Rozhovor o severoitalských vínech

Pokud dostanete chuť na víno z některého z italských vinařství, sednete do auta a možná za nějakých šest, sedm hodin můžete být po dálnici u Lago di Garda. Sotva projedete alpské průsmyky a začnete sjíždět do vnitrozemí, začnou se objevovat první vinice a pak už to chce jen přípravu, spustit navigaci a ta už vás dovede, kam potřebujete. Do některého z vinařství oblast Veneto. Kdo má raději spíš trasu přes Vídeň a přijede do Itálie ze severovýchodní strany, také tam směrem k hranicím ze Slovinskem na vinice brzo narazí. Tentokrát ve vinařské oblasti Friuli.

Už jsme tu v našich textech do oblasti Veneto několikrát nakoukli, ale zdaleka jsme nepopsali všechny naše zážitky, které máme s těmito víny ze severu Itálie spojeny. Obecně platí, že pro vína z této oblasti nabídka převyšuje poptávku. Jednak to je určitě nadprodukcí vín, která nemají zas tak dobrou pověst pro své specifické znaky, jednak je tu pak snaha vyrobit velké objemy levných vín za minimální cenu, což vede k nízké redukci hroznů na vinici a pak ke snížení kvality výsledného vína. Na druhou stranu, my Češi a Moravané k vínům ze severu Itálie máme slabost. Jsou to vína z podobného kulturního prostředí bývalého Rakouska – Uherska. Co se vín týče, produkují se tu jednoodrůdová vína, až na výjimky několika autochtonních odrůd, jsou to většinou nám dobře známé odrůdy, se kterými se můžeme setkávat i na našich vinicích, či vinicích v Německu, Rakousku, Slovensku či Slovinsku.

Využili jsme s Jardou možnosti zúčastnit se degustace, kterou vedl Martin ze společnosti Kupmeto. Představil a krásně uvedl vína ze tří vinařství právě z vinařských oblastí Veneto a Friuli. Z té první pochází vinařství Zenato Azienda Vitivinicola Srl., se sídlem
v Peschiera del Garda, hospodařící na 95 hektarech v nejvhodnějších oblastech Lugana a v klasické oblasti Valpolicella. Z Frulia pak pochází dvě na ochutnávce uvedená vinařství Marco Felluga a Russiz Superiore, obě patřící pod rodinu Fellugů. Nacházejí se v regionu Collio se samostatným DOC, která je charakteristická blízkostí Jaderského moře na jedné straně a Julskými Alpami na straně druhé. Klima je ideální pro vinařství, s teplými dny a chladnými nocemi na jaře a s mírnými léty.

Sotva jsme dopili poslední vzorek vín, měli jsme potřebu si to pro sebe zhodnotit. Každý jsme si vzali na paškál část vín. Tak pojďme na to, nabízí se první otázka.

Rodane, jak tě oslovila bílá vína?

R: Dneska to byla evidentně přesilovka Rulandského šedého, teda omlouvám se za náš český výraz, správně bych se měl držet místního názvu Pinot Grigio. Ze šesti nabídnutých vzorků to byly tři. Na druhou stranu, pochvala organizátorům, každý z nabízených šeďáků byl úplně jiný. Ten první z vinařství Zenato byl lehký, květinovo-citrusový, s hezkou mineralitou na pozadí. Snadno k pití, ale dohromady, nebyl důvod ho vyhledávat. Druhý vzorek z vinařství Marco Felluga s chráněným označením Mongris, zdůrazňující pouze jednu přiznanou odrůdu vína, byl na opačné straně škály, plné a výrazné víno, které bych si dokázal představit, že mu budu věnovat večer. A do třetice Pinot Grigio z vinařství Russiz Superiore. Byl nám představen jako víno sklízející úspěchy, víno s potenciálem, bez líbivé aromatiky, spíše takové profesorské, co bychom měli podrobit dlouhému zkoumání. Přiznám se, asi mne v té smršti degustovaných vín právě daný večer neoslovilo.

Nebude to tím, že Rulandské šedé není tvou oblíbenou odrůdou? Co další vína?

R: To je pravda, na druhou stranu, na šeďáku jsem na Moravě začínal, byť jsem se posunul už do světa rýňáku a veltlínu, tu a tam mne tato odrůda překvapit dokáže. Ale zpátky k ochutnávce. Ještě byly na programu další tři vzorky. Cuvée z apelace Soave Classico od vinařství Zenato, Savignon blanc od Marco Fellugy a Chardonnay Santa Cristina od Zenata. Soave je zajímavým fenoménem. Kdo se dostal za totáče k italským vínům, kdo byl u otvírání pizzerií v letech devadesátých, zná dvě italská vína. Chianti v karafě opletené lýkem a právě Soave. Tuctová vína bez zvláštního zážitku. Tentokrát lze vínu přiznat, že na něm rozhodně něco bylo, alespoň jeho pitelnost, určitě bych dokázal pokračovat, nerušilo, byť ve mne nezanechalo zapamatovatelnou stopu. Se Sauvignonem jsem měl problém. Obdivuji totiž aromatická vína z této odrůdy z jakéhokoliv konce světa, toto šlo možná trochu víc tím francouzským směrem k potlačené aromatice, jen lehká herbálnost, bílá květy, pokud ovoce, tak jen nezralé meruňky. Osobně mi vadí, když mi ve vůni něco nehraje, tak tady to byla roztěkanost, řekl bych až trochu zaprděnost.

Zatím jsi k ochutnávaným vínům dost kritický. To tě vážně nic nenadchlo?

R: Jedno z vín mi radost udělalo. Bylo to Chardonnay Santa Cristina od Lago di Garda. Oproti ostatním vzorkům prošlo školením na dubovém sudu a už nebylo ani tak mladé. Šlo o ročník 2017. Bylo harmonické, komplexní s delší dochutí. Byť bylo nabízeno uprostřed vzorků a mělo být upozaděno těmi následujícími, u mne naopak nastavilo kritérium vyššího stupně koštovatelnosti, které už žádné z dalších vín nepřekonalo. Takže shrnu-li to, hvězdičku na této degustaci ode mne dostalo právě zmíněné Chardonnay a pak Pinot Grigio Mongris.

Bílá vína jsme zhodnotili, pojďme na červená. Jardo, máš už za sebou ochutnávky z různých konců Itálie. Jak se díváš na červená vína vinařských oblastí Veneto a Friuli?

J: Když se řekne Benátsko neboli Veneto a červená vína, první, co mě napadne je Valpolicella. To je ale samo o sobě velké téma a určitě stojí za to věnovat této podoblasti samostatný článek. V případě oblasti Friuli Venezia Giulia, jak zní celý název, mě napadne po hodně dlouhém přemýšlení odrůda Refosco. Vzpomenu si na návštěvu Tarvisia a poté bloudění mezi Rakouskem a Slovinskem při cestě do Triglavského národního parku. Po nápovědě bych asi přiznal, že o oblasti Collio už jsem někdy slyšel.

Zaujalo tě některé z ochutnávaných červených vín natolik, že by ses nebál ho nabídnout při posezení s tvými přáteli? Máš-li takové, můžeš prozradit proč?

J: Pokud by ve společnosti byla dámská převaha, nabídl bych Merlot. V případě převahy opačného pohlaví by to byl Cabernet Sauvignon. Ze všech prezentovaných vín tohoto večera mě nejvíce zaujaly právě tato dvě vína. Ostatní vzorky bych zařadil do pomyslné kategorie dobře pitelných vín, které mohou být dobrým společníkem při posezení nebo k lehkému občerstvení. Sám bych si je ale nekoupil a přátelům nenabízel. Merlot byl ve vůni krásně ovocný připomínající třešně a maliny. V chuti jemný, svěží a ovocný, hezky zakulacený. Cabernet Sauvignon byl mohutný s elegantní vůní, ze které vystupovaly tóny kompotovaných třešní a marmelády. Chuť odkryje to, co slibuje vůně. Je příjemně kořenitá s výraznějším tříslem a lesním ovocem. Tato dvě vína bych se nebál koupit a nabídnout přátelům.

Koštýře jako pomyslného ducha tohoto blogu a hlavního editora by tedy zajímalo celkové zhodnocení degustace, s jakými dojmy jste odcházeli?

J: Dovolím si shrnout večer za nás oba. Shodli jsme se na tom, že kvality Martina Kozáka jsou zárukou úspěchu večera. Má kultivovaný projev a velmi poutavý výklad, zároveň na vysoké odborné úrovni. Tentokrát se ale nepodařila volba místa pro degustaci. Sál novoměstské radnice s dřevěným stropem je krásný honosný prostor vhodný pro různé typy společenských akcí. Pro řízenou degustaci se ale nehodí. Díky akustice působil velice rušivě jakýkoliv pohyb i nepříliš hlasitá konverzace. O klapajících podpatcích ani nemluvím. Pokud by se degustace konala jinde, hodnotil bych celkově pozitivně.

Ochutnávka severoitalských vín zapadla do mozaiky, kterou společně o Itálii, jejích vinařských regionech, odrůdách známých i autochtonních, vínech populárních či nových objevech, postupně oba skládáme. Bude to ještě dlouhá cesta, než si dovolíme říci, že nás tu již nic nepřekvapí. Ale koneckonců, to dobrodružné objevování je ve světě vína to nejkrásnější.

Jarda a Rodan