Dovolil jsem si v nadpisu k dnešnímu textu trochu zahrát s češtinou a parafrázovat jedno přísloví. No s češtinou… Golubok je vlastně odrůda vinné révy vyšlechtěná na Ukrajině. Takže název pochází odtamtud, jen možná my poznamenaní vzdělávacím systémem let dávno minulých a absolventi tříd s povinnou ruštinou tomu jaksi stále rozumíme. Jak se dostala téměř neznámá odrůda k nám na Moravu? Hledal se způsob, jak červeným vínům dodat tmavě rudou barvu. Volila se cesta, kdy se do jednoodrůdového vína přidá v malém povoleném množství takzvaná barvířka. Jde o bobule révy s velkým obsahem pigmentu ve slupce a většinou i červenou barvou dužiny. Některá z těchto vín mnozí z vás znají a vyhledávají, jedná se například o Alibernet, Neronet či Rubinet. V roce 1994 přivezl právě k těmto účelům odrůdu Golubok z Ukrajiny do Čejkovic uznávaný profesor přes vinou révu pan Vilém Kraus.
Pokud jste na Golubok dosud nenarazili, bude to asi tím, že se ho nedařilo zkrotit tak, aby se stal oblíbenou a vyhledávanou odrůdou. Tato réva zůstala spíše výjimečně jen u některých drobných vinařů jako rarita, prakticky se u nás nerozšířila. Možná pro svůj interspecifický původ není ani zapsaná ve státní odrůdové knize, takže kdo z ní produkuje víno, dělá to jen pro přátele či posezení ve sklepě. Není to však škoda? Určitě, sám jsem již ochutnal krásná vína z této netradiční odrůdy.
Před několika lety jsme s rodinou chtěli strávit pár dní v Čejkovicích a objevovat zde a v okolí dobrá vína. Na doporučení jsem se dostal k panu Jaroslavu Pavkovi, který právě dobudoval nad degustační místností velmi hezké ubytování. Provedl nás vinicí, nakoukli jsme k němu do sklepa a ochutnali pár jeho vín. Nabídnul nám především bílá vína, některá suchá, některá s vyšším cukrem. Dalo se z nich vybrat, dodnes od něho vyhledávám například Neuburské, Ryzlink vlašský či Pálavu. Z červených měl tehdy v lahvích jen dvě odrůdy. Ochutnali jsme jednak André, které bylo vyšlechtěno vlastně nedaleko ve Velkých Pavlovicích, a jednak v té době pro mne zcela neznámý Golubok.
Jakže vlastně Golubok voní a chutná? Začnu popořadě. Jak už jsem se zmínil, jde o interspecifickou odrůdu se zastoupením druhů Vitis vinifera a Vitis amurensis. Jak už z názvu vyplývá, réva amurská pochází z Asie, geneticky dala Goluboku do vínku odolnost vůči mrazu, plísním a hnilobám. Na křížení se postupně podílela řada odrůd, jako jsou Siewiernyj, Sorok Liet Oktabria, Odesskij Rannij, Alicante Bouschet a Cabernet Sauvignon.
Barva vína je neuvěřitelně inkoustově černá, možná jen při pohledu přes sklenku vína přímo do světelného zdroje lze spatřit fialové okraje. Vůně není na červené víno přímo typická, dá se říci, že je i zvláštní. Možná z něho vycházejí hluboké tóny černého rybízu, možná kulatost višní, možná trpkost brusinek. Ve středně dlouhé chuti jsem já sám narazil na hořkou čokoládu a povidla ze švestek. Nesmím však zapomenout na kabernetové tóny podpořené výraznými třísly v závěru. Dá se zjednodušeně říci, že je to při ochutnávání neustálý boj mezi ovocností ve vůni a hrubostí i nasládlostí zemitých taninů v chuti.
Golubok od Jaroslava Pavky překvapí ještě něčím. Tak, jak ho tato odrůda provází roky jeho vinaření, tak vinař přišel na to, že pokud ho udrží podobně jako ostatní bílá vína bez dlouhé macerace na slupkách, rmut vylisuje hned z kraje, získá příjemně ovocité víno s tóny čokolády a potlačí místy až nepříjemnou bylinnost a trpkost tříslovin. Nebyla to z mé strany obliba na první dobrou, musel jsem ke Golubkovi hledat cestu několik let. Ale tak, jak se Pavkovi povedl ročník 2017, na to budu ještě dlouho vzpomínat. Co na závěr? Moc se mi líbí, co jsem se o tomto vínu dočetl na webu. Jeho divokost se dá přirovnat k roztančené cikánce, co s rudě namalovanými rty pokouší chlapy, aby ji políbili přes okraj sklenice…
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat