Pokud bych měl Mirkovi udělit velkou zlatou medaili, tak rozhodně za skvělou organizaci. A vím, o čem mluvím. Sám jsem se kus mého profesního života pořádáním společenských akcí živil, tak vím, co je to za nervy, aby všechno klaplo tak, jak jsem si naplánoval. A nám to v zásadě vyšlo. Jasně, že jsme mohli ochutnat o další tisíce vzorků víc, kdybychom kmitali jako tryskomyši, ale o to tentokrát ani tak nešlo. Já měl za cíl poznat, jaké to tu je. Jak fungují vinaři v Kamptalu, Kremstalu a Traisentalu. Jaká skvělá vína nabízejí. A to se nám podařilo.
Měli jsme to od naší základny v Jaidhofu k vinohradům u Dunaje, nebo aspoň k jejímu přítoku řece Krems, kolem pětadvaceti kilometrů. Bylo tedy nutné po ránu využít nějaký dopravní prostředek. Už jsem se tu zmiňoval, že po celou akci zde jednotlivé vinařské vesnice spojovaly zdarma autobusy na lince „Weinfrühling“ po prokázání se vstupním páskem nebo tištěným Oeticketem. Chtěli jsme toho pochopitelně využít hned pro návštěvu prvního vinařství v oblasti Kamptalu, jenže ouha...
V Jaidhofu se konaly v okolí autobusové zastávky pravidelné sobotní trhy, tak se odjezd weinbusu přesunul o pár set metrů dál na objízdnou trasu. Dobrá, v Rakousku to funguje, jen by na to řidič nesměl zapomenout. Minuty ubíhaly, začalo poprchávat, čas zahájení akce se blížil a my stále přešlapovali s narůstajícím zpožděním na náhradní zastávce. Mirek však opět skvěle zafungoval. Tak sedejte, přemístíme se k prvnímu vinařství mým autem, pak se uvidí, snad už odtamtud něco pojede.
Po čtvrthodince jsme parkovali u nádraží v Langenlois, největší vinařské obci široko daleko. Znáte to jistě z Moravy, ale troufal bych si říct, že Velké Bílovice zdejší Langenlois nepřekonala. Hned oproti nádraží byl první selský dvůr a před ním upoutávka na Wein Früling, malovaný tulipán, kde namísto květu byla zobrazena číše vína, ze které vytékal veltlín… Teda vlastně nevím, zda právě veltlín, ale co jiného typického pro zmíněné vinařské regiony by to mělo být. Tyto upoutávky byly zobrazeny i na mapce akce a provázely nás oba dva dny.
Tak hurá, začínáme. Vinařství Leutmezer, založeno roku 1860, pyšnící se motem: Ochutnejte rozmanitost vín Kamptalu s našimi nesrovnatelně špičkovými víny. Tak jdeme na to… Ve dvoře vinařského statku byly rozloženy dva dlouhé stoly s vystavenými lahvemi. Vyhlíželi nás starší manželé v typických místních krojích, krása pohledět. Jen ta komunikace mezi jimi a mnou drobet skřípala. Jinak než německy se totiž domluvit nedalo. Mirek ještě někde parkoval, musel jsem se tedy spolehnout na univerzální posunkovou domluvu.
Ze všech nabízených vzorků jsem si vybral jako první Grüner Veltliner 2021 QW Ried Spiegel. Zelenožlutá barva, klasická ovocná vůně s bílým pepřem a zelenými jablky, krásná, byť dost vysoká kyselinka na patře. Jsem rád, že jsem začal právě veltlínkem, ale rozhodl jsem si počkat s nákupem na zajímavější vzorky.
V poslední době na Moravě vyhledávám velmi často Rulandské bílé a tato odrůda mě překvapuje čím dál více. Takže jsem chtěl ochutnat rovněž reprezentanta této odrůdy z Kamptalu. Weissburgunder 2022 QW. Světle žlutá barva, příjemná odrůdová vůně s převládajícím exotickým ovocem, zakulacená parádní chuť na patře svědčila o komplexním víně. Do toho bych normálně šel, jen kdyby mě nečekalo ještě dalších více než 200 vinařství.
Uhrálo to nakonec červené. Třetím ochutnávaným vzorkem byl Zweigelt 2020 QW Selection. Jasně rubínová barva, plnoštíhlá struktura, ozvěny červeného ovoce ve vůni, jak jinak než vyzrálé višně, sametová chuť s dobrou délkou. Za 8 € skončila jedna lahev v baťůžku…
Než opustím Weingut Leutmezer, dovolte mi ještě jednu poznámku. Ve spoustě vinařství jsem během obou dnů mohl obdivovat řadu vín, co se pyšnila nějakým oceněním. Na rozdíl od těch mezinárodně známých nálepek, se kterými se máte šanci potkat i u moravských vinařů, zde potkáte především místní doporučení na skvělá vína v průvodci Falstaff. Tedy něco jako vinařský Michelin. A právě zakoupený Zweigelt od Leutmezerů se nálepkou Falstaff 2023 mohl pochlubit. Těším se o to víc, až ho opět přechutnám.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat