Kolem zaoceánských lodí se motají zvláštní lidé. Kdokoliv jiný, vy či já máme rádi pevnou půdu pod nohama, kam co položíme, tam to taky rádi najdeme. Ne tak ti, kteří s lodní dopravou spojili celý svůj život.
Kolem zaoceánské nákladní lodě kotvící v přístavu u břehů Atlantiku pobíhali přístavní dělníci v pracovních montérkách s pestrými šátky kolem krku a hučkami na hlavě. Kdo se díval zpovzdálí, měl snad pocit, že se tu hemží mravenečci… Někteří z nich stáli na přepravních vagónech přistavené vlečky, zručně připevňovali na úchyty kontejnerů ocelová lana visící z manipulačních jeřábů. Jeden kontejner za druhým se pak vznášel přes okraj paluby a spouštěl se postupně do útrob lodi, kde ho další lodníci skládali pěkně jeden vedle druhého.
Nebyl tu žádný klid, naopak odevšad se linul značný hluk, jak o sobě dávaly vědět spuštěné stroje a zařízení, tu a tam si odfrkávala natlakovaná pára, z boků lodě se vypouštěla přečerpávaná voda, z otvorů ve výšce tryskala zpět na hladinu, do toho všeho tu a tam zněly zvonivé lodní sirény a nad tím vším pak o sobě dával vědět křik námořníků… Přesto to sem tak nějak patřilo. Nikomu to nepřišlo divné, naopak, bez toho by přístav nebyl přístavem.
Z ničeho nic se mumraj kolem lodi jako by zastavil a cvrkot utichl. Do běžného pracovního šumu zazněly motory tří nabušených policejních fordů, co se přiřítily po nábřeží k lodi směřující do Evropy. Prudce smykem zastavily, zazněl zvuk smýkajících se pneumatik a skřípějících brzd. Z aut vyskákalo několik policistů. Dlouho neváhali, spěšně vyběhli po zavěšené lávce na palubu. Velitel zásahu ukázal na jeden z kontejnerů a nařídil ho obsluze otevřít. Přes pečetě z celního skladu se domáhal prověřit, co se ukrývá uvnitř nákladu.
Plechy zaskřípaly, lodníci si vzali pajcry a páčením otevřeli ve stěně dveřní otvor, kudy se policisté dostali dovnitř. Ví bůh, co čekali. Od podlahy po strop tam byly poskládané krabice. Bílé pevné krabice s bočním nápisem Chicago. Město, odkud se vydaly na svou pouť. Velitel ukázal na jednu z nich, když ji otevřeli, snad nemohl nikdo z nich uvěřit, co tam viděl. Dva policisté museli sklonit své hlavy až těsně nad otevřenou krabici. Zvedli z ní pak něco beztvarého… Pochopili, že se tam nachází úplně něco jiného, než čekali. Byla to drahocennost nejvyšší, ale nikoliv pro mafiánské chicagské gangy, ale pro francouzské vinaře.
V krabicích byla po svazcích naskládána podnoží americké révy vitis labrusca, odolná vůči fyloxéře. Právě toho druhu vinné révy, díky které se štěpováním podařilo v Evropě zvítězit nad mšičkou révokazem. Tím bych mohl úvod uzavřít… Kdo má rád dobrý závěr, tak věřte, že kontejnery nakonec do Francie připluly. No a část nákladu podnoží americké révy v krabicích s nápisem Chicago se dostala i do vinařství Domaine de Villargeau v Coteaux de Giennois, do jedné z apelací v Centre Loire, odkud pocházejí dost dobrá vína.
Tvář tohoto vinařství Marc Thibault to podává tak, že si cenili tohoto pokladu natolik, že je všudypřítomný nápis na krabicích inspiroval k pojmenování jedné ze svých třech vinic právě podle města Chicaga. Obnovovali zde totiž výsadbu po letech, kdysi zde vinná réva právě doplatila na rozšíření fyloxéry. Byla by to však věčná škoda, kdyby se do toho vinaři znovu nepustili. Úžasný terroir pro pěstování vinné révy. Charakteristické pro místní vinice je, že se nacházejí na jižně orientovaných svazích pod vrcholy nízkých kopců. Půda je zde převážně tvořena slíny nad vápencem či jílem, místy se tu vyskytuje křemenitě minerální silex nebo křída.
Pan Sklenička mi odtud nedávno přivezl přímo od vinaře krabici tří úžasných Savignonů a tří červených cuvéeček místních odrůd. A právě to červené víno mi sedlo. Na vinětě nápis Chicago, z 80% Gamay, ze 20% Pinot Noir. Hladké víno, které má taniny jen na pozadí, což pro mě, milovníka jižní Francie, od Rhony přes Languedoc až do Provance, bylo hodně příjemné pití. Typické ovocné tóny ze zahrady v druhé polovině léta… Víno mi po douškách klouzalo do úst, a to neustále, dokud něco v lahvi ještě bylo. Pan Sklenička mi při předání kladl na srdce, ať ho lehce podchladím, aby z toho nelezla třísla a nestalo se z toho nudné víno. Udělal jsem a zážitek byl ještě větší.
Nevím, zda jsem teď nenadzvedl ze židle milovníky klasického Gamay z oblasti Beaujolais. Mám víno odtud spíše spojené s výraznou suchostí, soukám ho zpravidla do úst pomalu a neustále se přitom přesvědčuji, že to tak má být. A najednou je všechno jinak. Vidíte, pár desítek kilometrů na západ, podobné podmínky, stejná odrůda a vyloženě chlastací víno, které mi zpříjemnilo jeden zimní večer.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat