Sláva… Tak už to tu máme zase. Na vinicích dozrávají hrozny, první rané odrůdy již končí v lisech a následně začíná fermentace jejich šťávy. A s tím je pochopitelně spojený první košt částečně zkvašeného moštu neboli burčáku. Ani já jsem tomu neunikl, první sběr hroznů proběhl i na mé zahradní vinici. Možná by réva mohla ještě chvíli dozrávat, ale souboj se špačky jsem už začínal prohrávat. Takže do lisu šel jak Solaris, tak Boskop Glory. Ostatní odrůdy budou muset ještě chvíli pod sítěmi vydržet.
Bez vinného sklepa to jde všechno mnohem hůř, ale přesto se mi to podařilo v tomto týdnu vylisovat a už mi mošty bublají v demižonech… A pochopitelně průběžně koštuji, krásná odměna za půlrok strávený ve vinici. I když si někdy říkám, že v mém případě je cesta cílem. Radost, kterou během léta prožívám, když mi postupně hrozny zlátnou, či modrají, to už v mém běžném životě máloco nahradí.
Ale zpátky k burčáku. Prahu zaplavilo burčákové tsunami. Téměř každá vinotéka či vinárnička, mnohý obchůdek či nákupní centrum vyvěsily cedule „Moravský burčák“… Přiznejte si, kdo projde kolem jen tak bez povšimnutí? Jsem asi slabá povaha, já tedy burčák jen tak minout nedokážu. Aspoň jednu decku nebo radši hned dvě, a když mi bude chutnat, tak to ještě zopakuji.
Jel jsem na schůzku s přáteli na Malou Stranu. Měl jsem dostatečnou časovou rezervu, možná právě blokovanou pro podobnou příležitost. Co kdyby mě přepadlo pokušení opět ochutnávat… Z tramvaje devatenáctky jsem povědomě zahlédl bar „La Grapperia“. Což o to, tento podnik nabízející italská vína a lihoviny znám, ale když navíc cedule u vchodu upoutává na letošní burčák, zcela předčasně jsem z tramvaje vystoupil.
Uvnitř nikdo nebyl, pouze italský majitel doplňoval své zboží do regálů. Mohu okoštovat burčák? Ano pane, jak je libo… Do číšky jsem dostal dvě deci burčáku z Irsai Oliver od Pavla Bindera z Rakvic. Ten byl… Právě v kondici, kterou na burčáku miluji. Ještě krapátek cukru, ale současně už neposlušné bublinky, které v ústech tancují a dorážejí na mě lehoučkým alkoholem. Zkrátka parádní úvod koštu v „La Grapperii“ mě dostal.
Jenže všude kolem regály nabušené víny z jednotlivých regionů vinařské Itálie. Stoupl jsem si k nim a kochal se. To by bylo panečku něco, každý den se tu stavit na lahvinku… To bych měl příštích pár měsíců co dělat. Rozléváte víno do skleniček? Ano pane, jak je libo…
Nejdřív jsem měl šanci přivonět a smočit jazyk. Barbera d`Asti, DOCG 2020, z vinařství Produttori di Govone v Piemontu, z vinice Portacomaro. Plná vůně po třešních, malinách či černém rybízu, výrazné tělo, sympatická tříslovina podepřená velkým dubovým sudem. Opět jedno z krásných pokušení, která na mě italská vína v poslední době nachystávají čím dál častěji. Jo, taková červená rozhodně můžu.
Ještě jednu poznámku připojím. Oblast Chianti Classico, Fattoria Rodáno… Když jsem narazil na dvě lahve s touto vinětou, nemohl jsem od nich odtrhnout zrak. Už vím, co si přeji k narozeninám. Drobet dražší, ale copak mohu odolat, když má vinařství tak krásný název? Až ochutnám, dám vědět…
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat