Colmar. Jak jsem se tu již zmiňoval, stalo se mi toto město klíčem k bráně vinařské pevnosti jménem Alsasko. Okouzlil mne svým duchem, když jsme se tu s rodinou procházeli jeho starým centrem (Vieux Colmar), zašli na místní trh, odkud již nebylo daleko ke kanálu s loďkami (Petite Venise). Fotoaparáty pilně zachycovaly pestrobarevné historické budovy se známky různých stavebních slohů, přesto však s patrným projevem specifické kultury na pomezí německého a francouzského vlivu.
Přestože chci vzdát hold tomuto krásnému kousku Alsaska, nakonec i na ten konkurenční Štrasburk dojde. Vyrazili jsme tehdy z hotelu Logis Beauséjour směrem k Domininician Church a sotva jsme přešli Route de Selestat, propadl jsem své vášni pro víno. Pojďme se podívat, co tu prodávají… Padl mi totiž do oka supermarket Monoprix, ani velký, ani malý, jak jinak, s velkou nabídkou francouzských vín. Procházel jsem mezi regály, až se dostal k místu, kde bylo několik palet s nabízenými víny. Nevím, jak to máte vy, koupil bych v té chvíli všechno, pokud zvolit to nejlepší, jakž takž bych mohl vyhledat zajímavé kousky z Cotes de Rhone, Bordeaux či Burgundy. Ale to snad ne. Byl jsem v Alsasku, musím vybírat mezi alsaskými víny, která jsem do té doby prakticky neznal. Tak jsem se pustil do studia etiket.
Jak už to v takových chvílích chodí, pomohla mi náhoda. O kus dál vidím dámu, sice v letech, ale jak už to ve Francii chodí, prostě šik. Slušelo jí to, vyzařovala z ní energie, zájem žít na plné pecky. Dívám se jí do vozíku, skládala si do něho minimálně šest lahví, chcete-li jednu krabici stejných vín s výraznou etiketou. Nedalo mi to, slušně pozdravil a anglicky se optal, zda s tím má zkušenost. Rozhovor to sice plynulý nebyl, v odpovědi bylo více francouzských slov než těch, kterým bych rozuměl, ale jedno jsem pochopil jistě. Nabízené červené víno s etiketou Hospices de Strasbourg je v tomto krámu to nejlepší, co si mohu koupit. Dokonce ta paní udělala kouzelnou věc, kterou bych nečekal. Vyndala mi z vozíku, jednu lahev, kterou jsem si před tím do něho po pracném výběru uložil, a vložila mi tam právě ono víno, o kterém jsme se spolu bavili. Měl jsem radost z takového nákupu, opatrně jsem pak celé odpoledne nosil víno v tašce přes rameno, abych ho náhodou nerozbil…
Teprve po návratu domů jsem si dohledal, co jsem to vlastně koupil. Výrazná etiketa Hospices de Strasbourg odkazovala na historické vinné sklepy pod občanskou nemocnicí ve Štrasburku. Pocházejí ze čtrnáctého století, kdy se v nemocnici začalo dělat víno z vlastních vinic, ke kterým přišla vlastně náhodou. Někteří z pacientů hradili za ošetření právě převedením části svých vinic. Postupně se plochy, na kterých nemocnice pěstovala vinnou révu rozšiřovaly natolik, že z vlastní produkce dávala léta svým pacientům jako lék dva až tři litry vína denně. Od té doby se zachoval ve sklepě pod nemocnicí jeden plný sud z roku 1472, jde o nejstarší víno na světě skladované v sudech. Pro zajímavost se uvádí, že se z něho koštovalo za tu dobu jen třikrát, naposledy při osvobození Colmaru na konci druhé světové války.
Nic tak úžasného, jako je léčba vínem, však netrvá věčně, nepřežila konec devatenáctého století. Poté už využití sklepů postupně skomíralo, až se víno v nemocnici přestalo vyrábět úplně. Je obdivuhodné, že však francouzští vinaři nenechali zmíněnou vinařskou tradici ve štrasburské nemocnici zaniknout. Dala se jich v devadesátých letech asi třicítka dohromady, vytvořili vinařské družstvo, které si vinice od nemocnice pronajalo. Namísto nájmu v penězích začali vinaři část úrody z pronajatých vinic odvádět vyrobenými víny nazpátek nemocnici, která je pod svou značkou dále prodává. Kvality se dosahuje pečlivým výběrem ze vzorků na slepo, takže jedna odrůda může meziročně změnit dodavatele. Podařilo se tímto rozhodnutím krásné sklepy udržet při životě, sedmisetletý prodej vlastních vín uchovat a mimo jiné tak pro nemocnici získat potřebné finanční prostředky.
Cože jsem to vlastně ochutnal za alsaské víno? Byl to Pinot Noir Cuvée des Hospices de Strasbourg z konkrétních vinic, o které se stará Cave de Beblenheim. Povedené víno s brilantní světle červenou barvou, ve vůni bylo elegantní, nejlépe snad s tóny po červeném zahradním ovoci, v chuti náznaky malin a třešní. Na závěr jsem ocenil dlouhou komplexní a harmonickou dochuť. Nádherná vzpomínka na AOC Alsace, na Colmar, na Hospice de Strasbourg…
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat