Pravidelní čtenáři

neděle 17. března 2024

Novozélandské Sauvignony

Občas se to tak zamotá. Mám domluvenou služebku sto třicet kilometrů od Prahy a do toho se sejde řada pozvánek na opravdu povedené ochutnávky vín. Schůzku s ředitelem organizace k ukončení auditu se mi podařilo přeložit, ale kam ve volný večer vyrazit? Podlehl jsem sentimentu, domluvil se s dvěma přáteli a zašli jsme na degustaci vzorků vín z Nového Zélandu a Austrálie.

Měl bych asi vysvětlit, proč do toho tahám vzpomínky na doby dávno minulé. Vlastně jsem to tu možná popisoval ve svých generačních vínovinách, kdy jsem vzpomínal na doby, když jsem s objevováním vín začínal a dost zkraje jsem podlehl právě voňavoučkým Sauvignonům. Aromatika angreštových kompotů, akátového květu, černorybízových promnutých lístků mě navždy připoutala k bílým vínům, která do té doby z regálů večerek připomínala spíše zředěné octy, po nichž druhý den bolela hlava a pálila žáha.

Život s vínem mě po dvaceti letech už posunul o kousek dál, Sauvignony mohu i z Bordeaux či od Loiry, takže mnohem méně aromatiky, o to více rafinovanosti a překvapivých zážitků, co mě dokážou zpříjemnit večery. Ale popravdě, objevím-li někde etiketu s označením původu v Marlborough, neudržím se a jdu do toho. S velkou pravděpodobností opět narazím na milovaný angrešťák.


Tentokrát byl iniciátorem ochutnávky Martin Kozák z Kupmeto. Krásně povídal o své cestě na druhý konec světa, zabrousil do historie, do zeměpisu, do kultury života, do vinařského businessu… Škoda, že nás tam bylo ten večer tolik, takže byly chvíle, kdy jsem si musel informace spíš domýšlet. Čekalo nás celkem 11 vzorků, převážně charakteristické odrůdy, které bych z těchto vinařských oblastí očekával. Padla tam zmínka i o méně tradičních výsadbách hroznů přivezených převážně z kontinentální Evropy, ale k nim si budu muset najít cestu někdy příště.

A teď k tomu, o čem tu chci psát. Z pěti bílých vín jsme ochutnali dva Sauvignony, dvě Chardonnay a jedno cuvée Viognier / Rous / Marsannay. Koukám do poznámek a díky mé oblíbené hvězdičkové metodě mám jasno. Na plné čáře to u mě vyhrály novozélandské Sauvignony z vinařství Mount Riley.

Vinařství pěstuje své hrozny na horním severozápadním cípu jižního ostrova v oblasti Marlborough. Je zde charakteristická kombinace chladného podnebí se studenými nocemi, ale zároveň s teplými dny díky vysokému slunečního svitu, nízkých srážek a propustné, středně úrodné půdy.

Sauvignony zde vyrábějí z hroznů, které pocházejí ze dvou místních údolí Wairau a Awatere. Zvláště to druhé, které šplhá od moře až k vnitrozemskému pohoří je příznivé pro aromatické Sauvignony a přitažlivé Pinot Noiry. Ochutnali jsme dva vzorky. Pro mě byl zážitkem především první z nich, ročník 2023.

Lehce slámová až zelenkavá barva, ve vůni citrus, mučenka, angrešt, nebo snad černý rybíz? Ne podmanivý angrešt… Chuť velmi intenzivní, všechno to, co bylo v aromatice, plná pusa a křupavá kyselinka. Hned první vzorek, vlastně startovací víno a vyhrálo to u mě na celé čáře. Kvůli takovému vínu jsem na degustaci dorazil.

Následoval druhý vzorek ze stejného vinařství, Sauvignon z limitované edice z ročníku 2022. Zakládal si na koncentrovaných a harmonických tónech, možná víc limetky, květin a exotického ovoce, méně angreštu a černého rybízu, takže spíš směřoval blíž k nám do Francie… Byl taky dobrý, ale nicméně rád se vrátím k onomu startovacímu vínu v první lahvi.

Ostatní bílá a koneckonců i všechna červená vína byla hodně dobrá, některá kopala i vyšší ligu, dokonce jedno s cenovkou přes tisíc korun i extraligu. Ale pokud se budu někdy ve vzpomínkách vracet k novozélandským vínům, tak rozhodně k ročníkovému Sauvignonu.

Rodan


Žádné komentáře:

Okomentovat