Pravidelní čtenáři

pondělí 8. června 2020

Mendoza a Malbec

Mám rád cestování, poznávání nových světů, lidí, jejich kultury, gastronomie a samozřejmě vína. Ne všechny cesty, které jsem podnikl, byly bezprostředně zaměřeny na víno. Dokonce bych řekl, že většina byla primárně spojena s něčím jiným a svět vína se až později připojil. Byla by škoda neochutnat třeba řecká vína na ostrově Kefalonia, která sice ve větší míře neopustila tento krásný ostrov, ale k jídlu a k místní kultuře rozhodně patří. Byl jsem v jednom takovém menším vinařství při průzkumu krás ostrova a hezké je, že to vůbec nebylo v plánu. Našli jsme ho úplně náhodou. Dodnes na návštěvu tohoto malého neznámého vinařství rád vzpomínám. Nedá se ale říci, že by se sem jezdilo jen za vínem, je to takový bonus.
Pak jsou cesty, které sice zaměřené přímo vinařsky nejsou, ale u kterých je putování za vínem téměř povinností. Třeba taková letní rodinná dovolená do minule zmíněné Apulie nebo služební cesta třeba do Florencie. V tom případě přichází zkoumání možností a příprava, jakýže podnik nebo vinařství by se dalo navštívit, pokud okolnosti dovolí.
Jsou ale i cesty, u kterých se popravdě nedá očekávat z pohledu vína nic zajímavého. Takovou cestu jsme podnikli s naší tehdy dvouletou dcerou a cílem byla Dominikánská republika. Z pohledu nezávislého cestovatele to není nijak zajímavá destinace, nachází se tam nicméně krásné pláže, jejichž reklamní fotografie, které zachycují pravý karibský ráj, obsazují první příčky. Cílem bylo hlavně relaxování a koupání. A přece se může stát něco, co nečekáte a zanechá to ve vás hezké vzpomínky.

Naše dcera se při bazénovém řádění seznámila s přibližně stejně starou kamarádkou a trávili spolu hodně času. Holky si sice jazykově nerozuměly, jedna mluvila česky, druhá španělsky, ale to jim vůbec nevadilo. S tátou oné kamarádky jsme se při hlídání našich ratolestí dali do řeči. Začalo to obvyklou zdvořilostní konverzací. Odkud jsme, jak se nám tady líbí, znáte to. Rodrigo byl z Argentiny. „Ze západu nebo z východu?“, ptal jsem se. Odpověděl, že ze západu. „Na západě znám jenom Mendozu“, bylo mojí reakcí. Rodrigo radostně povyskočil, že on je z Mendozy. A hned jestli mám rád víno, nebo proč znám Mendozu. Nikdy jsem v Argentině nebyl, myslel jsem to tak, že jediné argentinské město na západě, které znám, je právě Mendoza. Ale zase mám rád víno, a i když jsem tedy ještě moc neznal argentinský svět vín, něco málo jsem o něm věděl. Moc hezky jsme si povídali, až jsme se dohodli, že bychom mohli zajít v hotelu společně na večeři a pokračovat v povídání u vína.
Objednali jsme si jak jinak argentinský steak a k němu Malbec, který vybral Rodrigo. Vyprávěl o sobě, že s vínem se setkává téměř odmala a nyní se věnuje obchodu. Se zaujetím mluvil o Argentině, o vínech a vinařských oblastech, o pěstovaných odrůdách a hlavně o Malbecu, který je pro Mendozu typický. Nejhezčí byly takové ty úsměvné protiklady vyplývající z toho, že Argentina leží na jižní polokouli. Třeba když se říká, že „je leden, léto je v plném proudu“, nebo „potřebovali jsme hodně sluníčka, tak jsme zvolili severní svah“.

Toto setkání ve mně zanechalo krásné vzpomínky a motivovalo mne se o Argentině dozvědět víc. Od té doby jsem nastudoval o této zajímavé zemi spoustu informací, pochopitelně ochutnal i nepočítaje argentinských vín včetně mých oblíbených Malbeců. O tom však zas někdy příště. Doufám, že se mi brzy podaří splnit můj sen a tuto vzdálenou zemi navštívit. Až tam budu, určitě neminu místo, o kterém jsem toho hodně slyšel od přátelského argentinského obchodníka, navštívím Mendozu…
Jarda

Žádné komentáře:

Okomentovat