Čejkovický Sauvignon

Mám slabost pro vinaře z Čejkovic. Začínal jsem tu s pravidelnými degustacemi vín, naučil jsem se rozpoznávat základní moravské odrůdy, našel jsem si tu pro sebe dobrá vína. Postupně jsem navázal řadu osobních kontaktů, ve svém mobilu mám několik telefonních čísel, pochopitelně opětované i druhou stranou, kdykoliv potřebuji doplnit zásoby, zavolám a domluvím se. Takže zbývá ještě určit, jakého vína si odtud cením nejvíce…

Čejkovičtí vinaři zatím nenaskočili do čím dál početnějšího pelotonu vín originální certifikace, ani nesází na žádný svůj Kravák či Slípku. Možná škoda… Buď je jich tam moc a nedokážou se domluvit, vytvářejí raději konkurenční spolky, nebo to musí uzrát. Ono taky není jednoduché říct, na jakou odrůdu tam mají vsadit. Vždyť místní vinaři mají v sortimentu skoro všechno. Od tradičních moravských odrůd, jako je milerka či neuburk, přes vyhlášené světové, jako je merlot či šardonka, až po novošlechtěnce typu Sevaru, Neronetu, Rubinetu, Hibernalu.

Při mých návštěvách Čejkovic jsem přišel na to, že místní vinaři si považují zejména Tramín červený, možná Rulandské šedé, ochutnával jsem je tam v různých provedeních a potvrzuji, že se těmto odrůdám na čejkovických vinicích daří. Pochopitelně bych mohl vyjmenovat i další vyhlášená bílá či červená vína, v každém sklepě vyniká jiné, ale za mě to jednoznačně ve většině případů vyhrává Sauvignon.

Mám Sauvignony rád, byť se možná s mnohými neshodnu, když začnu chválit především ty intenzivně aromatické. Angreštový kompot, listy černého rybízu, či černý bez… Ještě jsem ochoten hledat tóny bílých broskví, ale je otázkou, zda víme, o čem mluvíme. Jde o přece jen o jinou vůni a chuť, než mají naše běžné žlutomasé, do kterých se zakousnete a máte plnou bradu sladké šťávy, na kterou se okamžitě začnou slétávat vosy. Nemusím právě Sauvignony postavené na bylinných tónech, ať zelené papriky či hluchavky, případně kopřivy.

A do kterého z čejkovických sklepů bych pro dobrý Sauvignon vyrazil? Už jsem tu několikrát psal, že mě v ochutnávání vína vyškolil Petr Bíza. Jeho vína patří do moravské špičky, Sauvignon má pěkně povedený. Rád se pro další stavuji u Jakuba Šamšuly, Stanislava Hřiby, Milana Vydařelého, Libora Veverky. Pochopitelně tu a tam koštnu i od ostatních, ale nebudu zde vyjmenovávat seznam několika desítek čejkovických vinařů.

Chci se teď zmínit o novince, kterou jsem si minulý týden nechal dovést. Sauvignon, moravské zemské víno, ročník 2020 z vinařství Jaroslava Pavky. Je zařazeno mezi polosuchá vína, byť má téměř vyrovnaný zbytkový cukr a kyselinu kolem 8 gramů na litr. Když jsem se domlouval na objednávce, Jarda mi o něm tak podmanivě vyprávěl, že mě postupně chuť na něho dostala, až jsem šel rovnou do celé krabice.

Už jsem z tohoto vinařství jednou Sauvignon měl. Byl z ročníku 2016, tenkrát bohužel v polosladké variantě, u které mám problém ocenit odrůdovost na úkor sladkého projevu. Přesto si vybavuji, že jsem si říkal, že na tomto Sauvignonu něco je… Pak dlouho nic. Jarda se zmínil, že ho na svých vinicích moc nemá. Sotva jednu řádku na Novosádech. Obvykle to nestojí ani za to mu věnovat samostatnou pozornost a hrozny se lisují do cuvéeček. Tentokrát v loňském ročníku se opět povedl, takže je v lahvích. Jak mě chutnal?

Opět jde o víno s vysokou aromatikou černého rybízu, možná i angreštu a broskví, byť kyselinka a hořčinky jsou v projevu hodně patrné a musíte si na to zvyknout. Jarda mi vyprávěl, že čerstvě stočená vína pouštěl do běhu poměrně váhavě, byť se mu Sauvignon osobně líbil, nevěděl, jak ho přijmou ostatní. Dal ho tedy okoštovat kamarádovi, rovněž místnímu vinaři. Napnutě čekal, až se mu ozve. Nic, dny ubíhaly, žádnou zpětnou vazbu nedostal. Už si říkal, že v hodnocení druhého vinaře jeho Sauvignon propadl, když tu se rozezvonil telefon. Ty Jardo, to je vážně bomba… Bylo vyhráno, někdy je takové uznání víc než medaile ze soutěží.

Psal jsem tu o Sauvignonech z Loiry, teď z Čejkovic. To je těžko porovnatelné, každý z nich však má své kouzlo. Mám teď štěstí, že jsem si koupil více kousků od každého z vín obou těchto regionů. Budu koštovat, budu chválit, budu vytýkat, ale každopádně si s oběma náramně užiju.

Rodan