Kdo čte mé texty pozorně, zachytil, že při nákupech v potravinových marketech pár kilometrů od hranic u sousedů v Německu s oblibou navštěvuji regály s jejich víny. Aby bylo zcela jasno, regály s německými víny. Musel bych být na hlavu padlý, kdybych si tam za ta léta nevšimnul typické franské lahve na víno, tzv. Bocksbeutel. Dočetl jsem se o ní, že tvar této lahve je regulovaný, kromě vína je jiné použití zakázané. Navíc je tato zajímavá lahev sama o sobě známkou kvality pro výhradně jakostní a přívlastková vína. A to převážně pro jednu odrůdu typickou pro Franky, pro Sylvánské zelené.
Neodolal jsem a průběžně si vína z Franken Weingalerie plněná standardně do placaté nízké lahve kupoval a doma poctivě ochutnával. Zajímaly mne především méně obvyklé odrůdy, se kterými se běžně v Čechách nepotkáte. Říká vám něco bílá odrůda Bacchus? Nebo červená odrůda Domina? Vedle těchto dvou pak asi nebude bílý Silvaner pro mnohé žádným překvapením.
Bacchus mi dost chutnal, mám u něho ve svých poznámkách čtyři hvězdičky. Současně pak mám ještě připsáno, že nezapře své rodiče. Kdo jimi jsou? Jde o kříženec odrůd Sylvánského zeleného a Ryzlinku rýnského s další známou odrůdou Müller Thurgau. Vyšlechtěno bylo v Německu roku 1933. Je populární jak v Německu, tak i například v Anglii, kde je oceňováno ranější zrání a vysoká cukernatost. Koneckonců i mnou ochutnávané víno bylo polosuché.
To v případě Dominy jsem už byl při hodnocení opatrnější, dokonce jsem i v dalším ročníku půlbod snížil. Jedná se o křížení odrůd Modrý Portugal a Rulandské modré z roku 1927. Právě asi ta ovocitost Modrého Portugalu mne od vín tohoto typu odrazuje. Ochutnávané víno bylo tmavší, ve vůni a chuti rybízové a v celkovém projevu hodně zralé a měkčí, neobsahovalo ani dostatek taninů, ani výraznější kyselinku. Zkrátka bych to mohl uzavřít, že nešlo o víno, se kterým se běžně setkáváte, ale rozhodně se nejednalo o víno nezajímavé.
Do třetice jsem z Weingalerie ochutnával Silvaner. Pro upřesnění, vzpomínám na dobu, kdy jsem na víno této odrůdy z moravských vinohradů prakticky nenarazil. Uvádí se, že se jedná o kříženec ze samovolného opylení Tramínu červeného a mně neznámé odrůdy Rakouského bílého. Při ochutnání z něho lezly vyšší kyselinky, ve vůni jsem registroval tóny bylinek, ale současně i žlutých jablek, v chuti jsem pak zaznamenal citrusy a banány. Netušil jsem, že se po tomto prvním koštu až po letech dostanu k výborným zástupcům této odrůdy.
Celá Weingalerie je dílem Die Winzergemeinschaft Franken eG (GWF). Tento svaz vytvořilo více než 2100 vinařů, kteří navazují na tradici, ale současně se pokoušejí i o inovace, aby produkovali kvalitní franská vína. Hrozny pěstují na 1200 ha v lokalitách charakteristických mírným podnebím a půdou bohatou na minerály. Přestože se na své produkci vinaři podílejí společně, každý z nich pochází z jiné lokality či vinice a díky tomu dává vínu vlastní charakteristickou stopu.
Těším se na další cestu za nákupy do Německa, i když asi jednu změnu zaznamenám. Franken Weingalerie změnila design a nově jsou vína plněna do štíhlých vysokých sedmiček. Zajímá vás, co vše můžete z nabídky typických reprezentantů franských vín ochutnat? Z bílých vín Weisser Burgunder, Grauer Burgunder, Bacchus, Riesling a Silvaner, dále jedno roséčko v cuvée a z červených vín Dornfelder, Spätburgunder a Domina. Tři doporučení ode mne máte, ostatní musíte přechutnat sami.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat