Držel jsem prázdnou sklenku mezi prsty. Chvíle váhání a pak jsem natáhl ruku přes stůl nad vystavenými lahvemi vína. Vinař se nenechal rozptýlit a v angličtině dál vyprávěl o svých vínech z burgundských Zlatých svahů - Côte-d'Or. Přitom mi však velmi pozorně nalil vzorek vína až k degustační rysce. Cihlově červené víno s hnědými okraji… Rázem mne dostala omamná hřejivě kouřová vůně pinotu, připomínající mi švestková povidla, po prvním doušku pak v chuti přecházející do tmavých peckovin, černého rybízu komplexně umocněného jemnými zakulacenými taniny.
Na tuto degustaci špičkových burgundských vín jen tak nezapomenu. Navštěvoval jsem v té době pravidelně vinotéku Wines Home v pražské Bílkově ulici, každá ze zde konaných degustací přede mnou otvírala úžasný a nekonečný svět vína. Aby to nemátlo, nebylo to vůbec o alkoholu, ale o poznávání dosud mně neznámého a tajemného, spolu se zážitky spojenými s vyprávěním o pěstování, výrobě a hodnocení vín. Proč si vybavuji právě toto? Možná, že mne ten požitek z degustace burgundských pinotů docela dost stál. Za každý vzorek se totiž platilo samostatně, právě těch pár loků, ne které nemohu zapomenout, mne přišlo téměř na dvě stovky. Určitě bych za to tehdy mohl mít v supermarketu dvě, možná i tři lahve vína pro běžné večerní popíjení… Ale nelituji toho. Díky tomu jsem se pustil na cestu hledání těch nejlepších červených vín, která mi mohou vinaři nabídnout. Ano, mluvím právě o Pinot Noir.
Od té doby se urodila ve vinicích kvanta hroznů, v sudech stačilo projít fermentací množství rmutu, hotové víno se stočilo do statisíců lahví. Během těch dvanácti let jsem pak ochutnal nepočítaje dobrých i průměrných vín, ale slabost pro pinoty mi vydržela. Navštívím-li některého z vinařů, ať v Čechách, na Moravě, nebo i v zahraničí, vždy zjišťuji, zda u nich mohu ochutnat jejich nejlepší Pinot Noir. Některé z vinařů jsem tak dlouho ukecával, až koštýřem vytáhli jednu sklenku přímo ze sudu. To pak byla paráda…
Před tím, než nás všechny zaskočila ochranná karanténa, jsem se s rodinou a přáteli stačil vydat na pár dnů za vínem do Velkopavlovické vinařské oblasti. Ne, že bych neměl tipy na dobrá červená vína i odjinud z Čech či Moravy, ale tady na tom plácku od Pavlovic, přes Bořetice, Rakvice a Bílovice, až po Čejkovice a Poddvorov, tady se nemohu splést. Tady vždy zaručeně objevím u někoho ve sklepě krásný pinot.
Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Měl jsem štěstí a přivezl si sebou několik lahví Pinot Noir 2017, terroir Krásná hora, od Milana Sůkala z Nového Poddvorova, Rulandské modré 2016, od Vladimíra Kašíka z Nového Poddvorova a Rulandské modré 2017, barrique, od Michala Grégera z Rakvic.
Mám ta vína vyzvat na souboj? Ani náhodou. Chci jim všem dát šanci, aby mne přesvědčila o tom, že na Moravě vinaři dokáží udělat dobré červené, že jsou jejich pinoty pro milovníka vín zážitkem. No beru, že nejsou úplně stejná jako ta francouzská, ale i tak mne dokáží potěšit a povzbudit mne na cestě k dalšímu objevování krásných vín.
Proč se mezi sebou liší vína našich vinařů? Proč se liší ta samá naše a zahraniční vína? To si určitě dokážete odpovědět sami. To první, co hraje roli, je odrůda révy a její klony, včetně podnoží. V tom už naši moravští vinaři svět dohánějí, ale přece jen mnozí s restrukturalizací vinic teprve začínají. Dále jsou to klimatické a půdní podmínky. Tady na tom nikdy u nás nebudeme stejně jako ve špičkových oblastech světa, i když sucho a přezrávání hroznů postupně výhodu zahraničních vinic srovnává.
Pak je to určitě kouzelné slovo terroir. U nás ho teprve objevujeme, přesto pokud to grand cru na některé naší viniční trati máme, myslím, že to vinař zpravidla ještě rozmělní v celé šarži vína. Pak už zbývá si všímat hlavně práce vinaře a ročníku, kdy hrozny dozrály. Ano, právě to obojí je asi pro mne zatím to hlavní, čím se řídím při nákupu vína. Proto si vybírám Sůkaly, Kašíky a Grégery. Protože vím, co umí a dokáží, a věřím jim, že ze špatných hroznů mizerného ročníku dobrá vína zkoušet nebudou. Tak a teď jedno z těch jmenovaných vín beru do rukou a jdu ho pro radost se svými blízkými překoštovat…
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat