Nebylo všechno při objevování kouzla dobrých vín tak bezproblémové, občas tam byla setkání, na něž s odstupem času nejsem právě pyšný. Mezi ně řadím i první ochutnávku vín s rukopisem pana Vojtěcha Kušiny ze Školního statku Mělník. Vinařství slouží primárně pro potřeby České zahradnické akademie v Mělníku, zastřešující střední a vyšší odbornou školu zahradnickou, ale jeho sláva dávno přerostla parametry školního záhumenku.
Bylo to ještě v devadesátkách, kdy jsme jezdili pracovně na uhelnou elektrárnu v Horních Počaplech u Mělníka. Její tehdejší ředitel Karel pocházel ze Slovácka a měl víno prakticky v genech. S celou naší pracovní skupinou si rozuměl, takže se asi nebude nikdo divit, že slovo dalo slovo a při jedné naší vícedenní návštěvě elektrárny nás pozval na víno. A to nikoliv ledajaké. Na místní víno ze Školního statku Mělník.
Vybavuji si z toho večera jen tak útržky, pan Kušina nám o vínech moc hezky povídal, ale mně připadala všechna k mé chuti nepřístupná, rozhodně s vyšší kyselinkou, chápejte laika, co o víně prakticky v té době nic nevěděl. Zkrátka jsem to uzavřel, že Čechy na víno nejsou, hrozny nedozrávají do potřebného cukru a že když víno, tak hezky slaďoučké ze sámošky. Dnes bych si za své názory vlepil pár pohlavků…
Podruhé jsem pana Kušinu a jeho vína potkal o pár let později na společenské akci na zámku Štiřín. Nebylo to ještě zas tak dlouho, abychom si oba na naše první setkání při degustaci vín v Mělníku nevzpomněli, na druhou stranu jsem už zpozorněl. Nabízená vína měla v sobě něco, co mne k nim přitahovalo, co mne lákalo je ochutnávat víc a víc. Uvědomil jsem si, že i takový severně položený region má své přednosti, a právě pro ně stojí za to tato vína vyhledávat. Znáte to, už Karel IV. s Buškem z Velhartic…
Od té doby se tu a tam k nějaké lahvi ze Školního statku Mělník dostanu a mohu tak potvrdit, že úspěchy pana Kušiny na české vinařské scéně jsou zasloužené. Dá se i říci, že jak jsem se po letech propil do kouzla Ryzlinku rýnského, tak mne čím dál víc lákají i šťavnaté rýňáky z Mělníka. Věřím, že to ještě nějaký čas vydrží, už jsem od jedovatých jazyků zaslechl, že vzhledem k postupnému oteplování už ty nejlepší roky pro pěstování Ryzlinku rýnského na Mělnicku skončily.
Před nedávnem jsem se dostal k vínu ze Školního statku Mělník, ze kterého jsem byl přímo unešený. Ryzlink rýnský, suchý, v kabinetu, ročník 2015. Ze dvou lokalit, na kterých statek hospodaří, tyto hrozny pocházely z Liběchova, kousek severněji za Mělníkem, ze 30 let staré trati Liběchovická. Po čase zrání v lahvi došel rýňák do fáze, kdy primární aromatiku postupně vytlačila kořenitost a mineralita v závěru. Už před dvěma roky sklízel velký úspěch na soutěžích, dnes raději nebudu říkat, že je ještě lepší, aby mi ho všichni nevykoupili.
Mám rád šťastné konce. Po dvaceti letech jsem se vrátil k mým začátkům a uvědomuji si chyby, které jsem při nich dělal. Mohl bych závidět mladým, kteří se k dobrým vínům dostávají hned, aniž by museli projít víny v litrovkách, jako byly Ostravský kahan, Sklepmistr, Dačického pohár a podobně. Ale na druhou stranu vím, že právě bez toho propití ke kvalitě, bych nebyl tam, kde dneska jsem. Navíc se k chybám přiznám a před takovými vinaři, jako je pan Kušina, dodatečně smekám.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat