Pravidelní čtenáři

středa 31. srpna 2022

Fajn sicilská degustace

Víte někdo, na kolika hektarech vinic se pěstuje vinná réva na Sicílii? Tak touto otázkou mě zaskočil Mikuláš Duda hned v úvodu včerejší degustace sicilských vín. Tak to jsem netušil ani náhodou… Nepomohla mi ani nápověda, abychom to porovnali s rozlohou vinic na Moravě. Ani jsem netipoval, však jsme se to vzápětí všichni dozvěděli. Na Sicílii je v současnosti přes 120 tisíc hektarů vinic, na Moravě oproti tomu jen něco přes 18 tisíc hektarů.

Při rozhodování o návštěvě mě zlákalo, že degustace nabízela poodkrytí roušky tajemství, které pro mě představují místní odrůdy vinné révy. Tu a tam jsem se již setkal s nejznámější sicilskou odrůdou pro červená vína Nero d’Avola, jednou dokonce i s vínem odkazujícím se na odrůdu Nerello. Ale ostatní spíše autochtonní odrůdy pro zejména bílá vína mi byly doposud utajeny.

Hned zkraje se hlásím k tomu, že hodnotím degustace na povedené a na ty ostatní, při kterých se možná díky alkoholu a příjemné společnosti dobře bavím, ale nic si z toho kromě lehké migrény neodnesu. Tato rozhodně patřila do té první skupiny. Poznal jsem pár vín, ke kterým bych se rád ještě někdy příště vrátil, a ochutnávka mě inspirovala zařadit Sicílii mezi mé další cestovatelské cíle. Krásný ostrov na jihu Itálie, kde se na úpatí Etny a pak podél jihovýchodního a západního pobřeží Středozemního moře daří vinné révě pro výrobu úžasných vín.


Žádné z ochutnávaných vín nebylo špatné. Kdo vybírá podle ceny, přišel by si na své u dvoustovkových vín, kdo hledá vína, která jsou vlajkovými loděmi jednotlivých vinařství by byl rozhodně taky spokojen, byť by si musel už výrazněji připlatit. Mikuláš pro nás připravil prioritně vína ze dvou velkých vinařství Sallier de La Tour a Tasca d`Almerita, která však obě vyrábí vína pod společnou taktovkou Alberta Tasca. Jedno víno pak přidal z vinařství Cottanera, které dělá vína z hroznů pěstovaných přímo na úpatí Etny.

Z bílých vín jsme postupně ochutnali odrůdu Inzolia, lehce připomínající pro svou chuť, kyselinku a lehkou hořčinku náš oblíbený rýňák, dále pak odrůdu Grillo, která nabízela paletu ovocných tónů a minerální dochuť, stále ještě na Sicílii nejpěstovanější bílou odrůdu Catarratto s říznou kyselinkou, kvůli níž ji často školí metodou sur-lie, a odrůdu Carricante, pro mě víno s okouzlující vůní, tělem i duší.

Pokud se budu držet místních odrůd, tak z červených jsme ochutnali víno z již zmíněné odrůdy Nero d`Avola a pak pro mě ohromné překvapení večera odrůdu Perricone. Z mezinárodních odrůd nemohl chybět Syrah, který je pro vinařství Sallier de La Tour nejprestižnějším červeným vínem, a v jedné velice povedené kupáži i populární Cabernet Sauvignon.

A teď, co mi včera chutnalo nejvíc… Vlastně jako obvykle, nedám dopustit na italská červená. Takže jedničkou u mě bylo víno z odrůdy Perricone pod názvem Guarnaccio ze Sicilia DOC, z Tenuta Regaleali pod vinařstvím Tasca d`Almerita. Teda jedničkou… Mikuláš přidal jeden bonus. Stejné víno, ale z jiného ročníku, které se jaksi zapomnělo v jejich skladu. Určitě právě pro nákup již nedostupný ročník 2018 hodnotím úplně top. Krásně kulaté, harmonicky plné a zcela bezchybné víno, které by se dalo pít pořád, určitě by jedna lahev nestačila…

Pár stupínků odstupu, následuje však stále to samé víno, tentokrát z ročníku 2020. Jemně kořeněné, ve vůni a chuti lesní plody a drobné peckoviny, ale i balzamikové tóny, lesní podrost a eukalyptus… Při školení vínu pomohlo 12 měsíců na barrique. V tomto víně jsem ocenil delší dochuť, a pak koneckonců stojí za zmínku, že oproti staršímu ročníku byly ve víně patrné ještě výraznější třísloviny. 

Neměl bych zapomenou rovněž na podmanivé cuvée pod názvem Cygnus z vinařství Tasca d`Almerita, Sicilia DOC, ročník 2017, na kterém se podílely odrůdy Nero d`Avola a Cabernet Sauvignon v poměru 60 ku 40 %. Víno s kabernetovým tělem, černý rybíz, ostružiny, borůvky, maliny, třešně, lékořice, tabák, čokoláda… Díky zrání na barrique mělo i elegantní třísloviny a dlouhou dochuť. Ňami…

Z ochutnávky jsem si odnesl i jedno bílé víno. Okouzlila mě odrůda Carricante z vinic na úpatí Etny. Toto víno označené Etna Bianco DOC z vinařství Cottanera mi zavonělo ze skleničky tak, že jsem s ní už na první dobrou navázal vztah, který se mi dostal pod kůži. Při závěrečném přechutnání jsem se na úpatí Etny musel ještě několikrát vrátit. Z pěkně dozrálých hroznů bylo možné ve vůni a chuti vína poznat citrusy, pomelo, grapefruit, bylinky, pochopitelně pak mineralitu a slanost ze sopečných půd vinice, a to všechno krásně uchované díky školení výhradně v nerezu. 

Virtuální procházka po vinicích třech sicilských vinařství rozhodně stála za to, opět se potvrdilo, že pro Itálii a zejména jejich ostrovy mám oprávněně slabost.

Rodan


Žádné komentáře:

Okomentovat