Až bude někdo tento text číst za rok nebo třeba později, možná ho ani nepochopí. Žijeme v divné době, která přináší spoustu naprosto abnormálních situací. Mezi ně patří například zákaz vycestování za hranice okresu. Nejsem z těch, kteří by porušovali přijatá opatření na ochranu zdraví před covidem -19, nicméně život mám nastaven přece jen tak, že se z pracovních, rodinných či volnočasových důvodů pohybuji v širším rámci, než je jen bezprostřední okolí mého bydliště.
Uzavřená smlouva včetně termínů v ní uvedených mě přiměla v tomto týdnu vyrazit do Děčína. Postupoval jsem v souladu s pokyny ministra vnitra, stáhl si z webu formulář zaměstnavatele, ten si vytiskl, vyplnil, potvrdil podpisem statutára a razítkem firmy, založil spolu se smlouvou do desek, poté vyrazil na cestu. Tentokrát jsem cestoval vlakem. Kralupy, Roudnice, Lovosice, Ústí nad Labem, Děčín… Projel jsem několik okresů, stále jsem čekal, kdy se mě někdo přijde zeptat, proč překračuji zapovězené hranice. Nedočkal jsem se, nikdo mě neobtěžoval. Sláva, to bude potřeba oslavit! Koupím si za to pro radost vzoreček vín z této části Čech.
Po Děčíně jsem se poctivě pohyboval se zamaskovaným obličejem, ruce nikomu nepodával, sedal si na druhou stranu stolu v dostatečném rozestupu… Navíc jsem se domluvil na pokračování zakázky ještě druhý den, abych vytěžil ze služebky maximum a nemusel se přemisťovat po republice víc, než je nutné. S tím pochopitelně souviselo i rozhodnutí přespat tu na výjimku v nedalekém apartmánu.
Jenže večeři mi tu nikdo nepřipravil… Restaurace možná něco uvaří a vydají přes okýnka v poledne, ale večer už ani náhodou. Nezbylo mi nic jiného než vyrazit do supermarketu. Housky, salám, patnáct deka vlašáku… Dobré, ale chtěl jsem si tu přece koupit i víno ze severu Čech, od Litoměřic, z Žernosek nebo z Lounska. Tady nic z toho nenabízeli, globální svět a tlak na nízké ceny se v regálech promítaly úplně v jiné nabídce.
Čím mě takto zklamal supermarket, tím víc mi vyšla vstříc vyhlášená vinotéka v Podmoklech. Kdo to dosud nezaregistroval, tak věřte, že víno patří mezi základní potraviny, které lze za dodržení bezpečnostních opatření po celou dobu nouzového stavu v prodejnách s vínem zakoupit a donést si je ke konzumaci domů.
Ve vinotéce „Svět vína“ to bylo tak půl na půl. Převážně stáčená vína a bag in boxy z Moravy, lahvovaná vína pak z vinařské oblasti Čechy. Srdce milovníka vína zaplesalo… Měl jsem štěstí, že jsem byl v prodejně sám, mohl jsem si chvíli z nabízených vín vybírat. Přiznám se, šlo v mém případě o hodně subjektivní volbu, kdokoliv z vás by mohl sáhnout po jiných lahvích. Ať se to týká vinařství a s tím souvisejícího terroir, tak odrůd a způsobů zpracování hroznů.
Odnášel jsem si nakonec čtyři lahve a jednu stočenou petku. Pokusím se svou volbu obhájit, ale budu na to potřebovat větší prostor. Takže nyní začnu prvním vzorkem. V případě červeného cuvée „Provocateur“ z chlumčanského vinařství Wilomenna jsem šel víceméně najisto. S Lubomírem Bilíkem i jeho dcerou Kateřinou se osobně znám, v tomto blogu jsem se již zmiňoval o návštěvách jejich vinařství. Upoutala mě jejich mladá vína loňského ročníku, i překvapivě půvabný sekt.
Mezi wilomennskými víny považuji uvedené cuvée z ročníku 2018 jako nejpovedenější. Sytě červené až do fialova zbarvené víno, příjemně ovocité vůně a s harmonicky hlubokou chutí. Dochuť mu přidává i jemná bariková linka. Pátral jsem po tom, jaké odrůdy mu dávají tělo. Dohledal jsem jen jejich počet, jsou tři. Osobně bych tipoval na Svatovařinecké, Dornfelder a Pinot Noir. Ale možná se pletu…
Co další? Něco mám již rozpito, něco ještě čeká na svůj den. Připravím pro náš blog co nejdřív report o vínech propašovaných z jiného okresu, neochudím vás…
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat