V průběhu mého produktivního života registruji zajímavý fenomén. Občas dostanu pozvání na večerní společenské setkání spojené s občerstvením a sklenkou vína, na kterém je možnost potkat staré známé, se kterými se v poslední době spíše míjím, nebo navazovat nové kontakty s někým, komu musíte hned zítra určitě zavolat, či si třeba jen sdělovat dojmy se svými blízkými. Sice vnímám, že víno není to hlavní, proč se tyto akce konají, byť při pohledu kolem je patrné, že pro mnohé je to ideální příležitost si ho užít dosyta. Koneckonců i já jako vinný dobrodruh neopomíjím zastávku u plného stolu s nalitými skleničkami, napůl bílými, napůl červenými, v lepším případě s otevřenými lahvemi a výběrem ze dvou možných značek… Vždy se však zamýšlím nad tím, co bylo smyslem předložené nabídky. Opít hosty? Otrávit je nasládlou octovou vodou? Nadchnout je vínem, které si normálně nekoupí? Nevím, zda vás někdy podobné myšlenky taky napadly, já je řeším neustále.
Je to už pár let, kdy se končil program pomoci drobným organizacím se spoustou dílčích projektů. Dostal jsem pozvání na závěrečný večer s rautem, kde se potkávali donoři s řešiteli projektů, navíc to bylo vše zorganizované v příjemném prostředí vily s velkou zahradou, kde se hosté mohli procházet a bavit se ve společnosti kolegů, a právě třeba se sklenkou vína v ruce. Jasně, že i já se bavil, ale celkově mám ten večer spojený spíše s negativním dojmem, že organizátoři nepochopili, jak večer připravit. Bylo nakoupeno množství gastro vín od jednoho z největších znojemských producentů vína v orientační ceně kolem dvou euro za lahev. Vína neměla ani vůni, ani chuť, hlavně že v nich byl alkohol, byla pro mne spíše zklamáním, a to tak, že po chvíli jsem raději přešel na perlivou vodu.
To raut u příležitosti jubilea firmy, pro kterou jsem řadu let pracoval, už byl pojat zajímavěji. Organizátoři využili svých osobních kontaktů a oslovili jednoho z malovinařů ze Slovácké vinařské podoblasti, vinařství Josefa Nováčka z Mutěnic. Měl jsem možnost ochutnat vzorky jednoho růžového, dvou červených a osmi bílých vín. Je to pak docela milé, průběžná neřízená degustace přinesla pobavení mně i mým přátelům pro kus večera. A pokud jsem z bílých vín právě nesáhl po těch s vyšším cukrem, byl jsem nakonec i s ochutnávanými vzorky spokojen.
Číše vína je rovněž pevným bodem programů v rámci večerních posezení v průběhu konferencí interních auditorů, kterých se tu a tam účastním. Sám jsem se na organizaci těchto akcí několik let podílel, tak vím, že výběr vín obvykle záleží na cateringové firmě, případně hotelové restauraci, která za raut odpovídá. To je právě ten boj, nad kterým jsem se zamýšlel hned v úvodu. Na jedné straně cíl uspokojit klienty v rámci zadání, na druhé zájem co nejvíce vydělat, když v rámci rozpočtu budou rozlévána vína s co možná největší marží. Takže jak na to? Já na to metodu měl, když jsem před akcí nabídku vín striktně upřesnil, případně, bylo-li to nutné, mohla se podávat až po mém ochutnání. Pokud je to jen volba na slepo, někdy to vyjde, někdy přijde zklamání.
Ze všech těch večerů, kdy jsme se s auditory namísto řešení každodenních pracovních problémů věnovali společenskému bavení, si vzpomínám na jednu konferenci v hradeckém hotelu Voroněž. Tehdy se prolnula nabídka s očekáváním. Měli jsme možnost si vybrat z několika vín dobšického vinařství Lahofer. Nešlo se sice v nabízených vzorcích do žádných vysokých přívlastků, ale celkově to byly výborné jakostky, každý z účastníků, kdo si přál strávit večer se sklenkou vína, si z nabídky určitě vybral. Nezklamal se, ať sáhl po červeném či po bílém, ať po vínu aromatickém, nebo po vínu spíše bez rušivých efektů, zkrátka pilo se to… Seděli jsme tehdy u stolu s kolegy ze Slovenska, z některých ministerstev a městských úřadů. Renata, auditorka ze severních Čech, mně zlákala na svou oblíbenou milerku. Ochutnal jsem a pochválil jsem jí ji. Ač si já vybírám obvykle z jiných odrůd, nakonec u mne onen večer zvítězila. Když tak na to vzpomínám, těch lahví bylo u stolu nakonec víc a všechno právě Müller Thurgau. Celá společenská zábava s hudbou a tancem doprovázející nepočítaje číší vína se Danielovi, co to organizoval, skutečně povedla.
Na závěr dnešního textu bych chtěl vzdát hold Vlaďce. Potkáváme se spolu již téměř dvě desetiletí, jejda toto letí, právě obvykle na akcích, které ona organizuje. Vždy se mi líbí, jak to má připravené, trávím tam úžasný večer se spoustou zážitků i skvělým výběrem vín. Jako by to bylo včera, vybavuji si, jak jsme seděli se skupinkou společných známých na nádvoří Martinického paláce na Hradčanském náměstí, v jedné z nejkrásnějších renesančních staveb Prahy. Na noční obloze se honili mraky, ale kouzlo okamžiku bylo v nasvícených zdech historického paláce, které nádvoří obklopovaly. Jen to samo o sobě stálo za to. Navíc jsme se dobře bavili a ochutnávali kouzelná vína, která Vlaďka na akci připravila.
Už jste někdy byli na soaré? Je to večírek pro vybranou společnost, kde vám je moc hezky. Takový, co na konci prázdnin Vlaďka pravidelně připravuje v pavilónu na Grébovce, patří mezi to nejzajímavější, s čím jsem se kdy setkal. Přitažlivé téma podtržené kulturním zážitkem, kvalitní živá hudba, pohoštění a opět vína, ze kterých se mi chuťové buňky dokáží splašit. Škoda, že v rámci těchto večírků na poznámky o ochutnávaných vínech čas nedojde. Všechno dávno vypito, co to bylo za ochutnávaná vína, už zpětně z paměti nevylovím. Tak jen povzdech, Vlaďko, obdivuji to, co děláš. Smekám před tvým zážitkovým soaré, vína, se kterými jsem se u tebe setkal, mne jasně směřují do světa povedených vín, se kterými chci prožít zbytek života.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat