaných ochutnávkách.

Vinařství Krásná hora hospodaří na 5 ha vinic v bio režimu. Výnosy na keři se redukují maximálně na jeden kilogram, hrozny jsou sbírány ručně. Odrůdová skladba je zaměřena na tradiční francouzské odrůdy – Pinot Blanc, Pinot Gris, Chardonnay, Sauvignon Blanc, Pinot Noir a Merlot.
Mirku rád bych se Tě zeptal, jak ses díval na to, že tentokrát se otevřely sklepy i ve Starém Poddvorově? Vyhovoval Ti přesun autokarem?
M: Musím říci, že jsem to považoval za vhodné doplnění a příjemnou změnu. Oceňuji, že se Marek Vybíral z Krásné Hory uvolil v hodinovém intervalu malokapacitní osobní dodávkou převážet milovníky vína od Obecního úřadu v Nové Poddvorově až přímo ke svému vinařství. Pochopitelně bylo možné navštívit zároveň sousedící vinařství Tomáše Bařiny. 
Bavíme se o vínech z vinařství Krásná hora. Jak Tě zaujala?
M: Vinařství Krásná Hora nabídlo do degustace 6 vzorků, z nichž jsem ochutnal především kolekci bílých vín, od Ryzlinku přes Pinot Gris až ke Cuvée Viktoria 2017, což je složeno z Chardonay, Pinot Blanc a Pinot Gris. Vína potvrdila, že i v moravských podmínkách se dají vyrobit pěkná suchá vína. Ve srovnání s ostatními vinařstvími byl hodně patrný rukopis tohoto vinaře, akcent na finální podobu vína pak dle mého dojmu působil, že ochutnávaná vína nebyla zas tak výrazně prvoplánově odrůdově odlišena. A kdo jste sem nedorazili, přišli jste o skvělou zelňačku. Kromě ní byl dispozici na zahřátí vzhledem k chladnému počasí i horký čaj.
V mých popisech o první části sklepů v Novém Poddvorově jsem se pokusil vždy určit to nejzajímavější víno z každého vinařství, které by nemělo uniknout pozornosti. Které z vín vinařství Krásná hora Tě nejvíce zaujalo?
M: Tady bych vyzdvihnul cuvée dvou odrůd, a to Chardonnay a Pinot Blanc. Chuťově to byla jednoznačně má osobní volba, nechám však na každém, aby si vybral. Ostatní mohou favorizovat jiná vína.
Děkuji za poutavé shrnutí. Pokud budou vinaři v tomto modelu přesouvání mezi sklepy dvou obcí pokračovat i napřesrok, pro příště si ochutnávku vín z Krásné hory už rozhodně uniknout nenechám.
Rodan

pátek 26. června 2020

Kalifornie

Znáte film Víno roku, v originále Bottle Shock? Jedná se o film inspirovaný skutečnou událostí v roce 1976, kdy se kalifornská vína zapsala do povědomí a pomyslně ukončila nadvládu Francie. Úkolem Stevena Spurriera, kterého hraje Alan Rickman, bylo sesbírat pár vzorků zámořských vín, aby bylo spravedlnosti učiněno za dost. Nikdo nepředpokládal, že by tato vína mohla být konkurenceschopná, mezi profesionálními degustátory to bylo považováno jen za dobrý vtip. Steven ovšem záhy zjistil, že i přes rozdílné postupy jsou zdejší vína více než konkurenceschopná. Vše vrcholí velkou soutěží, kde se obě naprosto odlišné vinařské kultury střetávají. Takto nějak popisují film z roku 2008 jeho tvůrci.
Soutěž The Paris Wine Tasting of 1976, známá také jako Judgment of Paris, se uskutečnila v Paříži 24. května 1976. Organizoval ji Steven Spurrier, britský obchodník s vínem. Porotci, kteří byli převážně Francouzi, provedli dvě ochutnávky naslepo. V rámci první degustace se proti sobě postavila čtyři kalifornská Chardonnay a šest vín stejné odrůdy z Burgundska. Přes všechna očekávání ve slepé degustaci kalifornská vína dosáhla tří ze čtyř nejvyšších hodnocení. S ohledem na své obchodní zájmy totiž sám Spurrier doufal ve vítězství Francie. Značně znepokojen výsledky se odchýlil od původního plánu a výsledky hodnocení bílých vín oznámil dopředu, aby porotce motivoval k hodnocení francouzských červených.
Tento souboj byl ostatně považován za daleko prestižnější. Proti sobě stála čtyři Grand Cru vína z Bordeaux proti šesti Cabernetům z Kalifornie. I když v této kategorii nebyla americká vína tak dominantní jako v případě bílých vín, opět se jim podařilo obsadit pozici absolutního šampiona. Vítězem se stal Cabernet ze Stag’s Leap Wine Cellars a zneuctění Francouzů na jejich domácí půdě bylo dokonáno. Nic na tom nezměnil ani fakt, že domácí vína získala druhé až čtvrté místo.
Jenom dodávám, že neformální označení akce „Judgment of Paris” je narážka na řeckou mytologii, tedy událost, která je známá jako Paridův soud. Není tím myšlen žádný pařížský soud, jak jsem zaznamenal v českých překladech.
Asi vás zajímá, proč o tom mluvím. Na degustaci Kalifornských vín, které jsem se zúčastnil toto úterý, se zmíněný film, respektive v něm zachycená událost několikrát zmiňovala. O kalifornských vínech jsem toho moc nevěděl, proto jsem s účastí neváhal. Degustaci vedl Matouš Forman, který o kalifornských vínech ví snad všechno. Sám navštívil osobně desítky vinařství, s mnohými udržuje přátelské vztahy.
Svoje dojmy bych tentokrát zaměřil na vinařství, které Matouš představil. Prvním z nich bylo vinařství Cannonball, které se nachází v oblasti Sonoma. Jejich Sauvignon Blanc byl výborným začátkem degustace. Chladnější podnebí dává barvu spíše dozelena, ve vůni jsou primárně tóny melounu, broskve a grepu, chuť navazuje na vůni, víno má vyšší kyselinu a šťavnatost. Červené zastupoval Cabernet Sauvignon. Typický zástupce odrůdy s tóny třešní a černého rybízu ve vůni by mohl směle konkurovat vínům z Bordeaux.
Vinařství Mettler Family, které sídlí nedaleko Sacramenta, je v regionu stále známější, zejména od doby, kdy Adam Mettler získal v roce 2018 od Wine Enthusiast ocenění vinař roku. Ochutnávali jsme bílé Albariňo, které se pěstuje hlavně ve Španělsku. Ovocné tóny s lehkou mineralitou a příjemnou vyšší kyselinou bylo výborné. Z červených jsme ochutnali Zinfandel jako zlatý hřeb večera. Víno nasbíralo mnohá ocenění a nutno říci, že oprávněně. Po zemitých a kouřových aroma následují vůně švestky, vanilky a koření. Komplexnost chutí zahrnuje švestku, ostružinový džem a tabák. Velmi osobitý Zinfandel.

Rád bych zmínil ještě vinařství Rodney Strong, protože jejich Chardonnay bylo mým vítězem večera v kategorii bílých vín. Nejsem profesionální hodnotitel, ale pokud bych dostal tento vzorek naslepo, myslel bych si, že je to Chardonnay z Chablis. Obecně na mě udělal styl prezentace tohoto vinařství velký dojem, až se mi jednou splní můj cestovatelský plán navštívit Kalifornii, tohle místo určitě nevynechám.

Jak se říká nejlepší nakonec. Vinařství Cline Cellar mě velice potěšilo svým blendem, jak se ve státech říká, Cashmere Black. Je to směs Petite Syrah, Mourverde, Syrah a Grenache. Toto víno se pro mě stalo jasným vítězem večera. Víno s plným tělem, ve vůni jsou blumy, čokoláda, černý pepř, v chuti tmavé ovoce, vanilka a pražená káva.

Odcházel jsem s příjemným zážitkem i s poznáním, že i když je vinařská tradice a historie v této části světa poměrně mladá, a tak, jak ji známe dnes, trvá pouze několik desítek let, vinařský průmysl v USA je velmi dravý, rychle se rozmáhá a dnes Kalifornie úspěšně soupeří s nejlepšími evropskými vinaři. Pokud tedy na tato vína narazíte, určitě se jim vyplatí věnovat pozornost. A na film se podívejte taky. 
Jarda

čtvrtek 25. června 2020

Haluškové víno

Pokaždé, když mne pracovní povinnosti nebo rodinné výlety zavedou na Slovensko, plánuji navštívit některou z rázovitých místních restaurací a dát si u nich halušky. Pár let to trvalo, než jsem si je oblíbil. V mládí jsem na východním Slovensku prožil dokonce rok života, nepamatuji si však, že bych si někdy ze dvou nabízených možností vybíral právě ono specifické jídlo s brynzou a slaninou. Inu chutě se věkem mění, a to se týká jak vína, tak i jídla.

Před několika lety jsme s kolegou Petrem pracovali na zakázce v Žilině. Vždy při podobném projektu jste na místě jen pár dní, od rána do večera vedete u klienta jedno jednání za druhým, v počítači zpracováváte hodnocení a zprávy, na nic jiného čas nezbývá. Možná až na pár hodin, kdy si dáte večeři někde v centru a poté sklenku na dobrou noc v hotelovém lobby baru. O to víc nás potěšilo, když nás Marian, který vedl místní auditory a po čase se stal i mým přítelem, na jednu večeři sám pozval. Samo o sobě je to vždy milé, když ve městě žijete, máte nezastupitelnou zkušenost, kde se dobře vaří a kde nejlépe chutná. Překvapení však ještě neskončilo. Marian nás pozval na večeři k sobě domů, jeho maminka se nabídla, že připraví halušky tak, jak jsou na to zvyklí.
Recept na slovenské halušky od šikovné kuchařky s maďarskými kořeny ode mne nečekejte, přece jen při psaní našich textů myslím především na víno. Mohu jen prozradit, že byly vynikající. Takže základní otázka, jaké víno nám Marian nabídne k brynzovým haluškám se slaninou? V jednom z prvních textů jsem dával tip na vyhlášenou vinotéku pana Vanka, kousek od žilinského náměstí. Jsem sice milovníkem vína, ale mé zkušenosti s párováním vína s jídlem jsou spíš jen v teoretické rovině. Mít možnost se rozhodovat na základě několika otevřených lahví, mohl bych použít metodu pokus omyl a některé víno vybrat. Ale když stojíte před regálem zavřených lahví vína? Každého z nás přece napadnou otázky, zda si vybrat bílé, nebo červené, zda suché nebo sladší víno. Tady ani tak nejde o to, které víno mám rád já osobně, ale které je v kombinaci s brynzovými haluškami optimální.

Marian si nechal od pana Vanka poradit a z několika možností zvolil jako doprovod k haluškám odrůdu Rulandské bílé. Speciálně vybral vinařství Trnovec z Nitranského vinohradnického rajónu, obec Nitra, trať Šindolka. V ročníku 2013 bylo ve výběru z hroznů, suché s alkoholem kolem 14 procent. Víte, že se to povedlo? Víno krásně vonělo po sušených rozinkách a jemné chlebové kůrce, v chuti bylo hlaďoučké se smetanovými tóny. Léta jsem právě v tomto tápal, zda mám podobnou vůni a chuť obdivovat. Vím z osobních zkušeností, že to mnohým nevyhovuje. Můj přístup patrně zlomila zkušenost s párováním Rulandského bílého s brynzovými haluškami a mastňoučkou slaninou. Ano, je to tak. Od té doby tuto odrůdu na degustacích vyhledávám a vzpomínám, zda se vzorek bílého pinotu blíží k dokonalosti vjemů z vína, na které si pamatuji z oné večeře u Mariana.
Vína od Ladislava Trnovce z Nitry jsem pak měl možnost ochutnat ještě několikrát. Pravidelně jsem si v Žilině kupoval jeho Sauvignon a pak i vlajkovou loď mezi červenými víny z vinařství odrůdu Alibernet. Vína byla dobrá, což o to. Žádné z nich však nepřekonalo zážitek s Rulandským bílým spárovaným s brynzovými haluškami od Marianovy maminky.
Rodan

středa 24. června 2020

Weingalerie z Frank

Kdo čte mé texty pozorně, zachytil, že při nákupech v potravinových marketech pár kilometrů od hranic u sousedů v Německu s oblibou navštěvuji regály s jejich víny. Aby bylo zcela jasno, regály s německými víny. Musel bych být na hlavu padlý, kdybych si tam za ta léta nevšimnul typické franské lahve na víno, tzv. Bocksbeutel. Dočetl jsem se o ní, že tvar této lahve je regulovaný, kromě vína je jiné použití zakázané. Navíc je tato zajímavá lahev sama o sobě známkou kvality pro výhradně jakostní a přívlastková vína. A to převážně pro jednu odrůdu typickou pro Franky, pro Sylvánské zelené.
Neodolal jsem a průběžně si vína z Franken Weingalerie plněná standardně do placaté nízké lahve kupoval a doma poctivě ochutnával. Zajímaly mne především méně obvyklé odrůdy, se kterými se běžně v Čechách nepotkáte. Říká vám něco bílá odrůda Bacchus? Nebo červená odrůda Domina? Vedle těchto dvou pak asi nebude bílý Silvaner pro mnohé žádným překvapením.
Bacchus mi dost chutnal, mám u něho ve svých poznámkách čtyři hvězdičky. Současně pak mám ještě připsáno, že nezapře své rodiče. Kdo jimi jsou? Jde o kříženec odrůd Sylvánského zeleného a Ryzlinku rýnského s další známou odrůdou Müller Thurgau. Vyšlechtěno bylo v Německu roku 1933. Je populární jak v Německu, tak i například v Anglii, kde je oceňováno ranější zrání a vysoká cukernatost. Koneckonců i mnou ochutnávané víno bylo polosuché.

To v případě Dominy jsem už byl při hodnocení opatrnější, dokonce jsem i v dalším ročníku půlbod snížil. Jedná se o křížení odrůd Modrý Portugal a Rulandské modré z roku 1927. Právě asi ta ovocitost Modrého Portugalu mne od vín tohoto typu odrazuje. Ochutnávané víno bylo tmavší, ve vůni a chuti rybízové a v celkovém projevu hodně zralé a měkčí, neobsahovalo ani dostatek taninů, ani výraznější kyselinku. Zkrátka bych to mohl uzavřít, že nešlo o víno, se kterým se běžně setkáváte, ale rozhodně se nejednalo o víno nezajímavé.
Do třetice jsem z Weingalerie ochutnával Silvaner. Pro upřesnění, vzpomínám na dobu, kdy jsem na víno této odrůdy z moravských vinohradů prakticky nenarazil. Uvádí se, že se jedná o kříženec ze samovolného opylení Tramínu červeného a mně neznámé odrůdy Rakouského bílého. Při ochutnání z něho lezly vyšší kyselinky, ve vůni jsem registroval tóny bylinek, ale současně i žlutých jablek, v chuti jsem pak zaznamenal citrusy a banány. Netušil jsem, že se po tomto prvním koštu až po letech dostanu k výborným zástupcům této odrůdy.
Celá Weingalerie je dílem Die Winzergemeinschaft Franken eG (GWF). Tento svaz vytvořilo více než 2100 vinařů, kteří navazují na tradici, ale současně se pokoušejí i o inovace, aby produkovali kvalitní franská vína. Hrozny pěstují na 1200 ha v lokalitách charakteristických mírným podnebím a půdou bohatou na minerály. Přestože se na své produkci vinaři podílejí společně, každý z nich pochází z jiné lokality či vinice a díky tomu dává vínu vlastní charakteristickou stopu.

Těším se na další cestu za nákupy do Německa, i když asi jednu změnu zaznamenám. Franken Weingalerie změnila design a nově jsou vína plněna do štíhlých vysokých sedmiček. Zajímá vás, co vše můžete z nabídky typických reprezentantů franských vín ochutnat? Z bílých vín Weisser Burgunder, Grauer Burgunder, Bacchus, Riesling a Silvaner, dále jedno roséčko v cuvée a z červených vín Dornfelder, Spätburgunder a Domina. Tři doporučení ode mne máte, ostatní musíte přechutnat sami.
Rodan

úterý 23. června 2020

Za vínem do Nového Poddvorova – část druhá

Pokud by se měla hodnotit obliba vinaře podle zájemců o ochutnání jeho vín, tak to bez dlouhého váhání letos vyhrál Vladimír Kašík. Když jsme dorazili k průjezdu stavení jeho vinařství, hrnuly se směrem ke stolku s lahvemi pro nalévání vzorků desítky dalších návštěvníků otevřených sklepů. Vláďa mne sice zaregistroval, natáhl ruku na pozdrav, nalil jednu sklenku na ochutnání, ale to bylo vše, dav mne vzápětí vytlačil před sklep. Víno mám rád, ale ne za tuto cenu.
Ještě že vše má svůj čas, stačilo si pořadí navštívených vinařství přehodit a vrátit se sem na závěr, když se už většina přítomných těšila na doprovodný program s cimbálovou muzikou Malina. To už jsem měl příležitost v klidu pokoštovat další vzorky vín loňského ročníku. Mohl jsem si s Vláďou taky chvilku popovídat a přemluvit ho, abychom připravili představení jeho vinařství pro náš blog. Můžete se těšit.

A cože bych vybral zajímavého z nabídky tohoto vinaře? Mně od něho chutnala jak bílá suchá vína, tak jeho růžovky, zvlášť když letos nabízel povedené roséčko z Pinot noir.  Stejně jako v předchozích letech jsem si z červených vín moc užil s Rulandským modrým. Ale i tak věřím, že návštěvníci otevřených sklepů si odnášejí zejména vzpomínku na cuvée Rytraso. Hádáte dobře, je to Rýnský ryzlink, Tramín a Sauvignon.
Na dolním konci Nového Poddvorova nás čekala ještě dvě vinařství, Hostující Antonín Blažek s manželkou Ditou z Dolních Bojanovic a místní Václav Mrkva. Smutný byl pohled na zavřená vrata vinařství Pavla Veselského, moc bych si přál ho pozdravit.
Mám rád vína z vinařství Blažek. Povedeně dělají především bílá vína, každoročně sahám po jejich Rýňáku, Sauvignonu, Chardonnay či Pálavě. Přesto je všechny letos troufnul vlašák. Krásně odrůdově připravené suché víno, vrátil jsem se několikrát opětovně k ochutnávce tohoto vzorku a posléze si víno zakoupil i domů. Stálo za to. Pokud mám však nalákat na nejzajímavější víno, vybírám přitažlivě udělanou Frankovku v barikových sudech. Víno se díky sudu posouvá do vyšší ligy, málokdy na něco podobného v moravských vinařstvích narazíte.
Posledním navštíveným poddvorovským vinařstvím bylo pana Mrkvy. Sympatické bylo, že oproti loňsku schoval plac před vinařstvím, kde vína obvykle ochutnáváme, pod novou krásnou pergolu. V dešti se to náramně hodilo. Jeho bílá vína jsou zpravidla s vyšším zbytkovým cukrem. Překvapením proto bylo, že se nás letos pokusil zaujmout suchou Pálavou. Škoda, že to oproti té polosladké odnesla odrůdová aromatika vína. Přesto bych asi suchou Pálavu jmenoval do party vín jednotlivých vinařství, na která budou návštěvníci otevřených sklepů vzpomínat. Nechtěl bych opominout ani červená vína Václava Mrkvy, byla rozhodně pitelná, byť je řadím spíše k lehkým moravským vínům s ovocnou chutí bez plného těla a dlouhé dochutě.
Únava z předešlého večera, bezpočet ochutnaných vzorků, milé dlouhé rozhovory s vinaři, bohužel i déšť a mokré boty, to vše zapříčinilo, že jsem vzdal přesun do Starého Poddvorova. Tam se k otevřeným sklepům přidalo ještě vinařství Krásná hora Marka Vybírala a vinařství Tomáše Bařiny. Škoda, mám vína od obou moc rád, ale měl jsem toho letos i tak docela dost. Určitě mám ještě o mnohých zážitcích co vyprávět.
Rodan

pondělí 22. června 2020

Za vínem do Nového Poddvorova – část první

Už jednu celou dekádu vyrážím pravidelně třetí víkend v červnu na styčnou hranici velkopavlovické a slovácké vinařské oblasti, šestnáct kilometrů od Hodonína a pět od Čejkovic, na otevřené sklepy vinařského spolku v Novém Poddvorově. Kdysi dávno, před osmi sty lety zde bylo slovanské sídliště Potvorovice, pak i městečko Potvorov, to však díky vojenským střetům v této oblasti zaniklo. Takže kontinuita historického vývoje dvou současných vsí Nového a Starého Poddvorova, ležících jen pár kilometrů vedle sebe, byla přetržena, nové usedlosti zde byly nově přistěhovanými zemědělskými rody postaveny až v osmnáctém století.


Letos mne oznámení o konání každoročního svátku vinařů zaskočilo. Dozvěděli jsme se o něm až na poslední chvíli, celé jaro se předpokládalo, že se otevřené sklepy konat nebudou díky omezení plynoucímu z nouzového stavu. Prý to taky nebylo snadné rozhodování, obec ani členové vinařského spolku se na tom jednoznačně neshodli, hlasování bylo těsné, a ne všichni místní vinaři se do organizace zapojili. Věřím, že se vše srovná a příští rok přijedeme do Nového Poddvorova, kde budou opět všechny sklepy otevřeny.

Přes to všechno jsem se moc dlouho nerozhodoval, přemluvil jsem rodinu, dali jsme do kupy pár přátel a vyrazili na Moravu. Ale aby všem negativním zprávám nebyl konec, pokazilo se nám k tomu všemu i počasí, půlka dne propršela, což ve spojení, že se musel celý program odehrávat před sklepy vinařů, moc příjemné nebylo. Myslím si však, že všem fandům dobrého vína, co sem taky stejně jako my opětovně vyrazili, to nevadilo. Bavili jsme se u vzorečků vína i při poslechu cimbálovky více než příjemně.


Na letošních otevřených sklepech jsem začal u Marka Gertnera. Znám ho za ta léta už jako druhou generaci vinařů, kdy vinařství převzal po svém otci a pustil se do práce se vším elánem. Jezdí často osobně i na akce do Prahy, takže mám možnost pravidelně ochutnávat jeho vína a oceňovat, jak se rok od roku zlepšuje. V tomto prvním reportu vyzdvihnu u každého z vinařů zatím jedno charakteristické víno. Netvrdím, že je to právě víno, které ode mne dostalo nejvíce hvězdiček, spíše to, kterého si v tom daném sklepě všiml každý. U Marka hlasuji jednoznačně pro polosuché růžové cuvée An-zwei 2019, jak jinak z André a Zweigeltrebe.

Dalším navštíveným sklepem bylo vinařství Milana Vašíčka z Prušánek, který se poddvorovských sklepů zúčastňuje pravidelně na jakousi divokou kartu. Litoval jsem, že tu nebyl osobně a nemohli jsme si spolu popovídat, je zkrátka znát, že úspěšný vinař je na roztrhání a musí být v jeden moment minimálně na dvou místech. Mám-li ukázat na nejpřitažlivější kousek v nabídce, váhám. Těžko se vybírá z dobrých vín to jediné. Budu si stát za svým, beru Merlot, 2017, výběr z hroznů. I když to Rulandské bílé, 2017, pozdní sběr, co zrálo v sudu, taky vůbec nebylo špatné.


O kus výše se letos představil s novým názvem svého vinařství Ondra Konečný. Takže pro úplnost, až někde zahlédnete vinařství Vitisberg, ochutnejte, stojí to za to. Strávil jsem zde asi nejvíc času, jedno víno bylo lepší než druhé. Názory na Ondrova vína neměním, však už jsem se zde zmínil v samostatných textech o jeho Rivanerovi či Aureliu. A co ho letos charakterizovalo? Každý si musel všimnout jeho speciální řady kuvéček Jarní louka, Letní slunce a Zimní noc. Snažil jsem se mé přátele pobavit asociacemi, které se mi vybavily ve spojení s těmito víny, jejich ochutnávání bylo vždy spojeno se smyslnými prožitky na rozkvetlé louce, v osvěžující vodě rybníka uprostřed léta či pod hvězdnou oblohou na zasněžených horách… Byť jsem hodně teplomilný, z těchto tří vín bych dal přednost tomu, schoulit se v zimě u krbu do křesla a s lahvinkou krásného červeného vína.

Baví vás číst o vínech, které nemáte možnost ochutnat? Snad ano, třeba se na základě mých vzpomínek rozhodnete a příští rok se v Novém Poddvorově spolu potkáme. Teď však, než se pustím do pokračování, musím se trochu nadechnout a dolít skleničku…

Rodan

neděle 21. června 2020

Exploze vůní a chutí

Dokonalost se skládá z maličkostí, touto známou pravdou bych asi uvedl své dojmy z degustace italských vín, kterou jsem absolvoval ve středu. Zároveň se pokusím o malé srovnání s degustací taktéž italských vín, na které jsme byli s Rodanem minulý týden. Jsou totiž v mnoha směrech podobné.

Obě degustace měly za cíl představit vinařství, případně jejich novinky v portfoliu dovozce. Na každé degustaci bylo prezentováno vždy deset vzorků, pět bílých, pět červených vín. Je pravda, že v případě minulé degustace se jednalo pouze o vína ze dvou regionů ze severu Itálie, tuto středu se ochutnávala celá Itálie, tedy výběr vín od některých vinařů a jejich nových ročníků.

A teď k těm zmíněným maličkostem. Minule jsem zmiňoval nešťastnou volbu degustačního prostoru, kdy akustika velkého sálu velmi negativně ovlivnila celkový dojem. Tentokrát se akce uskutečnila v odhlučněném konferenčním sálu s kobercem, audiovizuální technikou a příjemným odvětráváním. Účastníci byli přivítáni sklenkou suchého perlivého Malvasia Daphne z vinařství Medici Ermete. Milovníkům Lambrusca by toto vinařství neměl být neznámé, neboť je jeho průkopníkem. Pro každého z účastníků bylo připraveno lehké degustační občerstvení, které obsahovalo variace sýrů a uzenin. Nechyběl ani Il Salame al Tartufo, tedy salám s lanýži, jehož typická vůně a později i chuť podpoří všechny smysly. Po celou dobu degustace byla samozřejmě nabízena voda.

Účastník je tedy příjemně naladěn a těší se na novinky v nabídce, jak se degustace prezentuje. Velká část italských vín je vhodná pro gastronomické párování. Pokud je nicméně nabízeno víno, ke kterému si máte představit studený předkrm, těstoviny se smetanovou omáčkou nebo bílé maso, smysly neošálíte. Pokud ale nezůstane jen u představy a k vínu máte možnost zakousnout alespoň lehké sousto, je to něco úplně jiného. Příkladem může být Soave z odrůdy Garganega, které při minulé degustaci nezanechalo výraznou stopu. Tentokrát spolu s kouskem sýra nebo uzeniny nicméně chutná výborně. Voní hezky po ovoci, citrusech a meruňkách, v chuti je ovocné s tóny hrušek a jablek.

Z bílých bych chtěl určitě pochválit piemontské Roero Arneis, které je trochu ve stínu blízkého Barola. Jeho citrusová vůně s tóny bílých květů a heřmánku a svěží chuť s příjemnou kyselinkou mě utkvěla v paměti. Tady zůstane u představ, ale k chřestové polévce nebo rizotu bude dobrým společníkem.

Zlatým hřebem večera a po pravdě se přiznám, že největším lákadlem pro mě, byla finální trojice Barbaresco, Barolo a Brunello di Montalcino.


Barbaresco „Autinbej“, DOCG 2017, zraje 24 měsíců ve velkých sudech ze slavonského dubu. Barva ve skleničce je granátově červená, ve vůni se objevují tóny připomínajících maliny, marmeládu, nebo sladké koření. V chuti je víno s příjemným ovocným projevem a výraznějším tříslem, složky chuti tvoří delikátní kombinaci. Toto víno bych asi označil jako vítěze večera.

Barolo del Comune di Serralunga d'Alba, DOCG 2016, je víno, které oceňováno vysokým počtem bodů a hodnoceno jako „best buy“. Má světlejší granátovou barvu a ve vůni se objevují hedvábné tóny zralého červeného ovoce, lékořice nebo lístků růže. V chuti je plné, robustní a delikátní. Přikusuji piemontský salám a sýr a jediné, co mě napadá říci, je nádhera.

Snad ještě něco málo o vinaři. Ferdinando Principiano je dnes v regionu výraznou osobností a advokátem tradičního přístupu při výrobě vín. Ve vinici praktikuje některé biodynamické postupy, odmítá používání chemikálií, pesticidů či umělých hnojiv. Při výrobě vín zasahuje do procesu minimálně, vína kvasí spontánně, jsou bez aditiv a prakticky také bez přidané síry. Pro zrání vín používá pouze velké sudy ze slavonského dubu.

Brunello di Montalcino, DOCG 2015, zraje 36 měsíců v sudech ze slavonského dubu. Je to velmi noblesní víno hluboké granátově-rubínové barvy. Jeho vůně je intenzivní, ovocitá s tóny fialek, třešní a zralých višní, později se přidává exotické koření a čokoláda. V chuti je velmi komplexí, elegantní a harmonické. Má velký potenciál k dlouhému zrání. Asi největší problém bude nevypít ho příliš brzy.

Z degustace jsem si odnesl velice příjemný zážitek spojený s myšlenkou, že i za rozumné peníze se dá koupit špičkové víno. Hlavní je, aby nám víno chutnalo. Těším se na následující týdny, kdy se budu k jednotlivým vínům vracet.

Jarda 

sobota 20. června 2020

První ze Sylvánů, před kterým poklekám

Je to někdy náhoda, která vám předhodí do cesty zážitek ze světa vín, který byste v tu chvíli nečekali. Potřebovali jsme s Lindou domluvit plánovanou degustaci chorvatských vín, našla se dvouhodinová díra v programu, byli jsme kousek od Benediktské ulice na Starém městě a oblíbené vinotéky Víno-klubu… Pokud nevíte, jak to tam chodí, jde primárně o e-shop s dobrými víny a těch pár míst k sezení je spíš na ochutnání z vybraných lahví, abyste si mohli vybrat a objednat. Přechutnávali jsme vzorky bílých a růžových vín z lahví, které byly ten den otevřené na baru, vše moc chutnalo, dobře se domlouvalo, co bylo třeba.

Poté, co nastal čas se přesunout na další schůzku, jsme uhradili, co jsme vypili, a měli se k odchodu. Slovo dalo slovo a slečna na baru se pochlubila, že Víno-klub dnes slaví své třinácté narozeniny. Popřáli jsme, proč ne, hezké prostředí, příjemná obsluha, skvělá vína… Tak abyste od nás odcházeli s dobrým pocitem, pojďme si ještě spolu připít. Kdo by odolal?


Slečna vytáhla z chladničky lahev Sylvánského zeleného. Už jsem si ho prvně všiml v nabídce, ale jednak byl dvojnásobně dražší než ostatní vzorky, ale především sylván je pro mne vždy sázka do loterie. Kromě jednoho sylvánu z vinařství Volařík ve výběru z hroznů, ročník 2018, který mi moc chutnal, jsem zatím narážel spíš na průměrné vzorky s vyšší kyselinkou, byť s atraktivními tóny citrusů, zelených jablek a banánů. Nechal jsem si teď od oslavence nalít degustační vzorek tohoto sylvánu z lahve s atraktivní etiketou s výrazným názvem „Jesus“.


Znáte vinařství Tomáše Krista? Pochází ze Slovácka, sídlo vinařství je v Miloticích u Kyjova. S víny od Krista se potkávám už řadu let, na regálech ho nemůžete minout. Výrazné etikety parafrázující jeho příjmení. Pro mne tedy lehce starosvětsky kolotočárské, ale patrně si své zákazníky nalézt dokáže. Vinařství vyrábí přívlastková vína za pomoci moderních technologických postupů z hroznů z vlastních vinic.

Na kolekci označenou „Jesus“ jsem vlastně narazil poprvé. Vinařství Krist do ní zařazuje svá nejšpičkovější vína, která byla vybrána z celé produkce daného ročníku, a to v počtu maximálně dvě vína ročně. Šanci mají vína, která v sobě mají autenticitu dané odrůdy, chuť, barvu a buket. Pečlivý výběr se jim pak odvděčuje tím, že vína z této řady vozí z tuzemských i zahraničních soutěží mnohá ocenění.

Proč mne ochutnávaný vzorek Sylvánského zeleného tak zaujal? Suché víno z ročníku 2017 v pozdním sběru ze slováckých hroznů z Milotic krásně vonělo. Určitě po květinách, ale ne lacině na první dobrou, spíš jemně, abyste se nechali postupně podmanit a poté, co vás lapí, na vás nasadí co nejintenzivnější útok. V chuti jsem pak hledal charakteristické citrusy či jablka, ale tady se zase spíš vyskytovaly jemné tony, pokud si mám vybrat, přikláněl bych se k šťavnatým rynglím.

Pro mne je zásadní, zda si po jedné vypité skleničce řeknu o nalití další, nebo raději hledám rozmanitost vůní a chutí v další lahvi jiného ochutnávaného vína. Myslím si, že se tento Sylván zelený Kristovi moc povedl, je plný a zanechává charakteristickou stopu. Určitě mne jeho víno nenudilo, dokázal bych si ho užít celou lahev.

Rodan

pátek 19. června 2020

Ještěrka ve vinici

Mám rád letní dopoledne prohřátá sluncem, když sedím s hrnkem voňavé kávy v pergole na kraji mé jednoarové vinice na Plzeňsku a kochám se… Liánové šlahouny vinné révy přichycené poctivým rýnsko-hesenským vedením na dráty natažené mezi akátovými kůly, laty květů v počtu větším, než je doporučováno, ale redukujte, když se o to samé spolu s vámi pokouší později u zrajících hroznů i špačci a vám pak již nic na keřích nezbude, voňavá okopaná a načechraná hlína kolem kmínků, zatravněné řádky přitahující na zahradu hmyz, aby pomohl v boji se škůdci… No uznejte, nekochali byste se taky?

Minulý víkend jsem se dočkal. Konečně je tu letní slunce a pomáhá mé vinici se vzpamatovat po květnovém řádění ledových mužů. Ožívá, zazelenala se, rozkvetla. Je to moc hezký pohled. Očima vytahuji výhony, ať rostou a sílí. Když tu jsem náhle zpozorněl. Nejsem tu sám, kdo se přišel vyhřívat do pergoly. Po dlažbě přeběhla ještěrka. Hnědá se zelenými zády. Za chvíli druhá, víc hnědá, třetí s kratším ocáskem… Jsem potichu, abych rodinku ještěrek nevyplašil. Panečku, kdo z vás to má? Vždyť to je takový můj soukromý certifikát zdravého prostředí na vinici. Opatrně si je fotím do svého mobilu, abych si pak mohl o nich zjistit víc.


V České republice žijí čtyři druhy ještěrek, tou nejobvyklejší, se kterou se můžete setkat, zpravidla vyhřívající se na kamenech či ležících polenech někde v klidném prostředí, je ještěrka obecná. Latinsky lacerta agilis. Ve svém vzhledu se liší mohutnější samečci, kteří mají na zádech zelené pruhy, a drobnější samičky, které jsou celé hnědé. Pokud jste na ni ještě nikdy nenarazili, zvu vás k sobě do vinice, je to právě ona, která se mi tu usídlila. Jsem rád, že ji ve vinici mám. Beru ji jako pomocníka při likvidaci škodlivého hmyzu, jako jsou mouchy, vosy, housenky, ale třeba i k chytání malých plžů či mláďat hlodavců.

Možná si teď říkáte, vždyť to není nic nového. Přece Znovín Znojmo na tom postavil svou marketingovou kampaň a jednu řadu vín z ekologicky čistého prostředí označuje nálepkami ještěrky. Na rozdíl od těch z mé vinice jde na Znojemsku o ještěrku zelenou, latinsky lacerta viridis. Tento druh hýřící smaragdově měnícími se barvami se v České republice vyskytuje jen na několika lokalitách, jednou z nich jsou právě vinice na kamenitém podloží v povodí přirozeně meandrující řeky Dyje táhnoucí se od Šobesu, přes řadu vinařských obcí, kde Znovín pěstuje své hrozny.  

Znojemští vinaři jsou na usazení ještěrek ve svých vinicích náležitě pyšní. Dokonce si nechali svá vína laboratorně analyzovat na přítomnost zbytků chemických postřiků. Potvrdila se tím právě úzká vazba, že přítomnost ještěrek je tím nejlepším indikátorem, že všechny vinice, ze kterých jsou označená vína vyráběna, jsou ekologicky udržovány, a to k přírodě co možná nejšetrnějším přístupem.


Rád se na nálepku ještěrky nechám nalákat. Prvně jsem to dostal i s výkladem ředitele vinařství Pavla Vajčnera na setkání manažerů v Třeboni. Znovín nabízí v této řadě tři vína. Rulandské bílé, Sauvignon a Tramín červený. Právě druhé víno z této drahy, mně fandovi aromatických Sauvignonů, chutná. A to dokonce natolik, že mám-li koupit dárek komukoliv, ať tomu, kdo se o vína zajímá, nebo tomu, kdo se ve vínech nevyzná, tak volba Sauvignonu ze Znovínu s nálepkou ještěrky je vždy sázka na jistotu. Mají ho rádi i na Slovensku, kam jsem ho přivezl k ochutnání auditorovi Marianovi na oplátku za jím nabízená slovenská vína. A chutnal mu.

Abych se však nechoval macešsky k ostatním vínům s ještěrkou, dívám se do mých poznámek a zjišťuji, že jsem ochutnával několikrát i Rulandské bílé a mám u něho hezká hodnocení. Ve vůni sušené rozinky, v chuti medové tóny, čisté harmonické víno s příjemnou dochutí. Sbíhají se mi sliny, budu si muset paměťovou stopu obnovit, navíc teď, kdy se věkem do Pinot blanc začínám propíjet. Do té doby se budu věnovat své vinici a patrně mému Müller Thurgau ročníku 2020, které si označím ještěrkou Lacerta agilis.

Rodan

čtvrtek 18. června 2020

Rioja ve sklence

Jsou vína, která ochutnáte, někdy vypijete i celou lahev, ale v paměti vám neuvíznou. Pak jsou vína, ke kterým přivoníte, poválíte doušek v ústech a zajásáte. Takové bych rád pil pořád… Zanechají stopu a rádi si na ně kdykoliv vzpomenete. Do třetí skupiny řadím vína, která možná ani nemají ambici u mne proniknout do první ligy, ale tím, že jsem je ochutnal v příjemné společnosti, nerušila nás, naopak podporovala témata, která jsme tam probírali, tak proto si zaslouží pozornost, abychom na ně nezapomněli. Často to jsou vína typická pro určitou oblast, napadne vás po prvním ochutnání na slepo, že by to mohlo být toto a odtud, nicméně už je dále nerozlišíte, spadnou do množiny stovek sobě podobných vín.

Právě tohle se mi vybavilo, když jsme spolu s Martinou a Lindou otevřeli lahev červeného španělského Tempranilla pod názvem Torno z vinařství Hacienda El Ternero, Rioja Alta, crianza, ročník 2015. Co nám tyto informace na sebe prozradí? Navrhuji začít od odrůdy.  Tempranillo je nejrozšířenější místní odrůda vinné révy, která právě v oblastech Rioja či Navarra tvoří páteř těch nejlepších španělských červených vín. Název Tempranillo v sobě obsahuje, že jde o ranou odrůdu, dozrávající dříve než ostatní zde pěstované hrozny, jako jsou například Bobal, Garnacha či Monastrell. Typické pro víno z této odrůdy je tmavá barva, ovocitost v široké škále od jahod, černého rybízu, třešní a švestek, současně však i čokoláda, kůže a tabák. Populární vína z této odrůdy se vyznačují mírnými tříslovinami.


Nebezpečné je, že mírné kyselinky v odrůdě Tempranillo mohou u přezrálých hroznů s vysokým cukernatostí znamenat, že se z nich vyrobí plochá vína, která nikoho nezaujmou. To stálo možná i za rozhodnutím podtrhnout chuť vína z Tempranilla využitím dubových sudů. Zkrátka, aby charakteristická dřevitost a vanilkové tóny doplnily tu počáteční střídmost v přirozených taninech získaných z bobulí. Obecně se dá říci, že mladá vína bez zrání v sudech budou mít lehčí tělo, budou vykazovat více čerstvých ovocných vlastností a počítá se, že budou i brzo vypita. Starší vína se pak opírají o rozvinutější chuť podpořenou barikovými sudy, přičemž jim doba zrání v sudech i v lahvích přidává na zajímavosti.

Region Rioja je zařazený do systému Denominación de Origen Calificada (DOCa), který upravuje produkci červených vín postavených na odrůdách Tempranillo a Garnacha. Z nich vyráběná červená vína se dělí do čtyř kategorií červeného vína. Základní řadou jsou nejmladší vína označovaná jako „Joven“.  O stupeň výše je „Crianza“, kde je již požadavek na minimálně dva roky stárnutí, přičemž v dubových sudech stráví šest měsíců. Třetí úrovní je „Reserva“, ve které víno zraje minimálně tři roky, nejméně jeden rok pak v dubových sudech. Nakonec je kategorie nejzralejších vín označených jako „Gran Reserva“. Tato vína zrají po dobu minimálně dvou let v dubových sudech, po nichž následují nejméně tři roky v lahvi.

Poslední, o čemž bych se chtěl pár slovy zmírnit, je vinařská podoblast Rioja Alta. Je jednou ze tří dílčích podoblastí slavného nejznámější španělské oblasti Rioja, spolu s Rioja Alavesa a Rioja Baja. Zabírá nejzápadnější část regionu, přičemž většina jeho vinic leží jižně od řeky Ebro. Charakteristické pro tento region je, že se vinice nacházejí ve vyšších nadmořských výškách, půda je spíše hlinitá s železitými složkami a neobsahuje mnoho vápence. To se vše odráží na barvě a chuti vína, kterou ještě podtrhuje onen zvláštní vztah vinařů k dubovým sudům a prodlouženému stárnutí. Ještě jsem na ochutnávkách nenarazil na nové zeměpisné označování vín, které bylo zavedeno na vínech od ročníku 2017. Jedná se o Viñedo Singular (single vinice), Vino Municipio (pojmenované podle jednotlivé vesnice) a Vino de Zona (což je v tomto případě právě Rioja Alta).


A jak nám vlastně víno Torno El Ternero chutnalo? Určitě podtrhuji vše z výše uvedených charakteristik pro chuť odrůdy Tempranillo. Víno bylo typicky ovocité, byť ani ne tak voňavé jako jahody, lesní plody či třešně, spíše bych v něm hledal směs zahradního ovoce a pokud snad peckoviny, tak možná švestky. Trocha toho tabáku či pohlazení zpracované hovězí kůže, nicméně vše dobře vybalancované. Ač to jako crianza prošlo barikovými sudy, patrně spíše již použitých, neboť jsem to ve vůni ani chuti moc nezaznamenal. Mohu podtrhnout, že mi tam chybělo více tříslovin, sladké taniny se ztrácely a nezanechávaly po sobě delší závěr.

Vinařství Hacienda El Ternero má samo o sobě dlouhou historii, počátky zemědělské usedlosti tvořené skupinou budov se datují až do roku 1077 ve spojení s klášterem Santa María de Herrera. Disponuje vlastními unikátními vinicemi obklopenými jehličnatým lesem na jednom z nejvyšších míst v oblasti Rioja, v nadmořské výšce 650 m, navíc jsou ze severu jsou chráněny pohořím Obarenes. Na kvalitě hroznů se podílí určitě orientace k polednímu slunci. Vína zrají ve sklepech kamenných budov usedlosti Hacienda El Ternero, převážně ve francouzských dubových sudech.

Co na závěr? Pár sklenek červené Rioja, pokud ne právě typické, tak spíše zdůrazňující líbivost a ovocitost, na úkor postrádající mohutnosti vína, kterého bych měl plnou pusu a v dochuti mi pak ještě dlouho rezonovalo. Hlavní však bylo, že jsme ho ochutnali v příjemné společnosti a hezky se u něho povídalo.

Rodan