Vína s číslovkou na vinětě nejsou častá, zpravidla se jedná jen o to marketingově přitáhnout pozornost zájemců při vybírání lahve takzvaně naslepo. Čímž jsem na sebe prásknul, že u mě končí nejenom lahve na základě předchozích degustací, či doporučení autorit, kterým důvěřuji. Občas rovněž zajdu jen tak pro radost do vinotéky či k regálům supermarketu a vybírám si na večer víno jen podle mých preferencí. Přihlížím k předchozím zkušenostem podle známějších vinařství, vyhlášených oblastí či oblíbených odrůd. A pokud mě přitom viněta upoutá nějakým nápadem, dokážu ocenit, že si s tím někdo dal práci, aby mi udělal radost.
Číslovky na vinětách jsou dost často spojeny se zeměpisnou šířkou, nebo nadmořskou výškou, odkud pocházejí sklizené hrozny, o čemž jsem tu již psal. V poslední době jsem několikrát narazil i na letopočet, se kterým je spojena tradice pěstování vinné révy, na kterou se dané vinařství odkazuje. Říká vám například něco rok 1101? Mně donedávna taky nic, než jsem si nechal dovézt pár lahví z Vinných sklepů Kutná Hora. Na výtečném Cabernetu Cortis 2016 jsem právě na vinětě narazil na upomínku na první záznam o pěstování vinné révy v této oblasti. Snad najdu chuť se o tom někdy rozepsat víc.
Takže teď k číslu 150 + 1. Co se za ním skrývá? Jde o jeden z projektů švýcarské nadnárodní vinařské skupiny Schenk Group zaměřené na italská vína. Ve spolupráci s místními vinaři v různých regionech rozvíjejí několik značek, o jednom z nich jsem tu psal začátkem ledna, kdy jsem ocenil odrůdu Amicone z Valpolicella. Tentokrát se vyhlášený enolog Daniele Ress od Schenků spojil se zemědělským družstvem Vallebelbo Cooperative působícím v Piemonte, a to přímo v srdci půvabné apelace Langhe, v kopcích kolem Santo Stefano Belbo.
Proč právě 150 + 1? Inu sto padesát členů družstva a jeden enolog odjinud. Vtipné, ne? Pokud by víno nechutnalo, bylo by to jen takové plácnutí do vody, ale tato Barbera se docela povedla. Narazil jsem na ni v akci, tak nebylo proč váhat. Řada vín Casali del Barone, 150 +1 Barbera DOC, ročník 2019. Nejedná se o jednoodrůdovou Barberu, je do ní přimícháno ještě 15 % Nebbiola.
Víno mě zaujalo pro svou plnost až kulatost, pochopitelně je postavené na tónech zralého červeného bobulového ovoce doplněného zaznamenatelnou kávou, pepřem a vanilkou a jemnými taniny v závěru. Tříměsíční zrání v barikových dubových sudech nijak neruší a dodává vínu harmonickou chuť.
Proč tak chválím? Osobně do vín z vinných hroznů odrůdy Barbera zas tak propitý nejsem. V rámci Itálie se více orientuji ve vínech z Toskánska, Abruzza či Puglie, nicméně se k vínům z Piemontu s úctou skláním. Jasně, že Nebbiolo je na mém pomyslném žebříčku ještě o kus výše než Barbera, přesto právě proto oceňuji, když mě víno z oblasti a odrůdy, se kterými se setkávám spíše výjimečně, chutná. Koneckonců, proč ne… Překvapilo mě, že Barberu vědci geneticky spojují s jihofrancouzskou odrůdou Mouvedre, známou rovněž ve Španělsku pod názvem Monastrell. Časem možná bezprostřední dojem z ochutnávaného vína vymizí, ale pokud vím, do kterého šuplíku vůní a chutí v paměti zalovit, pomůže mi to.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat