Možná s tím bojuji jen já sám, možná se to týká i někoho z vás. Stane se, že se potkám se spoustou krásných vín na skvěle připravené degustaci, o čemž by bylo fajn něco napsat. Nosím to v hlavě pár dalších dnů, možná i týdnů, ale pak přijdou naléhavé pracovní úkoly a pak zaplaťbůh konečně i dovolená… No a stále nic. Konkrétní vína splývají čím dál víc do pocitu povedeného koštu, smysl deníčku popisujícího zážitky začíná postrádat smysl.
Pokusím se tedy napravit alespoň něco málo z předchozích týdnů a poreferovat o Tour V8, kterou uspořádala skupina vyhlášených vinařů z Mikulovska v pražském Strahovském klášteře v polovině července letošního roku. Kromě vinařů, z nichž se s řadou osobně znám, padesátky skvělých vín a okouzlujícího prostředí jsem se tu po čase opět potkal s Jardou, který na pár dní dorazil do Čech až z dalekého Lucemburku.
První zastavení bylo u stolku vinařství Reisten. Jejich vína mají pro mě vždy známku té nejvyšší kvality, byť mnohému pro jejich suchost a minerálnost nemusí právě sedět. Také jsem k nim dlouho hledal cestu, což se myslím už konečně podařilo. Jako všechno, co má svou hodnotu, stalo se vinařství Reisten v posledních letech předmětem investičních obchodů, což se naštěstí do jejich vín nepromítlo. A pokud něco, tak věřím, že finanční kapitál J&T přispěje i k něčemu dobrému…
Které z vín od Reistenu vyzdvihnout? Jak na místě prohlásil Jarda, holt Pinot Blanc je jejich vlajková loď… Musím jen potvrdit. Ochutnávali jsme jednak suchý pozdní sběr z řady Classic, ročník 2020 z mikulovské trati U Božích Muk, takový akorát bez výrazné aromatiky, a pak suchý pozdní sběr z řady Magdeburg, ročník 2018 ze sedlcké trati Nad Nesytem, který mi přišel určitě nejlepší ze všech vín, co jsme od Reistenu ochutnávali.
Dalším navštíveným vinařstvím byl Sonberk. Mám to s ním při těchto každoročních přehlídkách tak trochu na střídačku. Někdy ho vynáším při hodnocení do nebes, jindy chodím kolem jejich vín tak trochu zaraženě a rozpačitě hledám něco, za co bych je mohl pochválit. A co letos?
U mě to z jejich vín vyhrál Riesling z řady Velký Sonberk, zařazený pod VOC Mikulovsko, suché víno z ročníku 2020 z viniční tratě Sonberk v Popicích. Pokud jsem si poznamenal u jejich prvního vzorku Ryzlinku rýnského z řady Stříbrného Sonberku, že je odrůdově naprosto typický, tak u Velkého Sonberku musím říct, že mě dostal navíc svou opulentností, pro kterou bych ho dokázal pít hodně často.
Vinařství Volařík mě lapilo vínem ze své řady Terroir. Představilo v ní sice jen polosuchý Ryzlink vlašský v pozdním sběru, ročník 2020 z tratě Ořechová hora v Březí, ale byl naprosto úchvatný. Pokud bych měl vybrat nejlepší víno celé degustace, myslel bych možná právě na něho… Nebyla však špatná ani jejich ostatní suchá vína z řady Classic, co si ostatně pravidelně přinášejí ocenění z řady různých soutěží, ale terroirová vína řadím přece jen do vyššího levelu.
Hlavní zprávou týkající se vinařství Kolby byl rovněž jeho přesun pod křídla finanční skupiny J&T, takže k Reistenu měli reprezentanti Kolby hodně blízko, a to nejen umístěním svých stolků, ale i osobními vazbami jejich zástupců v rámci skupiny. Možná na okraj, obě vinařství změnila po akvizici i vzhled svých vinět, přičemž v případě Kolby to bylo mnohem patrnější. A co nejvíce pochválit? Snad Veltlínské zelené z řady Selection, suché víno v pozdním sběru, ročník 2018 z viniční trati Kolby v Pouzdřanech.
Do úplné mozaiky mi chybí ještě dva stánky. BIO vinařství – Víno Marcinčák, prezentované manželi Marcinčákovi, které to u mě svou kolekcí letos vyhrálo, a Nové Vinařství, které opět předvedlo, proč mám k němu blízko. Jejich zástupce Michaela Šperlová nám nabídla několik skvělých kousků a příjemně jsme si s ní mohli popovídat o aktuálním dění ve vinařství a o jejich vínech. Navíc slíbila, že poskytne pro náš blog rozhovor. Tak se rád k oběma vinařstvím vrátím v samostatném povídání.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat