Pravidelní čtenáři

čtvrtek 29. února 2024

Občasníková onlajnovka

Nikdy bych neřekl, že si s přáteli nostalgicky vzpomeneme na covidové časy. Na onu dobu, kdy jsme buď sami koštovali víno doma a dojmy si museli nechat pro sebe, nebo jsme se sešli na tajňačku prohibičně s jedním dvěma přáteli, kteří se v rouškách připlížili ke mně do kanceláře natěšeni na pár skleniček, popřípadně jsme si vína společně otevřeli vlastně jediným povoleným způsobem, a to online pořádanými ochutnávkami. To se krabice se vzorky odeslala předem, pak se vinař přihlásil po síti ze svého sklepa a všichni připojení dostali informace, co pijí a co v tom mají cítit. Ne vždy se to podařilo, popisoval jsem to tu s povzdechem v případě mnou absolvované ochutnávky vín z Kolby.

Když s tím tentokrát přišel Dan Petřivalský, že bychom se touto formou mohli podívat do sklepa Břetislava Jakubíka ze slováckého Zlechova, přišlo mi to jako docela fajn nápad. Koupíme si vzorky společně se skupinkou přátel, sejdeme se někde a ochutnáme dobrá vína. Luděk se nabídl, že u něho by to šlo, má v prostorném obýváku velkou obrazovku, díky ní bychom o nic důležitého nepřišli… Oukej, jen jsme nakonec měli problém s tím nejdůležitějším, tj. s časem. Kdo mohl na první část, nemohl na druhou, kdo by i měl zájem, odjel právě do ciziny, nebo zrovna v onu dobu podnikal jiná privátní dobrodružství.



Já jsem to poctivě zvládl. Vlastně i Luděk a Evžen, takže jsme to celé uskutečnili ve třech. Teda v pondělí jsme byli ještě ve čtyřech, ale tak to má být, i tři mušketýři byli vlastně čtyři. Jak že se to líbilo? Jsem honěný v komunikačních dovednostech, vždy nás učili, že se má mluvit krátce a výstižně, v podstatě v nadpisech. Takže úvodem shrnutí. Onlajnovka se podařila… 

Přechutnali jsme tři šardonky, tři rýňáky, a navíc na závěr jednoho červeného Pinota. Vlastně šlo o vertikální souboj stejných odrůd z různých ročníků z jedné a té samé vinice. Vína se lišila kvalitou suroviny, či-li jak se hroznům podařilo vyzrát, a vlastně i zásahy ve sklepě, kdy část některé ze šarží dostala příležitost zrání ve vypáleném dubovém sudu.

Nikdy dříve jsem na Vinařství Jakubík ještě nenarazil. Když mi Dan v neděli předával krabici vín, zmínil se, že jsou vína od Jakubíka víny jeho gusta. Bral jsem to vlastně od něho jako pozvání do dobré společnosti, kde nám bude dobře a užijeme si to. Tato otázka byla ve vzduchu v průběhu online ochutnávky několikrát a na odpovědi jsme se prakticky všichni shodli. Vína byla fajn, nebylo mezi nimi prakticky žádné nepovedené, a byť jsme v hodnoceních přidávali různé připomínky, bylo to všechno v naprosté pohodě. Každý máme svůj jazýček a bylo by asi nenormální, kdybychom se na všem shodli.

Vinařství Jakubík ze Zlechova má 3 hektary vinic v údolí řeky Moravy, kousek od Starého Města a Uherského Hradiště. Evžen měl zájem o příběh, tady ho pan Jakubík poskytl. Právě údolím řeky Moravy k nám dorazili věrozvěsti Cyril s Metodějem. S velkou pravděpodobností putovali místy, kde jsou v současnosti vinice vinařství. Třeba i tam chvíli spočinuli, půdu nabrali do hrstí a pouštěli ji mezi prsty na zem. To se přece musí nějak ve víně projevit, ne?

A teď k oné odrůdové přehlídce vín. V první části jsme koštovali Chardonnay, tři vzorky z různých ročníků. První bylo nejmladší, výběr z hroznů 2021. Mělo vyšší kyselinku kolem 7,5 g a o chlup nižší cukr, takže ho již vinař zařadil už jako polosuché víno. Odrůdově bylo asi nejzajímavější, ale ta kyselinka… Cítil jsem ji ještě ráno, ale vypili jsme toho ten večer hodně, tak se na tom možná podepsalo i něco jiného.

Druhý vzorek pozdní sběr z ročníku 2020 prošel školením v barrique, jak se zmínil Ivan, chuťově pěkné víno, které však ve finále narazí do dubového prkna. Třetí vzorek byla šardonka pozdní sběr ročník 2019. Ta už byla kulaťoučká, harmonicky obsahovala vše, co měla, byť tu mladickou živelnost jsem v ní postrádal.

O dva dny později jsme otevřeli tři Ryzlinky rýnské. Neshodli jsme se na tom všichni, ale u mě rýňáky nad Chardonnay vyhrály. Přece jen to tak vidím, že Slovácko je této odrůdě zaslíbené. Trochu jsme v naší skupince podcenili přípravu. Luděk nechal všechny lahve do poslední chvíle chladit, což se podepsalo na skryté vůni, museli jsme si na avizovaný lipový květ počkat. Poctivě jsem sklenku zahříval v dlaních, nakonec jsem se dočkal.

A jak to prošlo naším hodnocením? Vítězem celé degustace byl u mě Ryzlink rýnský z pozdního sběru, ročník 2016. Někdo by se možná zalekl, že už může být za horizontem, ale opak byl pravdou. Už se tam tetelily minerály a petrolejové tóny, víno se zakulatilo, bylo harmonické a měl jsem ho takříkajíc plnou hubu. Druhý vzorek z ročníku 2018 byl úžasně medový, ani snad ne přímo od včeliček, ale jakési tóny, jako když vysáváte nektar z hluchavek či květu akátu… Jak jsem se přede všemi přiznal, po první sklence jsem byl rozpačitý, druhá už mě lapla a byl bych ochoten si v křesle do skleničky nalít celou lahev při sledování večerního televizního seriálu.

Nevyzdvihl jsem vzorek z ročníku 2019, byť právě tento rýňák se může chlubit řadou ocenění z celého světa. Abych mu neublížil, vrátil jsem se k němu v průběhu večera několikrát, zejména poté, co už jsem měl srovnání s ostatním přechutnanými víny. Názor jsem nezměnil, ale vždyť i třetí místo je přece krásné pořadí…

U mě neuspělo vlastně jen Rulandské modré, pozdní sběr z ročníku 2019. Barva a vůně dobrá, ale opět výrazná moravská kyselinka. Objíždím Slovácko v posledních letech pravidelně, hledám sympatická červená a zkrátka, už jsem si na Podluží našel jiné své favority. Pan Jakubík slíbil, že příště nasadí do koštu silnější kalibr, tak třeba své hodnocení poupravím.

Rodan


Žádné komentáře:

Okomentovat