Nedá se říct, že bych vinaře na Znojemsku míjel, ale přece jen Velkopavlovicko a Mikulovsko navštěvuji mnohem častěji. Když už přece jen zavítám do Znojma, tak se dostanu tak akorát do Dobšic, Nového Šaldorfu, Hnanic či Šatova. Území dál podél rakouských hranic prakticky neznám, což platí rovněž o vinařské lokalitě kolem Jaroslavic.
Právě odtud pochází vinařství Mühlberger. Prvně jsem na něj narazil před dvěma roky na Grébovce a už tam mě jejich vína zaujala. Bylo to už bohužel až na závěr náročného odpoledne na vinobraní, tak jsem neabsolvoval plný košt, nechal jsem si nalít jen jednu decku červeného a poté, co mi chutnala, jsem si někam do povědomí zakódoval, že se k jejich vínům musím vrátit.
Jenže je tomu tak zpravidla jako se všemi ostatními tipy, jeden zážitek překryje druhý, pro toulání po moravských vinicích času moc nezbývá, a slib, který jsem si v tomto případě dal, se zatím zkrátka nenaplnil. Až tentokrát na vinobraní třetí pražské části na Jiřáku. Tradiční vinaře, se kterými jsem se tu pravidelně potkával, nahradili tentokrát jiní a mezi nimi jsem potkal i Petra Mühlbergra z Jaroslavic. Konečně…
Vinařství hospodaří na vlastních vinicích na viniční trati Na vinicích, dříve Oberhausfeld. Je to místo charakteristické teplým klimatem a úrodnou černozemí, díky čemuž hrozny dobře vyzrávají, současně si ponechávají příjemnou kyselinku.
Petr převzal v roce 2017 vinařství po svém otci Mojmírovi a posléze se spojil s Honzou Chovancem, s nímž obhospodařuje kolem 3,5 hektarů vinic a vyrábí ročně zhruba 20 tisíc lahví. V odrůdové skladbě se zaměřují především na bílá vína, která v jejich produkci dosahují 90 %. Že se bílým právě zde daří, dokládají ocenění z prestižních přehlídek vín.
Ochutnávku jsem začal Veltlínským zeleným, kabinetním vínem z ročníku 2020. Krásná zlatožlutá barva s vysokou viskozitou. Ve vůni citrusy, zelené jablko a akátový květ, chuť plná, které jsem podlehl. Povedený veltlínek, rozhodně nejlepší vzorek, který jsem na Jiřáku ochutnával, dostal ode mě dvě hvězdičky.
Dalším vínem byl Ryzlink rýnský, pozdní sběr z ročníku 2020. Meruňkové tóny a mineralita v dochuti byla fajn, trochu mi však vadila vyšší šťavnatá kyselinka. Vynahradil mi to další vzorek, Sauvignon, pozdní sběr z ročníku 2021, tentokrát oproti předchozím suchým vínům v polosladké variantě. Byl tak akorát voňavý, převládaly tóny černého rybízu, byť někde v pozadí byla i hluchavka, nebo kdo chce, tak kopřiva. Taky jsem si k němu připojil hvězdičku.
U další trojice vín jsem si pokaždé poznamenal důvod, proč bych nevypil celou lahev. Chardonnay, pozdní sběr z ročníku 2020, dosahovalo v kyselince hodnotu 7 gramů, byť sice byla kompenzovaná více než 9 gramy zbytkového cukru, přece jen mi přišla vysoká. Následující Rulandské šedé, ve výběru z hroznů z ročníku 2021, bylo chuťově krásné, snad kompotovaný ananas a banány, pro svou polosladkost bych si však dal jen tak jednu či dvě skleničky. Podobně na tom byla i závěrečná Pálava, výběr z hroznů z ročníku 2021, kde 47 gramů zbytkového cukru už posouval víno do kategorie doplňku k dezertům.
Na závěr jsem se dostal k jedinému červenému vzorku. Petr mi nalil do sklenky Cabernet Moravia, pozdní sběr z ročníku 2020. Jak obdivuji tuto odrůdu od vinařů z Podluží, tak tady mi přišla nahořklá a zas tak moc mě neupoutala.
Na celé čáře to tedy u mě vyhrálo Veltlínské zelené, jednu lahvinku jsem si odnesl domů. Těším se na chvíle, až si dopřeji několik sklenek a potvrdím si tak můj první dojem. Každopádně víno z vinařství Mühlberger stálo za to okoštovat a zařadit si ho do seznamu vín, která budu sledovat, jak v čase posouvají mezi ta nejlepší.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat