Září je i u nás v Praze a případně v okolních městech jednoznačně ve znamení vinobraní. Letos díky teplým dnům během prázdninových měsíců to začalo hned prvním poprázdninovým víkendem a o té doby se stále někde něco děje. Tentokrát mě to vytáhlo na vinobraní městské části Prahy 2 a kam jinam než na Grébovku. Chodím tam pravidelně, zaplaťbůh koronavirové restrikce minulých let už pominuly a milovníci vína mají opět hody.
Domluvili jsme se s Evženem a jeho přítelkyní Jannie, která tráví pár dní v Čechách, že se tu potkáme. Dali jsme vědět i dalším, alespoň Ivanka a Honza si našli čas a přišli nás sem u sklenky pozdravit. Procházeli jsme celými Havlíčkovými sady, od Groty, přes Gröbovu vilu a pavilón Grébovka až po vinný sklep pana Bulánka, všude kvanta bílého a červeného burčáku. A pochopitelně nesmím opominout sedmnáct stánků s víny od vinařů a prodejců vína. Tomu se vážně nedalo odolat, abychom něco někde nekoštli.
Začal jsem ještě sám na uvítanou u starých známých z vinařství Mühlberger. Tedy starých, to není pravda, jak vinař Petr, tak jeho sympatická kolegyňka jsou podstatně mladší než já, spíš tím chci naznačit, že se už známe, a to poté, co jsem u nich přechutnával vína v dešti na Jiřáku a napsal o tom nedávný text na náš blog. Co tu máte nového? Kupodivu měli…
Dostal jsem od nich do skleničky vzorek polosuchého Rulandského bílého, pozdní sběr z ročníku 2021. Poznamenal jsem si hvězdičkové víno, pochvala, povedlo se. Zbytkový cukr k 15 gramům docela dobře kompenzovala kyselina 8,5 gramu. Máslové a medové tóny, hruška až banán, šťavnatost… Mohu klidně doporučit. Ochutnávku jsem doplnil ještě o suché Zweigeltrebe, jakostku z ročníku 2021. Spíš bych ho charakterizoval jako lehké víno, nevyžadující pozornost a dlouhé hloubání nad obsahem skleničky v pohodlném křesle.
Na závěr letmého setkání jsem si ještě nechal nalít veltlínek. Každopádně budu se tu opakovat. Pokud vinařství Mühlbereger, tak rozhodně jejich Veltlínské zelené. Opět jsem si to uvědomil u vzorku kabinetního vína z ročníku 2020, plné voňavé víno, kterému nelze neodolat, takové rozhodně můžu.
Nebylo to jen o jednom vinařství. Celé odpoledne jsme se s Evženem náležitě činili, ochutnali jsme spoustu dobrých vín. Některá budou stát za to popsat, mám zachycené letmé poznámky, pokud mé vzpomínky nepřekryjí další degustace, určitě se k vínům z Grébovky budu vracet.
Objevili jsme tu například mně dosud neznámé vinařství Šmíd Winery z Mutěnic, zvláště jejich bílá vína stála rozhodně za ochutnání. Zajímavá byla i degustace vín ze společnosti Víno Blatel, kdo neví, tak určitě zná vinotéky pod názvem Blatnička. Mockrát jsem se tam stavoval v době mých studií a neodolám ani nyní, když se náhodou dostanu do Michalské na Starém městě.
Kupodivu nás dostala i průřezová ochutnávka vzorků vín z vinařství Vinofol z Novosadů. Zprvu jsem si myslel, že okoštujeme jen pár vzorků, ale vína byla stále lepší a lepší, až jejich počet narostl k číslu třináct. Výborně udělaná bílá, špičková červená vína… Jannie, preferující právě červená, už ví, co poveze sebou do Anglie. Z Vinofolu to bude z ročníku 2016 špičkový Merlot v barrique…
Za zmínku stojí i návštěva vinařského městečka v Grotě a zde sklenička rakouského Veltlineru z Winery Nastl z Langenlois. Nesmím zapomenout ani na vzorky úžasných slovenských červených vín z Malokarpatské vinárské oblasti, takový minisouboj Dunaje a Hronu, což osobně považuji za vrchol ochutnávek na Grébovce. Toto mě vlastně vede k úvaze, že to jenom ochutnávkou u stánku neskončí... Fajn byla na závěr i průřezová degustace Vinařství Fabikovič z Hlohovce. Osm vzorečků povedených vín, která moc často nepotkávám, také rozhodně stála za to.
Vinobraní nabízelo ještě mnohem víc, ale v nejlepším se má přestat, co Evžene? Jsem rád za podobná setkání s přáteli. Ani rodinka však o náladu tohoto zářijového odpoledne nepřišla. Domů jsem bral dvoulitrovku bílého burčáku, tak akorát k okamžitému vypití…
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat