Vlašák od Davida Kerna

Jak ten čas letí… Je tomu už rok, co jsem se tu rozepsal o značce Originál Dunajovské kopce, kterou si skupina vinařů z Březí u Mikulova a Dolních Dunajovic zvolila pro prosazování těch nejlepších Ryzlinků vlašských z Mikulovské vinařské podoblasti. Končil jsem s přáním tyto vlašáky přechutnat a něco o nich napsat. Jenže se má touha někam zasunula za prázdné lahve a do skleniček se mi místo toho dostávají nová a nová vína, Dunajovský vlašák zůstal lehce v zapomnění…

Je škoda trávit letošní léto v rozžhavené Praze, ale občas se to zkrátka tak přihodí, že nic jiného nezbývá a jeden se musí na skok kvůli svým povinnostem vrátit. Mě to potkalo opět tento týden, kdy jsem musel jednak absolvovat schůzky pověřence chránícího osobní údaje a jednak se stavit na interně nemocničního zařízení ohledně preventivního zákroku…

Nechci nikoho strašit, ale na mě vždy v této souvislosti dolehne představa, že třeba potom už víno nebudu moci pít tak často, nedej bože ho nebudu moci pít vůbec. Okamžitě na to sice přestanu myslet, ale přece jen mi to večer nedá, sáhnu proto hlouběji do archivu a vytáhnu něco dobrého, co kdyby… Zkrátka rozhodnu si udělat radost kvalitou, kterou do té doby odsouvám na vhodnější příležitost.

Tentokrát to odnesl právě David Kern. Teda neodnesl, ale došlo na jeho suchý Ryzlink vlašský, ročník 2017, výběr z hroznů, trať Ořechová hora. Žádná mystifikace, nejde o Dunajovský vlašák z ODK Dunajovské kopce, ten mám v merku na jindy, ale šlo o vlašák, který jsem si vyhlédl na loňské degustaci v usedlosti Horní Landhauska v Havlíčkových sadech.

Okamžitě se po otevření rozvoněl, bylo mi hned jasné, proč jsem si ho loni vybral a od té doby ho střežil v optimálním prostředí mé chladničky. Hodně povedené víno vyznačující se vším, co pálavské vlašáky mají mít. Ve vůni jsem okamžitě objevil medově ořechové tóny, přezrálé nektarinky až kandované žluté ovoce, šťavnaté rozinky a stopy dubového sudu. To vše pak následovalo i do plné nazrálé chuti, víno bylo díky tomu robustní a vrstevnaté s dlouhou až minerální dochutí.

Dohledával jsem v poznámkách, víno mělo při sběru cukernatost 26,2° ČNM. Zrálo 12 měsíců na jemných kalech v dřevěném sudu ze slavonského dubu. Díky tomu vinařství Kern dosáhlo efektní a zákaznicky určitě moc žádaný vlašák, po právu zařazený do jejich nejvyšší řady vín Bratio. Na degustaci nám to David Kern vysvětloval, že to pochází z původního německého názvu obce Březí – Pratlsbrun, což se vyvinulo z osobního jména Bratilo a přívlastku brunn. Nu což, zkrátka se tak rozhodli a mě se to koneckonců líbí. Je fajn, když na lahvi vidíte jednoznačné označení dobrého vína.

Nemocniční zákrok jsem ustál, dnes sice musím od alkoholu pauzírovat, ale už zcela jasně vím, kam povedou další mé objevitelské kroky. Stejně tak, jako jsem nedávno pátral po Velké bílovické slípce, tak teď musím přechutnat pár Dunajovských vlašáků ze spolku Originál Dunajovské kopce. Ať už od Davida Kerna, nebo od Filipa Mlýnka či Jindřicha Kadrnky, případně z Mikrosvínu Mikulov nebo Vinařství Volařík, či od dalších místních vinařů dodržujících přijaté standardy kvality.

Rodan