Na tuto moravskou obec nedaleko Hustopečí jsem narazil poměrně pozdě a v podstatě náhodou. Zahajovali jsme tehdy projekt s Marianem ze Stredoslovenské energetiky, a co by to bylo za start, kdyby se neotevřela lahvinka dobrého vína. Domluvil jsem se s Martinem Prokešem, že nám dá koštnout pár vzorků vín a sektů z jejich Proqinu z Velkých Němčic. A když jsme hledali místo, kde bychom se mohli potkat, doporučil nám konferenční hotel právě tady v Kurdějově.
Jak se tak zpětně ohlížím, povedlo se to tenkrát moc, jak ono příjemné podvečerní posezení s výbornými víny, tak vlastně i celý projekt zaměřený na Fraud Risk Management. Vzpomínám, že jsme ještě druhý den po ochutnávce autem projeli celou obec zařízlou do hlubokého údolí na úpatí Žďárských vrchů. Sotva jsme se dostali nad obec, ihned jsme zaregistrovali nově vysázené vinice.
Kdysi tu již byly, ale po roce 1947, co odtud bylo vystěhováno německé obyvatelstvo, postupně zpustly a zarostly. Takže se vlastně po roce 2000 začalo odnovu. Tím, že jsou s místním vinařením spojena opravdu známá jména, jako třeba Jaromír Gala, Zdeněk Hort, Tomáš Teplý či Radek Sedláček, připoutalo to pochopitelnou pozornost vinařských odborníků i obdivovatelů dobrého vína. Každopádně je v Kurdějově marketingově vyzdvihováno unikátní uzavřené mikroklima, vysoce svažité tratě a jejich skvělá expozice. Terroir je charakteristický vápenitými pískovci překrytými vápenitou spraší.
Před dvěma lety jsme se s Jardou domluvili a vzali jsme si napůl celou krabici vín z vinařství Gurdau. Každý ochutnal po jednom Rieslingu, Veltlineru a Pinot Blancu, všechno tehdy z ročníku 2018. Řekl bych, byla to opravdu trochu jiná vína, taková tvrdší, s vyšší kyselinkou, jak se někdy potutelně říká, jako by jeden přelíznul plochou čtyř a půl voltovou baterii… Několikrát jsem na jejich vína narazil na různých ochutnávkách, doposud jsem k němu však nenašel tu správnou cestu.
Tak nějak do toho zapadá i můj aktuální košt v Café Faux Pas pořádaný společností VICOM. Tentokrát jsme dostali do sklenek vzorky z Vinařství svatého Václava, které od roku 2011 pěstuje hrozny právě v Kurdějově na vinicích o rozloze 9 hektarů. V současné době je skladba odrůd tak půl na půl bílých a modrých, do budoucna snad převáží spíš vína červená. Vína pak zpracovávají ve vlastním sklepě v Hustopečích, v lahvích je pak nabízejí na trhu zhruba od roku 2019. Zajímavé jsou i konzultace australského vinaře Mike Mazey, který žije v České republice, a zejména na červených vínech zrajících v barrique se za ta léta spolupráce rozhodně projevila.
Přechutnali jsme celkem 10 vzorků. Začalo se dvěma kupážemi, z nichž to pod názvem Cuvée Václav ze Sauvignonu a Rulandského šedého je určeno typicky do gastra. Příjemně se pilo, překvapivě jen 40% podíl Sauvignonu zbytek Rulandy převálcoval. Ze čtyř vzorků čistých jednoodrůdových vín z ročníku 2021 zařazených do řady Magister zrajících v nerezu to u mě jednoznačně vyhrál Riesling. Jak klony, tak i hra s kyselinkou a zbytkovým cukrem do výsledného polosuchého vína, mi hodně připomněla vína od Mosely. Takové víno se pije jedna báseň.
Pak následovaly varianty těch samých odrůd ve vyšší řadě Supremus, vína zrající ve francouzských barikových sudech středně vypálených se zhuštěnou stěnou dřeva, navíc ještě na kvasničných kalech, tudíž sur-lie. Co víno, to poměrně velký zážitek, za top bych označil Pinot blanc, ročník 2020. Bylo fajn, že jsme ho ochutnávali ihned po tom samém vínu školeného v nerezu, které samo o sobě bylo úžasně živé a roztancované. To ze sudu pak bylo úplně jiné, takové kulaté, co se v ústech rádo převaluje a chuťové buňky potěší. Určitě mohu potvrdit, že takovému vínu dřevo náramně prospělo.
Škoda, že prezentující sommelier Petr Očenášek nepřivezl žádné z červených vín. Prý dorazily pozdě lahve z ukrajinských skláren, víno si v nich ještě správně nesedlo… Tak jsme dostali na závěr sladkou tečku v podobě polosladké Pálavy z ročníku 2021. Prý je velmi populární a rychle vyprodaná. Zkoušeli vyrábět i suchou variantu a ta jim pro změnu na skladě vydržela tři roky. Tak to je informace pro ty, co se zase budou na otevřených sklepech divit, proč je ta Pálava u vinařů tak sladká…
Měl bych se na závěr vrátit opět do Kurdějova. Pokud bych to chtěl nějak shrnout, tak zatím všechna vína z tohoto poměrně unikátního terroiru, která jsem doposud pil, byla poplatná víc umění vinohradníků na vinici a enologů pracujících s vínem ve sklepě. Musel bych asi absolvovat bezprostřední srovnávací ochutnávku, abych si povšiml rozdílu mezi jednotlivými odrůdami odsud a třeba z dalších okolních vinařských obcí, kde hrozny vyrostly na jiném podloží a v jiném mikroklimatu. Ale přesto, i tak jsem rád, že teď vím, kde se taky dělají dobrá vína.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat