Čím víc se blíží letní měsíce, tím víc se tu s Jardou v našich textech touláme po Itálii… Před nedávnem jsme na blogu obdivovali dva italské ostrovy Sardinii a Sicílii. Rozhodl jsem mozaiku zážitků doplnit ještě o Ischii, menší z hlavních ostrovů, ke kterému mám citově blízko. Kdy to začalo? Odpověď mám připravenou. Po shlédnutí americké komedie „Nebožtíci přejí lásce“. Tento film se líbil už mým rodičům, nenechali ho v kinech či v televizi propást, a byl to jeden z těch filmů, na který i přes mírnou lechtivost námětu jsme se my děti školou povinné mohli dívat. Rozehrávání příběhu na jednom z nejkrásnějších míst světa, na ostrově v Neapolském zálivu, kouzelné prostředí přímořského hotýlku u města Forio a koneckonců i herecké obsazení se skvělým českým dabingem, to vše přeneslo lásku k tomuto filmu i na mne a vydržela mi až do dneška. Nedá se teda ničemu divit, že jsem ostrov Ischia musel vidět na vlastní oči.
Cesta letadlem do Neapole, něco přes hodinu trajektem přes záliv a pak téměř přes celý ostrov po jeho severním okraji až do Foria… Měl jsem načteno, co nás zde bude čekat. Všudypřítomné termální prameny, každý hotel má bazének s vyvěrající teplou vodou, komu to nestačí, může si vybrat některé z přímořských lázní. Písčité pláže, jedny z nejkrásnějších v celé Itálii. A k tomu všemu Forio, starobylé městečko se středověkými uličkami a náměstíčky, s domy s barevnými fasádami, na návrší pak stojící sněhobílý kostelík Santa Maria del Soccorso s nádherným výhledem na širé moře, kde se právě klíčová scéna se zmizením nebožtíků odehrála…
Jasně nemohlo chybět ani mé očekávání, že narazím na některé z vyhlášených místních vín. Ostrov Ischia je přiřazen k pevninské Kampánii, ale má své vlastní DOC, pokrývající celé území. Stejně jako na jiných místech Itálie, i zde jsou stanoveny odrůdy, z nichž se v DOC může vyrábět víno, pravidla vymezují složení a procentuální poměry jednotlivých vín. Z bílých hroznů se na Ischii mohou pěstovat dvě autochtonní odrůdy, jednak Biancolella a pak Forastera. Bílé odrůdy se používají na vína DOC Ischia v přesně stanovených kategoriích Bianco, Biancolella, Forastera a Superiore.
Co se Biancolelly týká, dostala se sem pravděpodobně z Korsiky, kde je známá pod názvem Petite Blanche. Co vína z této odrůdy dělá atraktivní, je horké a větrné podnebí a sopečná půda ostrova, která do něho předává minerály a slanost. Vinice se zde navíc nacházejí ve středu ostrova na terasách umístěných na bocích vyhaslé sopky Epomeo, vinná réva se zde pěstuje až do výše 500 metrů nad mořem. Víno z bobulí Biancolella má slámově žlutou barvu a ovocnou vůní s příjemnými tóny citrusů a žlutého ovoce, s mandlemi a mírnou kořenitostí na pozadí. To vše je podepřeno dobrou svěžestí a mineralitou.
Podobně si DOC stanovilo podmínky i pro výrobu červených vín. K zařazení jsou zde jen dvě odrůdy, jednak Piedirosso (místně Pèr e Palummo) a jednak Guarnaccia. Že vám to nic neříká? A co když vám prozradím, že Guarnaccia se vyskytuje rovněž na Sardinii a nazývají ji zde Cannonau? Zajímavá jsou i povolená vína v DOC, vinaři mohou označovat svá vína jako Ischia Rosso jen z uvedených odrůd ve vymezeném složení, dále samostatně Piedirosso a případně dezertní víno Passito, opět z odrůdy Piedirosso. Proč se nevyrábí odrůdové víno z Cannonau, co tak obdivujeme na Sardinii, jsem při dobré vůli nedohledal.
Vzpomínek na dovolenou na Ischii spojených s vínem mám řadu. Jako dneska vidím, jak jsme chodili z hotelu na pláž přes malou vinici, kde dozrávaly hrozny Biancolelly, fotografii jednoho z hroznů mám stále jako tapetu na mobilu. Vzpomínám, jak jsem se jeden večer při procházce Fioriem zapomněl ve vinotéce a rodina mne musela hledat, já jen přitom obdivoval rozmanitost nabídky místních vín… Škoda, že jsme se opět vraceli nazpět letadlem a já si tak přivezl na památku do Prahy jen jednu zakoupenou lahev.
Byla to Biancolella DOC z nejstaršího vinného domu na ostrově Perrazzo, ročník 2008. Vinařství si zakládá na prováděné kryomaceraci a na měkkém lisování. Svá vína majitelé zasvětili zakladateli vinařství, obchodníkovi s vínem v druhé polovině devatenáctého století, a nazvali je po něm Don Alfonzo. Ochutnávané víno mělo ve vůni znát ovoce a květiny, v chuti bylo příjemně suché s mandlovou dochutí. S obsahem alkoholu 12 % vol. se blížilo k vínům v DOC zařazovaným v případě bílého vína Bianco jako superiore.
Pobyt na Ischii rozhodně stál za to, moc jsme si ho užili, jak moře, pramenů, dobrot v pizzeriích u moře, tak vín v horkých podvečerech na terase před apartmánem… Jen někdy s úsměvem říkám, škoda, že se nám nepodařilo zažít nic z toho, co potkalo hrdiny filmu o nebožtících. Ze všeho nejraději si vybavuji scénu, jak tam hlavní postavy protancují celý večer na prázdném parketu a hotelový orchestr hraje krásné italské melodie jen pro ně. Na závěr večera se pak jdou vykoupat do nedalekého moře. No, třeba se mi to ještě někdy na Ischii zažít podaří.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat