Je to velmi odvážné tvrdit, že v kamptalském vinařství Alexandera Schweigera jsem ochutnal právě to jedno jediné víno, které bylo ze všech více než stovky vzorků právě to nejlepší. Ale jsem střelec, tak nebudu váhat a na jedno prostě ukážu. Ano, sedlo mi, a považuji ho teď s odstupem času opravdu za poklad. Grüner Veltliner Black Mirror, Qualitätswein trocken, ročník 2021…
Než začnu chválit, co mě na něm upoutalo, začnu vyprávěním, jak jsme se do vinařství vůbec dostali. Opět za to může hlavně Mirek, který ochutnávku vín z regionu Kamptal naplánoval jako hlavní program na sobotní dopoledne. Odpoledne jsme se měli přesunout do Kremstalu, ale popravdě už na to nedošlo. Návštěvy vynikajících vinařství nám zabraly tolik času, že bychom museli jen neustále pobíhat od vinařství k vinařství a pořádně si nikde nic nevychutnat.
Od nádraží v Langenlois jsme se přesunuli o pár kilometrů dál do vinařské vesnice Zöbing. Už samotný pohled vzhůru na vinohrady a sklepní uličku s jednotlivými heurigen okouzlil a lákal k jejich návštěvám. Však jsme jich pak řadu z nich stihli, jak už přímo v obci, tak i poté, co jsme přešli řeku Kamp a vystoupali za vinaři do vinohradů.
Od těch na Heiligenstein jsme pak chtěli pokračovat ještě přes údolí k dalším sklepům na Lauser Kellergasse. Jenže cesta podél vinohradů postupně přecházela na polní pěšinu, pak na vyšlapanou cestičku v lese, až posléze zmizela úplně. Znáte to, když máte cíl, nechce se vám vracet, tak šplháte v lese stále vzhůru do stráně, přichytáváte se stromů a jen doufáte, že nahoře přece něco musí být. Cesta, co nás opět dovede do civilizace, k vinným sklípkům, k dobrým vínům… Nebudu napínat, po půl hodině jsme ji našli. Hladina alkoholu v krvi se naším putováním srovnala do normálu a my mohli opět pokračovat v ochutnávkách s čistou hlavou téměř od začátku.
Ve Familien Weingut Schweiger se o nás postarali mladí manželé a nabízeli vzorky jejich dobrých vín. Komunikace probíhala standardně německo-anglicky, ne vše jsem pochopil na první dobrou, ale když se chce, tak se člověk domluví. Díky tomu jsem ochutnal reprezentativní skladbu vín a tři z nich si objednal s sebou do Prahy. První z nich byl Grüner Veltliner Ried Kogelberg, suché z ročníku 2021. Jak už název vypovídá, jde o veltlínek z jedné viniční tratě Kogelberg. Vzorek okouzlil ovocnými tóny a elegantním pepřovým závěrem na patře.
Druhé vybrané vínko byl Riesling Privat, Qualitätswein trocken, ročník 2021. Název napovídá, a vinaři mi to potvrdili, že se jedná o nejlepší víno vinařství vyrobené z dané odrůdy. V tomto případě se jednalo o silný minerální ryzlink s brilantním tělem a výrazným odrůdovým aroma na patře. Ve víně se dokonale vyvážily kyseliny s cukrem, opravdu se pěkně pilo, těším se ještě na domácí přechutnání.
Do třetice jsem si koupil červený Zweigelt Privat, Qualitätswein trocken, ročník 2021. Opět jejich nejlepší Zweigelt vyznačující se tmavě rubínově červenou barvou s vůní tmavých třešní, višní a lesních bobulí. Celé to rámovala jemná tříslovinová struktura a svěží mírná kyselinka. Tuto odrůdu vážně v Kamptalu umí.
A teď se vrátím k mému zážitku. Už název Black Mirror napsaný na tabuli mě nenechal v klidu. Jaké víno mám čekat v černém zrcadle? Požádal jsem o vzorek… Typická světle zelenožlutá barva byla možná v tomto případě trochu víc s odleskem žlutého slunce. Jemné tóny žlutého tropického ovoce, nádech manga, meruňky a papáje, jemný nádech tabáku, podtržený květovým medem. Šťavnatá, dobrá komplexnost, bílé jádrové ovoce, čerstvě strukturovaná dochuť se slanou mineralitou… A pak ještě něco, co povyšovalo tento veltlínek ještě trochu výš, do první ligy.
Jenže co to bylo? Zkoušel jsem to po anglicky, mladá vinařka neznala ta správná slova. Zavolala manžela, ochotně spustil, ale tam jsem se zase začal ztrácet já. Pomohl opět Mirek. Zkrátka víno bylo školeno na kvasničných kalech za stálého míchání. Byl jsem doma, sur lie… Víno díky tomu získalo úžasnou plnost, harmonii, kyselinka se zaoblila a Veltlín mě drapnul a nepustil. Bylo by to na plnou krabici, kdyby za to nechtěli 23 éček.
Překročena magická hranice, kterou se snažím respektovat, když nakupuji vína na večerní koštování v křesle u televize. Po dvou týdnech, co tu smolím tyto zápisky, začínám litovat. Možná jsem měl udělat výjimku. Vždyť Black Mirror bylo skutečně nejlepší víno celé akce. Aspoň pro mě…
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat