Naše poslední setkání s přáteli u vína bylo zaměřené na vinařskou oblast Čechy. Ta se z mě nepochopitelných důvodů dále dělí na podoblast Litoměřickou a Mělnickou. Zadání tedy máme, ale ještě než prozradím, jaké víno jsem přinesl já a jaké další vzorky se sešly, musím krátce vzpomenout na jednu akci, kterou mi připomněl Rodan svým textem o vínech z Žernosek.
Před několika lety jsem se zúčastnil žernoseckého koštu a po pravdě řečeno to byl nezapomenutelný zážitek. Všechno se podařilo, byl to krásný výlet vlakem, pěšky i po vodě. Samotná akce se konala (a pořád koná, když není lockdown) v kulturním domě Velké Žernoseky. Společnost a atmosféra bývá výborná, má nicméně drobné odlišnosti od podobných akcí, které se konají na Moravě. Standardně se k vínu pije pivo, na žízeň, jak jsem zaslechl od spolusedících. Taky jsem se musel pousmát, když postarší pánové hodnotili tehdejšího guvernéra České národní banky Miroslava Singera. Ten měl stánek s číslem jedna hned u vchodu a byl osobně přítomen. Ekonomice prý sice nerozumí, ale víno má výborné, hodnotili pánové. Tak to vidíte. Já si pamatuji, že mě zaujal jejich Tramín.
A právě na koštu jsem poznal pana Pavla Hrabkovského a jeho vína. Kromě Milerky, kterou zmiňuje Rodan, má výborný Ryzlink Rýnský, což jsou odrůdy typické pro tento mikroregion nazývaný Porta Bohemica. Několikrát jsme se při návratu ze služební cesty u Hrabkovských zastavili a nakoupili pár lahví.
Nesmím samozřejmě zapomenout na Žernosecké vinařství, které patří mezi nejlepší vinařství z Čech a produkuje dlouhodobě výborná vína. Takže vás asi nepřekvapí, že jsem se rozhodl na degustaci přinést víno z Žernoseckého vinařství, konkrétně Ryzlink Rýnský „Velká Vendule“. Pokud mám správnou analytiku, zbytkový cukr je 8,4 g/l, nicméně kyselina jej hezky vybalancuje a víno je zatříděno ještě jako suché. Ze stejného vinařství se sešla ještě Milerka jako nejpěstovanější odrůda v okolí.
Moc mile mě překvapily vzorky bílého vína z Mělníka i z Pražské vinice svatá Klára, ve většině případů Ryzlink Rýnský. Úplně nejvíc mě ale překvapila červená vína. Za všechny bych neváhal ocenit vysokými body Pinot Noir - staré keře z Vinných sklepů Kutná Hora v ročníku 2018. Vinařství uvádí, že hrozny macerovaly 4 týdny v otevřených kádích a následné víno zrálo v dubových sudech po dobu 19 měsíců. Podloží vinice tvoří ruly s vysokým obsahem křemičitanů. Tmavá rubínová barva je doplněna vůní po lesním ovoci, kávě a koření. V chuti najdeme tóny hořké čokolády i to ovoce a koření.
No a v neposlední řadě musím vyzdvihnout jako víno večera Svatovavřinecké z šedesátiletých keřů z Wilomenna vinařství Pod Chlumem. Rodan už na našem blogu toto vinařství představoval, takže se nechci opakovat. Mohu jen potvrdit, že díky vulkanickému podloží se zde rodí mimořádná vína, která umí jen České středohoří. Pokud to Rodan dostatečně důrazně nezmínil, vinařství vede velice půvabná vinařka Kateřina Mikulíková, která jej převzala po svém otci Lubomíru Bílíkovi, který dříve vedl pražskou Salabku. Přečtěte si články o vinařství, ochutnejte jejich vína nebo se tam rovnou vydejte na výlet. Stojí to za to. Mě zaujal článek, který vinohrady Lounska označuje jako malé Toskánsko.
Jarda
Žádné komentáře:
Okomentovat